Článek
„Umím několik dětských písniček, hymnu a pár nadávek,“ říká dnes s úsměvem osmdesátiletý Friedrich von Thun. Když ho v dokumentu Modrá krev vyzvali, aby ukázal, co si z češtiny pamatuje, rozezpíval se: „Šla Nanynka do zelí, do zelí…“
Pro natáčení seriálu Náhrdelník to ale nestačilo. I když se narodil na Moravě a jako dítě mluvil česky, po čtyřech dekádách života v Rakousku už jazyk neovládal natolik, aby mohl namluvit složité dialogy německého nakladatele ve výpravném koprodukčním projektu České televize a německé ZDF.
Jeho repliky proto nadaboval Eduard Cupák, jeden z nejuznávanějších českých dabérů, který propůjčil hlas stovkám zahraničních herců.
Od zámku do lágru za rok a půl
Friedrich Ernst Peter Paul Maria hrabě von Thun-Hohenstein se narodil 30. června 1942 v rodovém sídle v Kvasicích. Jeho otec Ernst studoval na české univerzitě v Praze a v roce 1939 podepsal šlechtickou deklaraci solidarity s českým národem. Během války pomáhal partyzánům.
„Celá rodina byla česká. Tatínek byl striktně proti nacismu,“ vzpomíná Friedrich v dokumentu Modrá krev, jehož čtvrtá řada právě běží na ČT2 a má rekordní sledovanost.
Ale v roce 1943 otce donutili přijmout německé občanství. „Esesáci si na něho došlápli,“ říká von Thun. Po válce přišel trest: rodina strávila rok a půl v internačním táboře v Kroměříži a Brně. Teprve v roce 1948, těsně před únorovým pučem, se jim podařilo uprchnout do Rakouska.
„Přijeli jsme na hranice a pohraničníci nám otevřeli kufry a brali si naše věci. Mně vzali pražské Jezulátko. Já jsem to nechápal a rodiče říkali, že je to jedno,“ popisuje dramatický útěk ve vzpomínkách pro Paměť národa.
Zámek v Kvasicích zůstal v Československu. Stejně jako děčínský zámek a další majetek rodiny. Friedrich von Thun vyrostl v Rakousku jako syn bez dědictví.
Zámek Kvasice, dnes domov pro seniory
Herec místo správce panství
„Osud mi hrál do karet,“ říká dnes Friedrich bez hořkosti. „Kdybychom zůstali doma, třeba bych místo herectví pěstoval řepu.“
Ve skutečnosti objevil své životní poslání. Po studiích germanistiky a divadelní vědy v Mnichově se stal úspěšným hercem – zahrál si u Felliniho, ve Schindlerově seznamu i v stovkách televizních produkcí. Jeho otec mezitím pracoval jako tajemník Otty von Habsburka.
„Herectví není mezi šlechtou běžné povolání,“ poznamenává historik. „Von Thun byl výjimkou – nepřevzal rodové panství, protože ho ztratil. Místo toho si vytvořil vlastní kariéru.“
Návrat do Prahy – tentokrát jako host
V srpnu 1968 byl Friedrich von Thun v Praze na natáčení. „Byli jsme v kavárně na Václavském náměstí a pak šli lidé kolem s krvavou vlajkou a zpívali hymnu. V tu chvíli jsem se cítil Čechem,“ vzpomíná. V kufru svého vozu tehdy dokonce vyvezl jednoho českého známého do Německa.
O čtyřiadvacet let později, v roce 1992, se vrátil natáčet Náhrdelník. Hrál pražského Němce – nakladatele, který se zamiluje do české zpěvačky v podání Libuše Šafránkové a nechá pro ni vyrobit secesní náhrdelník. Pak je donucen vyrobit kopii pro svou manželku. A nikdo neví, který je pravý.
„Seriál jsem nikdy neviděl,“ přiznává von Thun. Zato jeho syn Maximilian ano. „Jako malý jsem byl zamilovaný do Popelky,“ říká Max, který je dnes také herec. „A pak s ní náš tatínek natáčel, to bylo něco úžasného.“
Friedrich von Thun dnes žije v Mnichově. Před několika lety navštívil rodné Kvasice – zámek je dnes domov seniorů. „S povděkem kvitoval, že je zrestaurovaný,“ píší autoři dokumentu Modrá krev.
Když se ho moderátor František Kinský zeptal, zda má modrou krev, odpověděl: „No jistě! Jinak bych tu s tebou nebyl…“
Sarajevský atentát a rodinné trauma
Příběh rodu Thun-Hohensteinů je nesmazatelně spjatý s jedním z nejdramatičtějších okamžiků moderních dějin. Když 28. června 1914 v Sarajevu atentátník Gavrilo Princip vystřelil na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku Sophii, zasáhl i Friedrichovu rodinu.
Sophie von Hohenberg, rozená hraběnka Chotek, byla totiž sestrou Friedrichovy prababičky Marie. Když zahynula spolu s manželem v Sarajevu, rodina Thunů ztratila blízkou příbuznou a začala první světové válka.
„Pro rod to byla dvojí rána,“ říká historik. „Nejen osobní tragédie, ale i začátek konce monarchie, která rodině dávala postavení a moc.“
Manželství Františka Ferdinanda se Sophií bylo samo o sobě skandální. Jako hraběnka neměla dostatečně vysoký původ pro sňatek s následníkem trůnu. Císař František Josef I. sňatek povolil pouze jako morganatický, což znamenalo, že děti z něj nemohly dědit trůn. Sophie nesměla sedět vedle manžela při oficiálních příležitostech a byla na dvoře systematicky ponižována.
Právě proto se František Ferdinand rozhodl vzít ji s sebou do Sarajeva na inspekci vojenských jednotek. Protože to byla akce vojenská nikoli oficiální, směla manželka arcivévody sedět po jeho boku. Byl to jeden z mála okamžiků, kdy mohli být společně na veřejnosti jako rovnocenný pár. Byl to jejich poslední výlet.
Thun-Hohensteinové patřili mezi ty šlechtické rody, které se nikdy nestavěly nad český národ. Když v roce 1939 skupina šlechticů podepsala deklaraci solidarity s českým lidem proti nacistické okupaci, byl mezi nimi i Friedrichův otec Ernst.
Rod vlastnil rozsáhlé pozemky a zámky nejen v Kvasicích a Děčíně, ale po celých Čechách a Moravě. Po staletí spoluutvářeli českou historii. Jako mecenáši umění, stavebníci, ale i jako politici. Když přišel rok 1945, zaplatili za své německé jméno, i když mnozí z nich německými nacionalisty nikdy nebyli.
Rodový erb
Dnes jim nepatří zámky ani panství. Ale když František von Thun zpívá „Šla Nanynka do zelí“, nebo když se jeho syn Max zmiňuje o otcově natáčení s „Popelkou“, je jasné, že některé věci se nedají zkonfiskovat.
V životě Friedricha von Thuna je to jasné: zůstalo to, co nikdo nemůže vzít – jazyk, vzpomínky a příběhy, které spojují Čechy a Rakousko navzdory všem hranicím.
Zdroje a další informace:
