Článek
Dětství v chudobě
Jovanka Budisavljevićová se narodila 7. prosince 1924 v chorvatské vsi Pećane v oblasti Lika. Otec Mićo, zemědělský dělník, zkusil štěstí v Americe, ale velká hospodářská krize jeho sny ukončila; roku 1933 se vrátil domů s prázdnýma rukama.
Když bylo Jovance jedenáct, matka zemřela při porodu. Jako nejstarší dcera opustila školu a převzala domácnost i sourozence. Vzdělání se jí nedostalo. „Musela jsem kosit, vařit, prát, žehlit, udržovat čistotu v domě a šít - stejně jako ostatní selská děvčata,“ vzpomínala později. Odlišovala ji krása a zvláštní přitažlivost. Rod Budisavljevićů patřil ke starým srbským rodům; mezi vzdálenými příbuznými bývá uváděn i Nikola Tesla.
Válka mění všechno
V dubnu 1941 vtrhli do Jugoslávie Němci a Italové, ustašovci vypalovali domy Srbů v Chorvatsku. Dům Budisavljevićů shořel do základů. Sedmnáctiletá Jovanka vstoupila k partyzánům; byla dvakrát raněna, přežila tyfus a přišla o otce i dva bratry. Získala dva Řády za statečnost a dosáhla hodnosti majora.
Poprvé spatřila Tita během smuteční tryzny v Drarvu v květnu 1944, kde Tito potřásl každému partyzánovi rukou.
Jovanka jako partyzánka
Cesta do paláce
Po válce byla převelena do Bělehradu jako členka Titovy osobní služby. Působila jako ochutnávačka jídla. Tito byl vždy otevřený pro ženskou krásu. Od roku 1941 žil v odloučení od druhé manželky, měl několik krátkých milostných afér a po válce žil se svou sekretářkou Davorjankou. Když Davorjanka zemřela, jugoslávský diktátor byl zoufalý a rozhodl se, že už se nikdy do žádné ženy nezamiluje. To však neznamenalo žít v sexuální zdrženlivosti. A tak kdykoliv se mu zachtělo, pověřil svého důvěrníka, aby mu poslal nějakou ženu pro sexuální uspokojení. A tak se jednoho dne dostala do ložnice zbožňovaného i Jovanka.
Tito potřeboval ženu, která bude po jeho boku – nikoli hvězdu se svou kariérou. Jovanka neodmlouvala, byla stále nablízku, ale nebyla to jen taktika: v Titovi viděla hrdinu, který porazil nacisty i Stalina. Starala se o jeho tělesné a duchovní blaho a bez odporu, nenápadně zmizela, když na ni neměl čas. Jovanka nekladla žádné požadavky a plně se podřídila jemu, jeho potřebám a přáním. Postupně ji vzdělával: čtení, jazyky, etiketu, protokol. Z negramotné partyzánky se stávala sofistikovaná první dáma.
Tajná svatba
25. dubna 1952 si řekli „ano“ na malém matričním úřadě v Dedinje. Jemu bylo šedesát, jí dvacet osm. Jovanka měla červené šaty, přišly jen dvě sestry. O svatbě se veřejnost dozvěděla až s odstupem – pět měsíců poté se na oficiální pozvánce objevilo „maršál Josip Broz Tito a paní Josip Broz Tito srdečně zvou…“ a světová média to okamžitě převzala.
Zlaté roky první dámy
Jovanka se stala reprezentativní, ale i vlivnou partnerkou. Doprovázela Tita při jednáních s Nehrúem, Násirem či Kennedym. Při návštěvě Washingtonu roku 1963 seděla po boku prezidenta Kennedyho – elegantní, s perlovým náhrdelníkem a pověstným vysokým účesem. Nebyla pouze dekorací; účastnila se politických schůzek a Tito její názory znal.
Tito miloval luxus nade vše. Pár využíval Bílý palác a vily v Briujni, zámek ve Slovinsku a pak různé rezidence a lovecké zámečky po celé Jugoslávii. Tito pěstoval vyhraněný kult osobnosti a svá veřejná vystoupení absolvoval v zářivě bílé sváteční uniformě, nosil příčešek a rád pózoval s loveckými trofejemi. Miloval dobré jídlo a nejšťastnější byl na venkově, při lovu, obklopený dětmi a vnoučaty a svými stoupenci. Měl stálé služebné, komorníky, kuchaře a řidiče, kteří doprovázeli rodinu do každého domu, kde právě bydleli.
Aniž kdy zastávala oficiální politickou funkci, stala se Jovanka s přirozeným úsměvem a elegancí výborným diplomatickým nástrojem. Každému státnímu setkání dokázala vzít strojenost a pomáhala tak Titovi při jeho mistrovském balancování mezi Východem a Západem. Zatímco maršál budoval jugoslávský „tržní socialismus“ a spolu s Nehruem a Násírem vedl Hnutí nezúčastněných zemí, Jovanka byla jeho nepostradatelnou oporou nejen v politice, ale i v osobním životě. Dokonce i oblečení si vybírala podle jeho vkusu. „Tito také dělá kompromisy,“ svěřila se novinářce se smíchem. „Dokonce nosí šedivý svetr, který jsem mu upletla.“
Jovanka s manželem a prezidentem Nixonem a jeho ženou v roce 1971
Začátek konce
Na počátku 70. let Tito stárne, ekonomika skřípe, roste etnické napětí. Jovanka tvrdí, že chce manžela chránit před lidmi, jimž nevěří – prý „deset z jedenácti ministrů“ jsou agenti cizích mocností.
V lednu 1974 Tito osobně ustanovuje komisi pro „případ soudružky Jovanky“. Padají obvinění od „sovětské špionky“ po pokus o převrat. Roku 1975 Tito opouští společný dům a stěhuje se do Bílého paláce.
Domácí vězení
V létě 1977 přichází finální zlom. V červnu se Jovanka objevuje na přijetí norského premiéra, rozzářená jako vždycky. Je to její poslední vystoupení na veřejnosti. Oficiální vysvětlení jejího zmizení nebylo nikdy podáno, pomalu se však šířila zvěst, že ji bylo nařízeno domácí vězení. Pětaosmdesátiletý nemocný Tito se v té době stahuje do ústraní a vládní moc se rozděluje do rukou jeho důvěrníků a přátel. Jovanka zřejmě chtěla v této situaci získat část moci pro sebe a to jí „zlomilo vaz“.
Následují dva roky domácího vězení. Pár měsíců před smrtí Tito podmínky uvolňuje a Jovanka se může volně pohybovat po Lublani. Město nesmí opustit, ani se obrátit k veřejnosti.
V květnu 1980 Tito umírá.
Přes 20 let samoty
Následují další dlouhé roky izolace. Byl jí přidělen dům a musí dodržovat pravidla domácího vězení. Dům smí opouštět jen v pondělí – položit květiny na Titův hrob.
Vila za vysokými zdmi naproti Bílému paláci (později sídlo Miloševiče) byla v havarijním stavu: zatékající střecha, nefunkční topení. Několik zim strávila bez vytápění. Patnáct policistů hlídá ženu, která už nikoho neohrozí.
Bez dokladů, bez penze, bez pojištění. V 80. letech izolovaná, v 90. letech prakticky bez peněz. „Nechávali jsme jí balíčky s jídlem přede dveřmi,“ vzpomíná sestřenice. Žena s diamanty je nyní odkázaná na dobročinnost.
Poslední slova
V roce 1996 poskytne vzácný rozhovor: tvrdí, že nechtěla moc, jen chránit Tita před lidmi, kteří mu lhali o stavu země. V roce 2001 napsaly bělehradské noviny, že Jovanka od této chvíle už nemá domácí vězení. Avšak vdova po Titovi bude „na vlastní přání“ dále hlídána. „Všechno, co si přeje, je malý byt, občanský průkaz a úplně normální, anonymní život,“ oznámil její advokát a bratranec. Je to skromná prosba ženy, jež pětadvacet let žila jako první dáma v luxusu a nadbytku a potom téměř stejnou dobu v domácím vězení.
Smrt v zapomnění
V srpnu 2013 je hospitalizována s rakovinou, prodělá infarkt, upadá do kómatu a 20. října 2013 umírá – téměř zapomenutá. Podle přání je pohřbena v Domě květin po boku Tita; bez státních poct a světových delegací.
Žena, která obědvala s Kennedym a hostila krále skončila jako zajatkyně vlastního státu. Zda byla hrozbou, nebo jen nepohodlnou svědkyní, už nezjistíme.
Jovančin hrob
Zdroje:
