Článek
28. dubna 1945, jezero Como. Italští partyzáni právě zastřelili Benita Mussoliniho a jeho milenku Claru Petacci. O několik kilometrů dál se jeho manželka Rachele snaží uprchnout do Švýcarska se svými dětmi. Příběh diktátora, který věnoval víc času milostným dopisům než vládnutí a postavil si kolem sebe systém na získávání žen.
Mussolini a Petacci po smrti
Více času lásce než vládě
Mussolini si vybudoval skutečný průmysl na zpracování milostných nabídek. Jeho asistenti každý den třídili stovky dopisů od obdivovatelek a vybírali ty nejzajímavější kandidátky. Podle svědků věnoval víc pozornosti těmto „fanynkám“ než vládní korespondenci.
Diktátor si vedl spisy, kde klasifikoval ženy jako „známé“ nebo „nové“ a hodnotil každou podle vlastního systému, který bral v úvahu anatomii, krásu obličeje, osobnost a sexualitu. Měl dokonce speciální policejní oddělení, které vyšetřovalo potenciální milenky a organizovalo soukromá setkání s těmi, které upoutaly jeho pozornost.
Většinu žen přijímal ve své kanceláři v paláci Venezia, často více než jednu za večer. Claře vyprávěl, jak měl sex „v 8 hodin s jednou, v 9 s druhou, v 10 s třetí, než to završil s ‚hroznou Brazilkou‘, jejíž jméno zapomněl“. Na vrcholu své moci se chlubil, že dokáže uspokojit čtyři ženy za noc a že měl čtrnáct stálých milenek současně.
Pyramida moci: Manželka na vrcholu, milenka v srdci
Manželka Rachele
Rachele Guidi se narodila v roce 1890 do rolnické rodiny v Predappiu. Setkala se s Benitem už jako školačka, kdy k nim přišel jako zástupný učitel. Její otec ji varoval: „Ten mladý muž tě nechá zemřít hlady.“
Začala s ním žít v roce 1910 a porodila mu dceru Eddu. Formálně se vzali až v roce 1915, poté co Benito opustil svou první ženu Idu Dalser. Rachele se nikdy nepřizpůsobila roli první dámy. Odmítala se přestěhovat do Říma a vyhýbala se reflektorům.
Rachele byla podle všech zpráv jediná, koho se Mussolini skutečně bál. Po jedné hádce ho vyhodila z domu a nechala jíst večeři na předních schodech. Jeden přítel vzpomínal: „Duce se jí bál víc než Němců.“ K manželovým nevěrám se stavěla pragmaticky: „Můj manžel měl fascinaci pro ženy. Všechny ho chtěly. Někdy mi ukazoval jejich dopisy – od žen, které si s ním chtěly spát nebo mít dítě. Vždy mě to rozesmálo.“
Celkem spolu měli pět dětí, z nichž nejraději měl Mussolini nejstarší Eddu. Edda Mussolini měla stejně dramatický život jako její otec. Provdala se za ministra zahraničí Galeazza Ciana, kterého později Mussolini popravil a stala se jednou z nejkontroverznějších žen své doby. Více o jejím fascinujícím osudu najdete zde.
Rodina Mussolini
Milenka Clara
Clara Petacci se narodila v roce 1912 do privilegované římské rodiny. Její otec byl lékař papeže a matka zbožná katolička. Mussolini byl Clařiným idolem už od mládí. Jako čtrnáctiletá si zapsala po atentátu na Mussoliniho: „Ó, Duče, proč jsem s vámi nebyla? Nemohla jsem tu vražedkyni uškrtit?“
Poprvé se s ním setkala náhodou v roce 1932. Její rodina jela k moři a Clara při předjíždění poznala Mussoliniho auto. Začala křičet: „Il Duce, Il Duce!“ a když se zastavil, tak se mu představila. Jen o pár dní později ji pozval poprvé k sobě a zřejmě už tehdy se stali milenci. Jí bylo devatenáct. On byl o 29 let starší.
V roce 1934 si vzala důstojníka letectva, ale v roce 1936 se s ním rozešla a stala se Mussoliniho hlavní milenkou. Volal jí někdy i dvanáctkrát denně, často každých dvacet minut. Ve svém podrobném deníku psala: „Držím ho pevně. Líbám ho a milujeme se s takovou zuřivostí, že jeho výkřiky připomínají výkřiky zraněné šelmy.“
Clara žárlila na každou jeho ženu a požadovala absolutní věrnost. „Já nejsem tvá milenka, jsem tvá láska, což je něco úplně jiného,“ napsala mu rozčíleně. Mussolini jí vysvětloval své nevěry slovy, že občas musí „platit daně“ své ženě Rachele i dalším ženám.
Clara Petacci
Temná strana: Děti, které nesměly existovat
Mussoliniho milostný život měl i stinné stránky. S Rachele měl pět legitimních dětí, ale také devět nemanželských potomků s osmi různými ženami. Nejtragičtější byl osud jeho prvního syna.
Benito Albino. Syn, který nesměl žít
V roce 1914 se Mussolini oženil s Idou Dalser, majitelkou kosmetického salonu, která financovala jeho noviny. V roce 1915 se jim narodil syn Benito Albino. Když se Mussolini dostal k moci, stalo se z tohoto prvního manželství nebezpečné tajemství.
Ida odmítala mlčet a veřejně prohlašovala, že je Mussoliniho manželka. Dokonce ho obvinila, že vzal úplatky od francouzské vlády výměnou za vstup Itálie do války. Tohle obvinění mohlo zničit jeho kariéru.
V roce 1926 byla Ida zavřena do psychiatrické léčebny, kde zemřela v roce 1937 na „krvácení do mozku“. Jedenáctiletého Benita Albina unesli fašističtí agenti, řekli mu, že matka zemřela, a zakázali mu říkat, že je Mussoliniho syn. Dostal nové jméno Bernardi a strávil zbytek života v ústavech.
V roce 1942 zemřel ve věku 27 let v psychiatrické léčebně nedaleko Milána poté, co dostal opakované injekce navozující kóma. Fašističtí agenti systematicky ničili všechny dokumenty o existenci Idy a jejího syna. Ida a Benito byli úředně popsáni jako „nebezpeční pro sebe i ostatní“, ale nemocniční záznamy ukazují, že oba byli duševně zdraví.
Benito Albino Dalser-Mussolini
Válečné roky: Rozpad pyramidy
Když se režim začal hroutit, Clara zůstávala věrná. Po Mussoliniho pádu v roce 1943 uprchla z Říma, aby byla blízko něho. Časy se však změnily. Staří fašisté byli znechucení odhalením jejich vztahu a Clara se stala symbolem degenerace režimu.
Rachele naopak začala ztrácet trpělivost. Když Mussolini umístil Claru do domu poblíž jejich vlastního, Rachele ostře protestovala. V říjnu 1944 přišla konfrontovat milenku svého manžela. Vtrhla do Clařiny vily, nazvala ji kurvou a křičela: „Kdyby tě Duce viděl bez toho líčení, už by tě nepovažoval za svou modlu!“
Clara mezitím ztratila iluze o svém „Benovi“. V posledních měsících mu psala zuřivé dopisy: „Jsi slabý, zbabělec, egoista.“
Tragické finále
V dubnu 1945 byl Mussolini i Clara zastřeleni. Jejich těla byla odvezena do Milána na Piazzale Loreto a pověšena hlavou dolů na benzínové stanici. Clara byla oblečená v černém kostýmu a bílé hedvábné blůzce se skvrnou zasychající krve na hrudi. Její sukně sklouzla a odhalila její nahotu.
Carla Voltolina, budoucí manželka prezidenta Pertiniho, tehdy mladá partyzánská spojka, zakřičela uprostřed zběsilého davu: „Hanba, stáhněte ji dolů, zakryjme ji, najděte špendlík!“ Společně s partyzánem Guglielmo Pacinim připevnila Clařinu sukni tak, aby zakryla její nahotu. Byl to malý akt soucitu uprostřed brutality. Žena, která se později stala první dámou demokratické Itálie, projevila empatie k mrtvole milenky diktátora.
Mussolini a Petacci (uprostřed) na benzínové stanici
Epilog: Co zůstalo po milostné pyramidě
Rachele přežila válku a lobbovala u italské vlády za navrácení manželova těla a také rodinného majetku. V roce 1957 byl Mussolini pohřben v Predappiu. V březnu 1966 jí americký diplomat předal obálku s kusem Mussoliniho mozku, který Američané odebrali z mrtvoly, údajně aby zjistili, „co dělá diktátora“. Rachele ho umístila do krabičky nad hrob.
Rachele Mussoliniová zemřela 30. října 1979 v Carpeně di Forlì ve věku 89 let.
Zdroje:
