Článek
U kuchyňského stolu ve skotském Dundee sedí starší žena a buší do starého psacího stroje. Děti jsou dospělé, manžel odešel do práce. Venku prší, jak v Dundee prší skoro pořád. Vypadá jako tisíce jiných britských žen té doby. Žena, která zvládá domácnost a ve volných chvílích má takové to své psaní.
To, co píše, se ale jednou stane jednou z nejprodávanějších knih dvacátého století. Jen to ještě nikdo neví. Ani ona sama.
Telegram do tropů
Rosamunde se narodila v září 1924 v cornwallské vesnici Lelant, v domě, ze kterého bylo vidět na moře. Otec pracoval pro britskou vládu v Barmě a přijížděl domů jednou za čtyři roky. Vyrůstala s matkou, s mořem a s jedním prázdným místem u stolu.
Psát začala v sedmi letech. Nebyl to koníček. Byl to způsob, jak zpracovávat věci, o kterých se v tehdejší Británii mlčelo jako o samozřejmosti.
Válka ji zastihla v patnácti. Přerušila školu, nastoupila na ministerstvo zahraničí a v roce 1944 vstoupila do ženské námořní služby. Sloužila až na Cejlonu, dnešní Srí Lance. Daleko od moře u Cornwallu, daleko od všeho, co znala.
Tam napsala svou první povídku. V tropickém horku, v uniformě, po službě. Otec ji bez jejího vědomí poslal do londýnského časopisu Woman and Home a pak jí poslal telegram.
„Ten den, kdy mi otec telegrafoval, že příběh vyšel a že za něj dostanu patnáct guinejí, byl opravdu nejlepší okamžik mého života. Byl to okamžik, kdy jsem věděla, že to dokážu.“
Graham vydělával. Rosamunde psala
Po válce se Rosamunde vrátila z Cejlonu domů do Cornwallu. Graham Pilcher se přijel do St. Ives zotavit po těžkém zranění z bitvy, která proběhla dva týdny před koncem války. Oba přijeli z různých koutů světa a potkali se v jejím rodném Cornwallu. V prosinci 1946 se vzali.
Přestěhovali se do Dundee. Graham tam vedl rodinný textilní podnik. Narodily se jim čtyři děti.
Jenže ona nebyla žena v domácnosti, která náhodou psala. Byla to autorka, která žila jako žena v domácnosti, protože tak to tehdy chodilo. Ten rozdíl je obrovský, i když ho zvenku nebylo vidět.
Jednou řekla, že psaní zachránilo její manželství. Neměla tím na mysli, že ho zachránilo před rozpadem. Měla tím na mysli, že jí dalo místnost, která patřila jen jí. Místo, kde nebyla matkou ani manželkou. Jen sama sebou. Psaní nebylo hobby. Byl to kyslík. Způsob, jak přežít ticho skotských vřesovišť, každodennost bez začátků a konců, jen nekonečný koloběh vaření, uklízení a čekání.
Pod cizím jménem. Za zavřenými dveřmi. Mezi nádobím a dětmi.
Autorka Jane Fraser
Od roku 1949 vydávala románky pod pseudonymem Jane Fraser pro nakladatelství Mills and Boon. Za čtrnáct let jich vyšlo deset. Rychlé příběhy, šťastné konce, sentimentální zápletky. Čtenářky je kupovaly, přečetly a zapomněly.
Od roku 1955 vydávala zároveň kratší milostné romány pod vlastním jménem, Rosamunde Pilcher. Kritikou v New Yorku přijímané dobře, trhem skoro nepovšimnuté.
Do roku 1984 napsala celkem přes dvacet knih. Nikdy nebyla slavná. Nikdy se neprodávala v milionech.
Výzva v šedesáti
V roce 1984 za Rosamunde přiletěl do Skotska americký nakladatel Tom Dunne ze St. Martin's Press. Nepřijel objevovat neznámou autorku. Sledoval její práci roky. Věděl, kolik knih napsala, jak píše a nechápal proč se ještě neprodává v milionech. Přijel říct: teď nastal čas.
„Řekl mi, že potřebuji napsat velký tlustý román pro ženy. Dobrý příběh. Něco, co bude vycházet z mého života a ze zkušeností mé generace.“ řekla o tomto setkání Rosamunde.
Bylo jí šedesát. Zpočátku váhala. Ale Dunne nezůstal jen u výzvy. Pomohl jí celý příběh rozplánovat. Dva roky pak psala. Vracela se do Cornwallu, do vzpomínek, do války. Do obrazů, které v sobě nesla čtyřicet let.
V roce 1987 vyšli Hledači mušlí. Pět set třicet stránek. Největší kniha, jakou kdy napsala.
Šedesát milionů čtenářů
Příběh je zdánlivě jednoduchý. Stará paní Penelope Keeling se zotavuje po infarktu a odmítá prodat obraz, který po ní chtějí dospělé děti. Zatímco děti počítají, kolik by za něj dostaly, Penelope se ve vzpomínkách vrací ke svému životu. K válce, k láskám, ke Cornwallu.
Hledači mušlí strávili na žebříčku New York Times 48 týdnů v tvrdé vazbě a 56 týdnů v brožované. Přeložili je do více než čtyřiceti jazyků. Celkový počet prodaných kopií přesáhl šedesát milionů.
Rosamunde Pilcher se přes noc stala jednou z nejčtenějších autorek Británie. Seděla u kuchyňského stolu v Dundee. Bylo jí třiašedesát let.
Jak porazila agenta 007
Další román Září vstoupil na trh v roce 1990 a rovnou skočil na první místo britského žebříčku bestsellerů. Z vrcholu shodil Roberta Ludluma s jeho Bourneovým ultimátem, které tam sedělo pět týdnů. Cornwallská babička s psacím strojem porazila krále špionážních thrillerů.
Návrat domů z roku 1995 získal cenu za nejlepší romantický román roku. Zimní slunovrat vydaný v roce 2000 byl její poslední knihou a hned po vydání se dostal na první místo žebříčků v USA i ve Velké Británii. Pak přestala psát.
V roce 2002 ji britská královna udělila Řád britského impéria za přínos literatuře.
Německá veřejnoprávní televize ZDF natočila od roku 1993 přes sto filmů podle jejích předloh a Němci začali jezdit do Cornwallu hledat krajiny z obrazovky. Německý ministr kultury o ní prohlásil, že je „člověk, který dokázal více než kdokoli jiný pro usmíření německého a britského národa.“ Žena, která celý život psala o rodinách, láskách a cornwallském moři.
Závěr
Rosamunde Pilcher zemřela v únoru 2019 v Dundee. Bylo jí čtyřiadevadesát let. Manžel Graham zemřel deset let před ní, v březnu 2009. Za sebou zanechala čtyři děti, čtrnáct vnoučat, sedmnáct pravnoučat a přes šedesát milionů prodaných knih.
