Článek
A pak tu byl časopis Bravo s rubrikou Láska, sex a něžnosti (později přejmenovanou na Láska, sex a trápení), která se stala tajnou sexuální výchovou celé jedné generace.
Pamatujete, jak se čísla Brava půjčovala po lavicích? Jak jste čekali, až na vás konečně přijde řada? Nejdřív plakáty, pak trapasy, ale vždycky – úplně vždycky – jako první ta dvojstrana s červeným nebo růžovým pozadím. Tam byly odpovědi na otázky, které byste nikdy nahlas nevyslovili.
Pro generaci vyrůstající v devadesátých letech byla tato rubrika neodmyslitelnou součástí dospívání. Časopis Bravo se v Česku vydával 24 let a v roce 2007 byl nejčtenějším titulem pro mládež.
Revoluce z Německa
Původní německé vydání mělo už od roku 1969 sexuologa Martina Goldsteina, který odpovídal na dotazy čtenářů jako „Doktor Sommer“ až do své smrti v roce 2012. Do redakce mu tehdy chodilo až čtyři tisíce dopisů týdně, později tak vznikl celý „Doktor Sommer tým“.
Zájem o časopis a konkrétně tuto rubriku byl tak velký, že v roce 1972 v Německu došlo k cenzurním zásahům – dvě čísla Brava se kvůli článkům o masturbaci mohla prodávat pouze lidem starším 18 let. Pro konzervativní společnost byl otevřený rozhovor o sexualitě mladých nepředstavitelný.
Do Česka se časopis dostal až 26. října 1991, ale dopad byl stejně silný. Rubrika nahrazovala sexuální výchovu, která v té době chyběla na školách a mnohdy i v rodině.
„Mám klitoris na zádech?“ a další bizarnosti
Legendární otázky z rubriky se staly kultovními. Bývalá šéfredaktorka Sandra Bursáková potvrdila, že dotazy jako „Mám klitoris na zádech?“ skutečně písemně přicházely poštou do redakce, v obálce se známkou.
Výběr těch nejbizarnějších dotazů:
„Ahoj, mám asi trošku hloupý dotaz… Kde mít sex v téhle zimě, když to doma nejde a někde na záchodcích se mi do toho nechce?“
„Ahoj, tato otázka se týká holek, tak vás holky prosím… Máte někdo nějakou techniku či trik, jak zvětšit prsa? Mám je hrozně malá, nedělá se mi tam ani ta ‚čárka‘, však víte, co myslím.“
„Prosím, potřeboval bych poradit, vždy když se líbám s přítelkyní nebo se prostě nějak víc dotýkáme, tak se mi postaví, a když je to fakt delší dobu, tak ze mě i vyteče sperma… Masturbuju každý den, už nevím, co s tím.“
„Dobrý den, na pravém i levém pysku mám takovou hroší kůži. Co to je?“
Kdo vlastně odpovídal?
V české verzi radili sexuologové Pavel Zemek, Pavla Zemková a Hana Fifková teenagerům se vztahovými a sexuálními problémy, které byly dříve tabu. Na dotazy čtenářů opravdu odpovídali skuteční sexuologové, odborníci, kteří se dotazům pečlivě věnovali.
Podle studie Sociologického ústavu Akademie věd působilo na mladé důvěryhodně to, že jim na dotazy odpovídali odborníci a styl jejich odpovědí byl empatický. Sexuologové k teenagerům nepřistupovali jako k dětem a nemoralizovali je.
Byly dotazy skutečné?
Mnoho lidí podezřívalo redakci, že si dotazy vymýšlí. Grafička Klára, která v českém Bravu pracovala, však uvedla: „Každý si myslí, že jsme si to vymýšleli, ale není to pravda. Ze začátku opravdu do redakce chodilo denně deset nebo dvacet dopisů.“
Problém byl spíše s další rubrikou Tenkrát poprvé – „Tam jsme si příběhy někdy museli opravdu vymýšlet.“, odhalila Klára.
A byly i opravdu neobvyklé zásilky. „V Bravu se říkalo, že tam jednou do redakce přišla obálka s broučkama. Slečna měla muňky, tak napsala dopis a poslala nám je do redakce. Takže každý nováček, který do redakce nastoupil, musel otvírat obálky, aby na nás náhodou něco nevyskočilo“, vzpomínala Klára.
Proč to bylo tak důležité?
Bez všudypřítomného internetu byly tyto rubriky důležitou součástí dospívání. Dětem navíc radily i s nízkým sebevědomím nebo nejistotami ohledně vzhledu. Díky rubrice čtenáři věděli, že existují pohlavně přenosné choroby, že kromě vložek můžeme použít tampon bez ztráty panenství nebo co je to petting.
Rodiče s tím ale měli často problém: „Do redakce chodily zprávy od rodičů čtenářů, co si to dovolujeme psát o takových věcech. Musíme si uvědomit, že tehdy nebylo samozřejmé se otevřeně bavit o sexuálních tématech“, vzpomínala šéfredaktorka Sandra Bursáková.
Konec éry – a co dnes?
Rok 2007 znamenal pro Bravo vrchol – šlo o nejčtenější časopis pro děti a mládež, prodávalo se kolem 62 tisíc výtisků každé číslo. Po roce 2010 se ale prodeje propadly. Poslední roky se průměrně prodalo jen asi 16 tisíc kusů. Po 24 letech tak vydavatelství Bauer Media v roce 2015 definitivně ukončilo jeho vydávání. Internet nakonec vytlačil i tuhle legendu.
Jak by dnes vypadal Doktor Sommer?
Představte si rubriku Láska, sex a něžnosti v éře TikToku a Instagramu. Místo dopisů v obálkách anonymní DM zprávy. Místo jednou za čtrnáct dní odpovědi v reálném čase. Dotazy by nejspíš zněly jinak – „Je normální posílat nahé fotky?“, „Co když mě crush ghostnul?“ nebo „Jak poznat, že někdo dělá catfishing?“.
Možná by i dnes měla takováhle rubrika místo. Ne jako náhrada internetu, ale jako protiváha k němu. Místo, kde odborník s empatií odpovídá na otázky, které vám algoritmus vyhodí jen jako clickbait nebo pornografii. Místo, kde se nemusíte bát soudu tisíců komentujících.
Pro ty, kdo s Bravem vyrůstali, zůstává nezapomenutelnou vzpomínkou na dobu, kdy jedna dvojstrana v časopise dokázala nahradit celou sexuální výchovu.
Zdroje:
