Článek
Představte si: stojíte skoro nazí venku v zimě, dokud vám na obličeji nenaskočí přesně ten výraz, který chce malíř zachytit. Pak vás pošlou na chvilku k čaji s rumem a celý proces se opakuje. Několikrát denně.
Tohle byl pracovní den Ernestiny Wittnerové, modelky z pražské Akademie výtvarných umění. Slavný Vojtěch Hynais ji nechal mrznout ve Stromovce, dokud neměla na tváři ten správný „zimní“ výraz. Teprve pak ji namaloval. Tradovalo se, že Wittnerová na následky prochladnutí zemřela, ve skutečnosti to ale byla pouze fáma.
Studie obrazu Zima
Dvacet let otálení
Celý příběh začal v roce 1881. Hynais dostal zakázku na čtyři alegorie ročních dob pro dámský budoár v prezidentských saloncích Národního divadla. Jaro, Léto a Podzim stihl v neobarokním stylu během roku. Pak přišel požár divadla a spory o peníze.
Požár vypukl 12. srpna 1881. Hynais se dozvěděl o neštěstí, spěchal na místo. Vrhl se do hořící budovy a zachraňoval, co se dalo, nejen své vlastní práce, ale i díla ostatních umělců, včetně obrazů Františka Ženíška.
Zima pak čekala dvacet let.
Hynais otálel stejně jako divadlo s placením honoráře za jeho slavnou oponu.
Od baroka k secesi
Zatímco první tři obrazy série odpovídaly neobaroknímu stylu, Zima už nesla stopy moderních směrů – symbolismu i nastupující secese. Místo klasické alegorické postavy namaloval Hynais rusovlasou krásku v bílé říze, která se vznáší nad zasněženou krajinou mezi břízami.
V rukou drží svazek makovic – symbol spánku a zimy. Provázejí ji dva havrani, poslové smrti a konce.
Obraz měl rozměry a působivost, které odpovídaly monumentálním dílům určeným k dominanci v interiéru. Byl to jeden z posledních velkých alegorických obrazů, které Hynais vytvořil na sklonku své pařížské éry.
Když prezidentovi došla trpělivost
Hynaisova pečlivost byla legendární, ale ne vždy se setkala s pochopením. Nejslavnějším příkladem je portrét prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Ten malíři trpělivě pózoval od roku 1919, ale po padesáti šesti sezeních mu došla trpělivost.
„Dost!“ prohlásil nakonec prezident a z ateliéru utekl. Portrét tak zůstal navždy nedokončený. Zachovaly se z něj pouze studie, které dnes můžeme vidět v Národní galerii.
Konec jedné éry
Hynais patřil k Generaci Národního divadla – umělcům, kteří vytvořili výzdobu „Zlaté kapličky“. Jeho slavná opona s truchlící Slavií vznikla za 90 dní z 26 kilogramů barev. Paradoxně nikdy nebyla oficiálně schválena. Komise ji kritizovala za příliš „francouzský“ styl a hubené neslovanské postavy. Přesto visí v divadle dodnes.
Opona v Národním divadle
Obraz Zima je dnes součástí sbírek Národní galerie v Praze a můžete si ho prohlédnout při návštěvě prezidentských salónků Národního divadla.
