Článek
V roce 1937 se Amerika probírá z Velké hospodářské krize. Ve Washingtonu sedí muž, který se právě chystá změnit svět – a ne k lepšímu. Jmenuje se Harry J. Anslinger a je prvním ředitelem Federálního úřadu pro narkotika. Problém? Jeho úřad nemá co na práci. Prohibice alkoholu právě skončila a Anslinger zoufale hledá nového nepřítele, aby si zachránil pozici a rozpočet. A pak ho nachází. Konopí. Nebo chcete-li, jak ho začal záměrně nazývat, „marihuana“. Španělsky znějící slovo, které vzbuzuje strach z cizinců.
Horory s rasistickou příchutí
Anslinger shromáždil sbírku údajných policejních hlášení, kterou nazval „Gore Files“ – soubory hrůzy. Podle nich pod vlivem konopí páchali především černoši a Mexičané bestiální zločiny. „Dva negři unesli čtrnáctiletou dívku a dva dny ji drželi pod vlivem konopí,“ zněl typický příběh z jeho sbírky.
Anslinger pravidelně šokoval Kongres prohlášeními jako: „Marihuana nutí černochy myslet si, že jsou stejně dobří jako bílí.“ Nebo: „Kouříte marihuanu a pak pravděpodobně zabijete svého bratra.“
Jeho korunní případ? Victor Licata, mladý muž, který v roce 1933 vyvraždil svou rodinu sekerou. Anslinger kontaktoval třicet lékařů, aby prokázal spojitost případu s konopím. Dvacet devět řeklo ne. Ale když jde o propagandu, stačí jeden názor.
Jaká byla pravda? Licata trpěl těžkou duševní chorobou, kterou měl diagnostikovanou už v dětství. Moderní výzkum prokázal, že Anslinger z 200 případů v Gore Files dezinterpretoval 198. U dvou zbývajících neexistují záznamy vůbec.
podpis Harryho J. Anslingera
Nenávist k Mexičanům
Další postavou příběhu je William Randolph Hearst. Tento muž v první polovině 20. století prakticky vládl americkému veřejnému mínění a masivně podporoval kandidáta a pozdějšího prezidenta Roosevelta. Vlastnil na dvě desítky velkých deníků po celé zemi – od San Francisca přes Los Angeles až po New York a Boston. Jeho noviny četly desítky milionů Američanů. Hearst vyznával tzv. žlutou žurnalistiku – styl novinařiny, který nehledá pravdu, ale senzaci. Křiklavé titulky, nadsazené příběhy, vymyšlené horory. Cokoliv, co se prodává.
Hearst měl k Mexičanům osobní zášť. Když vypukla mexická revoluce, vojska revoluční legendy Pancha Villy mu zkonfiskovala 800 tisíc akrů (přes 320 tisíc hektarů) prémiových lesních pozemků. Pro Hearsta to byla osobní urážka, na kterou nikdy nezapomněl.
Hearst měl ještě jeden důvod k obavám z konopí. Jeho mediální impérium potřebovalo každý den tuny a tuny papíru. Nové technologie začínaly ukazovat, že z konopí se dokáže vyrábět kvalitní papír levněji a ekologičtěji než ze dřeva. Pro magnáta, který investoval miliony dolarů do lesů a papíren, to byla existenční hrozba.
A tak jeho noviny od 20. let tiskly články, ve kterých byla marihuana spojována s „šíleností, násilím, mísením ras a sexuální nemorálností“. Články o „černoších pod vlivem trávy znásilňujících bílé ženy“ a hraní „voodoo satanské jazzové hudby“ se tiskly pravidelně. V roce 1923 jeden z jeho listů napsal: „Marihuana je zkratka do blázince.“
Hearstův New York Journal, typický reprezentant žluté žurnalistiky
DuPont a nylon
Je diskutabilní, nakolik byla průmyslová lobby přímo zodpovědná za zákaz konopí. Historici se na tom dodnes neshodují. Ale určité ekonomické zájmy tu bezpochyby hrály roli. Třetím aktérem příběhu se tak stává chemická společnost DuPont.
Ta si v 1937 si patentovala procesy výroby syntetických vláken z ropy – včetně nylonu, který měl nahradit přírodní textilie. Konopí jako tradiční zdroj přírodních vláken pro provazy, textil i papír tak představovalo konkurenci.
Andrew Mellon, ministr financí a jeden z nejbohatších Američanů tehdejší doby, byl hlavním investorem DuPont. A zároveň, jak zajímavá náhoda, strýcem manželky Harryho Ansingera z úvodu článku. Když v roce 1930 vznikl nový Federální úřad pro narkotika reorganizací starších struktur, Mellon využil své pravomoci a jmenoval manžela své neteře do jeho čela.
DuPont ve výroční zprávě z roku 1937 explicitně psal o tom, jak může „moc vlády vybírat daně být přeměněna v nástroj k prosazení náhlých nových myšlenek průmyslové a společenské reorganizace.“ Jinými slovy: jak může stát pomocí zákonů pomoci novým průmyslovým odvětvím vytlačit konkurenci.
Marihuana Tax Act: zákaz maskovaný jako daň
Slyšení v Kongresu o zákonu, které by omezil pěstování konopí, bylo skandální. Záměrně se používalo španělské slovo „marihuana“ – většina účastníků netušila, že jde o konopí (anglicky cannabis nebo hemp), které Amerika pěstovala od koloniálních dob. Americká Deklarace nezávislosti byla napsána na konopném papíru! George Washington pěstoval konopí. Konopná vlákna byla běžnou surovinou pro výrobu provazů, plachet i oblečení.
Dr. William Woodward z Americké lékařské asociace (AMA) upozornil, že konopí má desítky léčebných využití v medicíně a že „pokud se užívání marihuany vůbec zvýšilo, pak za to mohou především senzacechtivé Hearstovy noviny, které o ní neustále psaly“. AMA byla proti zákazu konopí.
Ale bylo už pozdě. Výbor Kongresu pak lhal ostatním zákonodárcům, že AMA s prohibicí „plně souhlasí“ a že průmysl nemá námitky. Zákon prošel prakticky bez diskuse.
2. srpna 1937 podepsal prezident Roosevelt Marihuana Tax Act. Zákon formálně konopí nezakázal, ale uvalil na něj zdanění tak prohibitivní (100 dolarů za unci – v tehdejší hodnotě astronomická částku), že jeho pěstování a prodej se staly ekonomicky nemožnými.
Asi vás napadlo, že existuje zásadní rozdíl mezi technickým konopím (hemp - s nízkým obsahem psychoaktivní látky THC, pěstované pro vlákna, semena a olej) a marihuanou (s vysokým obsahem THC, užívané pro psychoaktivní účinky). Marihuana Tax Act tento rozdíl záměrně ignoroval. Uvalil prohibitivní daň na celou rostlinu Cannabis sativa, bez ohledu na to, jestli má psychoaktivní účinky, nebo ne.
Výsledek? Zničení celého legitimního průmyslu. Konopí, které Američané po staletí používali na provazy, plachty, textil a papír, najednou nemohli legálně pěstovat. Farmáři, kteří nikdy nepěstovali nic pro kouření, přišli o živobytí. Hearst a jeho spojenci tak jednou ranou vyřídili konkurenci i nepohodlnou menšinu.
Co říká věda? Není to tak jednoduché
Abychom byli fér – konopí není neškodná látka. Současné vědecké studie ukazují určitá rizika, zejména u mladých lidí (možný vliv na vývoj mozku), dlouhodobých uživatelů (potenciální kardiovaskulární problémy, zvýšené riziko infarktu a mrtvice) a lidí s genetickou predispozicí k psychózám.
Studie z roku 2025 publikovaná v časopise Heart ukázala, že uživatelé konopí mají o 20 procent vyšší riziko mrtvice a dvojnásobné riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. To není zanedbatelné.
Tato rizika nejsou ani zdaleka tak dramatická, jak tvrdila propaganda z 30. let. Studie neprokázaly přímou vazbu mezi užíváním konopí a spouštěním schizofrenie u zdravých jedinců. Ve srovnání s alkoholem a tabákem, oběma legálními, je jeho rizikový profil podle vědeckých studií výrazně nižší.
Jak řekl dr. Lester Grinspoon z Harvardu: „Konopí není neškodná droga, ale škodí daleko méně než alkohol a tabák. Skutečná škodlivost marihuany spočívá ve způsobu, jakým na ni reaguje společnost.“
Dědictví nenávisti
Z prohibice z roku 1937 se stal Controlled Substances Act z roku 1970. Konopí je v USA dodnes klasifikované jako droga Schedule I – stejně nebezpečná jako heroin, považovaná za horší než kokain nebo metamfetamin. Tento systém nemá vědecký základ.
Prezident Richard Nixon to později otevřeně připustil. Jeho válka proti drogám byla politicky zaměřená proti odpůrcům vietnamské války a černošské komunitě. „Věděli jsme, že nemůžeme zakázat být proti válce nebo být černoch,“ přiznal v roce 1994 Nixonův poradce John Ehrlichman, „ale když veřejnost spojí hippies s marihuanou a černochy s heroinem a pak obojí kriminalizujeme, můžeme tyto komunity rozbít.“
Dnes v USA každoročně dojde k více než 750 tisícům zatčení kvůli konopí. Většina zatčených jsou lidé barevné pleti, přestože průzkumy ukazují, že bílí a černí Američané konopí užívají ve srovnatelné míře. Rasismus, který rozpoutal prohibici, přetrvává dodnes.
Co s tím?
Takže příště, když někdo řekne, že marihuana je zakázaná kvůli vašemu zdraví – můžete mu s klidným svědomím říct pravdu. Je zakázaná kvůli nenávisti k Mexičanům, strachu z černochů, chamtivosti novinových a chemických magnátů a jednomu kariéristovi, který potřeboval najít nového nepřítele, aby si zachránil práci.
To neznamená, že bychom měli ignorovat skutečná rizika konopí. Ale měli bychom je vidět v reálném kontextu.
Zdroje:
