Článek
V červnu 1983 se sedmnáctiletá Cindy Paulson zjevila na silnici u Anchorage polonahá, v poutech a evidentně v šoku. Řidič, který jí zastavil, okamžitě zavolal policii. To, co mladá žena vyprávěla vyšetřovatelům, znělo jako scénář hororu. Nějaký muž ji s puškou v ruce odvedl do svého domu, kde ji znásilnil a mučil. Poté ji vezl na malé letiště, odkud s ní chtěl odletět do divočiny a tam ji zabít. Cindy však uprchla, zatímco její únosce nakládal letadlo.
Policie ji vzala na letiště, kde Cindy identifikovala útočníkovo letadlo. Bezpečnostní hlídka si navíc poznamenala poznávací značku podezřelého auta. Majitelem letadla i auta byl Robert Hansen, 44letý pekař, ženatý, otec dvou dětí. Zdánlivě poslední člověk, kterého byste podezřívali z masových vražd.
Nenáviděl ženy, které ho odmítaly
Hansen se narodil v roce 1939 v Iowě jako syn přísného dánského pekaře, kterého jeho známí popisovali jako „velkého, starého a zlého chlapa“. Hansen trpěl v dospívání koktavostí a těžkým akné, kvůli čemuž byl terčem šikany. Dívky ho odmítaly. Svou frustraci postupně ventiloval kriminalitou. Nejprve kradl, pak v roce 1960 zapálil garáž školního autobusu. Za žhářství dostal tři roky vězení.
Během věznění mu psychiatr diagnostikoval manickou depresi s periodickými schizofrenními epizodami a „infantilní osobnost“. Podle The New York Times byl posedlý myšlenkou pomsty lidem, o kterých si myslel, že mu ublížili.
Po propuštění se přestěhoval na Aljašku, otevřel si pekárnu a navenek vypadal jako vzorný občan. Stal se zdatným lovcem, držitelem několika loveckých rekordů. Jenže začátkem 70. let začal vraždit.
Modus operandi
Hansen používal opakovaně stejnou past: 300 dolarů za focení pro tanečnice nebo dobře placený sex pro prostitutky. Částku dost vysokou na to, aby byla lákavá pro tanečnice a prostitutky, které potřebovaly peníze, ale ne natolik podezřelá. Nebyl to chaotický vrah, ale chladný manipulátor, který věděl, jak zneužít zranitelnost těchto žen.
Mezi jeho oběťmi byla i třiadvacetiletá Sherry Morrowová, která přátelům v listopadu 1981 řekla, že se sejde s fotografem, jenž jí nabídl 300 dolarů za nahé focení. Nikdy se nevrátila. Její tělo našli lovci o rok později v mělkém hrobě u řeky Knik. Byla zastřelená třemi ranami do zad. Zvláštní bylo, že přestože na těle byly kulky, oblečení nemělo střelné otvory. Hansen ji zřejmě zastřelil nahou a pak mrtvou oblékl.
Čtyřiadvacetiletá Andrea Altiery měla přezdívku „Fish“ kvůli rybímu náhrdelníku, který neustále nosila. V prosince 1981 nastoupila do taxi, aby dojela do obchodního centra Boniface Mall. Tam se měla setkat s mužem, který jí slíbil peníze za focení. Hansen ji unesl s pistolí v ruce, zavázal jí oči a nasadil pouta. Odvezl ji na odlehlou servisní cestu u mostu Knik Arm Bridge. Tam ji rozvázal a sexuálně zneužil. Když se Andrea bránila, zastřelil ji. Rybí náhrdelník si nechal jako suvenýr. Pak zatížil pytel štěrkem, přivázal ho k mrtvému tělu a hodil Andreu z mostu do vody. Její tělo se nikdy nenašlo. Náhrdelník policisté později objevili při domovní prohlídce u Hansena.
Třiadvacetiletá Sue Luna také souhlasila s nabídkou 300 dolarů za focení od zákazníka nočního klubu, kde pracovala. Šestadvacátého května 1982 se s ním setkala na parkovišti restaurace v Anchorage. Následující den byla nahlášena jako pohřešovaná. Hansen ji odvezl do divočiny poblíž řeky Knik. Tam ji nechal nahou utíkat do lesa a pak ji „lovil“ jako zvíře, přesně jak to dělával při lovu zvěře. Sue běžela o život, ale neměla šanci. Hansen ji zastřelil. Její tělo našli až 24. dubna 1984. Pro Hansena to byl dokonalý lov – žena jako kořist, kterou si mohl podmanit a zničit. Přesně to, co nikdy nedokázal v normálním životě.
Vyšetřování
Detektiv Glenn Flothe z Alaska State Troopers vyšetřoval od roku 1980 nálezy několika ženských těl v okolí Anchorage, ale nedokázal je spojit. První mrtvolu našli dělníci u silnice Eklutna. Vyšetřovatelé ji nazvali „Eklutna Annie“ a nikdy nebyla identifikována. Pak přibývaly další a další. Flothe věřil, že jde o stejného pachatele, ale neměl žádné stopy ani podezřelého.
Cindy Paulson z úvodu článku byla také prostitutka, tedy přesně ten typ ženy, který Hansen lovil. Když v červnu 1983 utekla a popsala policii útočníka, dokonce identifikovala jeho letadlo i auto, vyšetřovatelé jí zpočátku nevěřili. Hansen své obvinění popřel a tvrdil, že ho Paulson vydírá, protože jí odmítl zaplatit. Měl navíc alibi od svého přítele Johna Henninga.
Policie stála před dilematem: na jedné straně výpověď prostitutky, na druhé straně respektovaný pekař, ke kterému chodili na koblihy, s poklidným rodinným životem a věrohodným alibi. Hansenova pokorná skromnost a jeho zaměstnání pekaře přesvědčily vyšetřovatele, že nemůže být vážným podezřelým.
V zoufalství kontaktoval detektiv Flothe vyšetřovatele FBI Johna Douglase, který vytvořil psychologický profil vraha. Bude to zkušený lovec s nízkým sebevědomím, řekl Douglas. Muž s historií odmítání od žen, který si bude schovávat „suvenýry“ ze svých obětí, třeba šperky. A pravděpodobně bude koktat.
Po vypracování profilu, do nějž Hansen perfektně seděl (byl lovec, koktal, vlastnil letadlo a měl kriminální minulost) získal Flothe podporu pro další vyšetřování. Čtyři měsíce od útěku Cindy Paulson získal povolení k domovní prohlídce v Hansenově domě. Tam objevili leteckou mapu se 37 křížky označujícími místa vražd, šperky patřící obětem a pušku Ruger Mini-14, která se balisticky shodovala s kulkami z míst činů.
Vyšetřovatelé také našli v suterénu zvukotěsnou místnost. Právě tam držel Cindy připoutanou řetězem kolem krku k tyči a mučil ji. Podle výpovědi dívky si pak Hansen lehl na gauč vedle ní a zdřímnul si jako by šlo o běžný den. Tato místnost sloužila jako mučírna, kde měl nad oběťmi naprostou kontrolu a kde je znásilňoval, aniž by ho někdo mohl slyšet.
„Viděl jsem ho proměnit se v zabijáka“
Frank Rothschild, tehdejší asistent okresního státního zástupce, v rozhovoru pro A&E True Crime popsal, jak Hansen během výslechu prošel šokující proměnou. „Jeho obličej zčervenal a doslova se mu zježily vlasy na zátylku. V tu chvíli se z Boba pekaře stal Bob sériový vrah,“ vzpomíná Rothschild.
Hansen nakonec přiznal 17 vražd a znásilnění dalších 30 žen. Podle jeho vlastních slov vraždil, protože ho ženy celý život odmítaly, jak citoval The New York Times. V rámci dohody o vině a trestu byl odsouzen za čtyři vraždy na 461 let vězení plus doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Souhlasil, že ukáže policii místa, kde pohřbil své oběti.
Systém selhal
Hansenův případ však odhalil něco ještě děsivějšího než samotné vraždy. Totální selhání justičního systému. Hansen měl bohatou kriminální minulost, přesto ho policie a soudy opakovaně pouštěly na svobodu.
Po propuštění z vězení za žhářství v roce byl několikrát zatčen za drobné krádeže, ale nikdo nepodal obžalobu. V prosinci 1971 byl zatčen hned dvakrát během tří dnů. Nejprve za únos a pokus o znásilnění ženy, o tři dny později za znásilnění prostitutky. Odsouzen byl na pět let, ale po pouhých šesti měsících dostal možnost docházet do práce s návratem do nápravného zařízení. Právě během této doby začal vraždit naplno.
V roce 1976 se pokusil ukrást řetězovou pilu z obchodu Fred Meyer v Anchorage. Opět dostal pět let a nařízeno psychiatrické léčení. Nejvyšší soud Aljašky mu však trest snížil a Hansen byl propuštěn. A vraždil dál.
Tři ze čtyř žen, za jejichž vraždu byl odsouzen, zahynuly v době, kdy měl sedět ve vězení za předchozí odsouzení. Kdyby systém fungoval, Sherry Morrowová, Sue Luna a nejméně patnáct dalších žen by dnes možná žilo. Hansen zemřel v roce 2014 ve vězení ve věku 75 let. Většina jeho obětí se nedožila ani třiceti.
Hansenův případ inspiroval film „Mrazivá země“ (2013) s Nicolasem Cagem a Johnem Cusackem.
Zdroje:
