Článek
Tyrkysové moře, bílé pláže, luxusní resort a konečně chvíle, kdy nemuseli řešit noční služby ani zoufalé pacienty.
„Těším se, jak to tady bude vonět čistotou,“ usmála se na Tomáše, který se statečně rval s jejich kufry po schodišti. „Celé dva týdny jsem si představovala, že otevřeme dveře a čeká nás byt jako ze žurnálu.“
Rozhodnutí objednat profesionální úklid bytu během dovolené se zdálo geniální. Firma slibovala kompletní servis od mytí oken, praní záclon až po čištění matrací. Prostě návrat z jednoho ráje do druhého - voňavého ráje.
Tomáš se zasmál: „A hlavně se nám dneska vrátí Mourek. Paní Nováková říkala, že ho přinese hned dopoledne. “
Mourek, jejich tříletý kocour, strávil celé dva týdny u sousedky. Dohodli se, že ho vrátí už ráno, aby je doma přivítal. Anna se v duchu rozněžnila při představě, jak bude kocour nadšeně vítat své páníčky v dokonale vyčištěném bytě.
Jenže realita udeřila dřív, než stihli sundat boty. Sotva Anna pootočila klíčem a otevřela dveře, přivítala je vlna pachu tak pronikavého, že oba instinktivně couvli zpět na chodbu.
„To snad ne,“ vydechl Tomáš a zakryl si nos.
Pach byl jasný a až příliš důvěrně známý všem majitelům koček. Anna ještě doufala v malý karambol, ale to, co spatřila za dveřmi, předčilo i její nejhorší obavy.
Přímo na jejich drahocenném perském koberci se rozprostírala hnědá katastrofa. Jakmile dveře otevřeli dokořán, rozmazaly se exkrementy ještě hlouběji do vláken. Koberec se rázem proměnil v biologickou zbraň hromadného ničení.
„Mourek!“ vyhrkla Anna, ačkoli kocour nikde nebyl.
Odpověď dorazila vzápětí. V předsíni se ozvalo typické mňouknutí a zpod stolu se vybatolil provinilý pachatel.
Anna si zoufale sedla na židli. „Takže my si mysleli, že se vracíme do ráje. A místo toho – záchodová apokalypsa.“
To, co následovalo, připomínalo surrealistickou grotesku. Koberec letěl do kontejneru. Lišta pod dveřmi taky. Celý předsíňový prostor museli znovu vydrhnout, vysušit a vyvětrat. Zatímco oni bojovali se zápachem, Mourek se spokojeně rozvaloval na jejich posteli a předl, jako by se nic nestalo.
Večer přišla paní Nováková, aby se ujistila, že všechno proběhlo, jak bylo domluveno. „Tak co, byl rád, že je doma?“ zeptala se bezelstně.
Anna se na ni podívala, zhluboka se nadechla a nakonec se jen rozesmála. „Ano, paní Nováková. Byl… víc než rád.“
Na balkoně pak Anna a Tomáš seděli s vínem, unavení, ale už s nadhledem. Kocour se spokojeně rozvaloval mezi nimi.
„Víš co?“ řekla Anna a pohladila ho. „Možná nemáme perský koberec, ale máme perského mstitele. A ten nám ukázal, co znamená opravdový luxus – vrátit se domů a mít se čemu smát.“
