Článek
Markéta není výjimka. Podle dat z Národohospodářského ústavu Akademie věd mají vysokoškolačky ve svých 45 letech až o 25 procent nižší hodinové výdělky než muži stejného vzdělání. „Česká rodinná politika odsouvá matky na druhou kariérní kolej a otce na druhou rodičovskou kolej,“ říká ekonom Filip Pertold z institutu IDEA. „Mix dlouhé rodičovské, nedostatku školek pro děti a nedostatečná podpora částečných úvazků je pro kariéry matek devastující.“
České ženy platí za mateřství ekonomickou daň. Není na daňovém přiznání, nikdo ji nevyměří, ale je reálná. Začíná nižšími výdělky, pokračuje přerušenou kariérou a končí nižším důchodem. Pro tisíce žen to znamená strukturální závislost a riziko chudoby ve stáří.
Daň první: O pětinu méně už od začátku
České ženy vydělávají v průměru o 18 procent méně než muži. V Evropské unii je to osmý nejhorší výsledek. Není to jen o přímé diskriminaci. Roli hrají obory studia, ochota vyjednávat o platech nebo to, že trh práce ženské profese cení méně.
Nejvyšší rozdíl je u vysokoškolaček mezi čtyřicítkou a padesátkou. Tam dosahuje 24 procent. Proč právě tam? Protože v téhle věkové skupině se projeví další faktor: děti.
Daň druhá: Mateřská jako brzda
Česká mateřská a rodičovská dovolená patří k nejdelším v Evropě – až čtyři roky. Čtyři roky mimo pracovní trh znamenají ztrátu tempa, zkušeností, kontaktů.
Analýza Ministerstva práce ukázala alarmující čísla: 25 procent matek skončí do dvanácti měsíců po návratu z rodičovské na úřadu práce. To je násobně více než běžná míra nezaměstnanosti v Česku. Pouze polovina žen se vrací k původnímu zaměstnavateli.
„Vracela jsem se po třech letech,“ vzpomíná Markéta. „Nabídli mi juniorskou pozici v jiném týmu a o dvacet tisíc míň. Říkali, že jsem ztratila náskok, že trh jde dopředu. Manžel mezitím postupoval normálně a dostal přidáno dvakrát. Nikomu nevadilo, že má děti.“
Dnes pracuje Markéta jako finanční kontrolorka – pozice, na kterou by před patnácti lety ani nepomyslela. „Je to práce, kterou dělají lidi hned po škole. Ale aspoň mám smlouvu na dobu neurčitou a slušného šéfa. Kariéru už nedoženu. A je to vidět i při vyjednávání – prostě si nemůžu dovolit přijít o práci.“
Daň třetí: Neviditelná práce
Když se Markéta vrátila do práce na plný úvazek, zjistila, že má vlastně dvě práce. „Manžel pomáhá. Ale pomáhat znamená, že je to pořád moje zodpovědnost. Já vím, kdy má dcera jít k zubaři. Já pamatuju na narozeniny. Já řeším, co se bude vařit. On vykoná konkrétní úkol, když ho poprosím.“
Data to potvrzují: české ženy tráví domácími pracemi a péčí průměrně čtyři a půl hodiny denně, muži dvě a půl hodiny. Ročně to dělá rozdíl přes 700 hodin neplacené práce navíc.
Tato dvojí směna se odráží v možnostech kariérního růstu, energii hledat lepší práci nebo vyjednávat o platech. Ženám zbývá denně o dvacet minut méně volného času než mužům – za rok více než sto hodin.
Daň čtvrtá: Chudoba ve stáří
Skutečná daň se ukáže až na konci života. Nižší příjmy znamenají nižší odvody. Roky péče znamenají sice neznamenají kratší dobu pojištění, ale zase nižší odvody. Průměrný důchod žen je o 2 500 korun nižší než u mužů.
Více než třetina osaměle žijících seniorek je ohrožena chudobou, u mužů je to 23 procent. Nejhorší je situace rozvedených žen. Ty nemají nárok na vdovský důchod a musí vystačit s tím, co si „našetřily“ během let péče o rodinu.
„Manžel má naspořeno na důchodovém pojištění přes 1,2 milionu. Já 720 tisíc. Protože jsem byla doma s našimi dětmi,“ říká Markéta. „V Praze s důchodem patnáct tisíc nevyžijete. Bojím se, co bude, až opravdu odejdu do penze.“
Cena pro celou ekonomiku
Problém ale přesahuje jednotlivé rodiny. Podle výpočtů IDEA při CERGE-EI stojí nízká zaměstnanost matek s malými dětmi českou ekonomiku desítky miliard ročně na nevyužité práci.
Zaměstnanost žen s dětmi do šesti let je v Česku pouze 42 procent, evropský průměr činí 70 procent. „Kdyby české matky pracovaly jako matky v Dánsku, přibylo by státu na odvodech další miliardy korun ročně,“ upřesňuje Pertold. „Firmy ztrácejí zkušené pracovnice, rodiny příjem, stát daně. Je to lose-lose-lose situace.“
Řešení existují
Jiné evropské země našly cestu. Island a Norsko zavedly sdílení rodičovské dovolené – část náleží výhradně otci a pokud ji nevyčerpá, rodina o ni přijde. To motivuje muže skutečně zůstat doma s dětmi. Výsledek? Otcové skutečně zůstávají doma a matky se vrací rychleji do práce.
Dánsko investovalo do dostupných školek od dvou let věku dítěte a podpořilo částečné úvazky, které nejsou kariérní slepou uličkou. Zaměstnanost žen tam po narození dítěte klesne minimálně, zatímco v Česku se propadne na polovinu.
„Potřebujeme tři věci,“ říká Pertold. „Dostupné školky od dvou let, daňové zvýhodnění zkrácených úvazků místo jejich penalizace a skutečné zapojení otců do péče – ne jen deklarované. Není to o individuálním selhání, je to o systémovém nastavení.“
Markéta dnes ví, že její kariéra nebude taková, jakou si plánovala. Ví, že její důchod bude nižší. „Ale chci, aby to moje dcery měly jinak. Nechci, aby si musely vybírat mezi dětmi a kariérou. Chci, aby mohly mít obojí a neplatily za to celý život.“
Zatím ale český systém vypadá stále stejně. Dokud nepočítá péči jako práci, budou české matky platit daň, kterou žádný zákon neuznává, ale kterou vidíme na každém výplatním lístku i každém důchodu.
Zdroje:
