Článek
Osudová jízda tramvají
Byl mrazivý listopadový den roku 1902 v New Yorku. Ulicemi se proháněla sněhová vichřice a Mary Andersonová, sedmatřicetiletá vinařka a obchodnice s realitami z Alabamy, seděla v tramvaji a snažila se zahnat nudu pozorováním pouličního ruchu. V té době byly tramvaje i první automobily primitivní stroje – čelní skla byla plochá, bez ohřevu a jakákoli voda na nich okamžitě zmrzla v neprůhlednou vrstvu ledu.
Řidič tramvaje neustále zastavoval, vystrkoval hlavu ven okýnkem a rukama čistil namrzlé čelní sklo tramvaje. Bylo to nebezpečné, nepohodlné, a především nesmírně zdlouhavé.
V tom okamžiku se v hlavě Mary Andersonové zrodil nápad, který měl změnit dějiny dopravy navždy.
Geniální jednoduchost
Po návratu do rodného Birminghamu v Alabamě se Mary pustila do práce s vervou sobě vlastní. Jako úspěšná obchodnice, která nikdy nevstoupila do manželství a spoléhala se pouze sama na sebe, byla zvyklá řešit praktické problémy pragmaticky.
Najala si místního konstruktéra a společně vytvořili zařízení, které bylo geniální svou jednoduchostí. Dřevěné rameno s gumovou lištou připevnili k čelnímu sklu, prostrčili drát dovnitř vozidla a na konci ho opatřili páčkou. Řidič tak mohl čistit okno zevnitř, aniž by musel vystoupit ven.
Pro praktičnost navrhla Mary svůj stěrač jako demontovatelný, za hezkého počasí se dal sundat, aby nepřekážel ve výhledu.
Návrh stěračů
Automobilky ji odmítly
Dne 10. listopadu 1903 získala Mary Andersonová v americkém patentovém úřadu patent číslo 743,801 na „zařízení k čištění oken pro elektrické vozy a ostatní vozidla odstraňující sníh, led a déšť z oken.“
Byla přesvědčená, že jí automobilky utrhají ruce. Kruté zklamání přišlo rychle.
V roce 1905 se pokusila prodat patent kanadské firmě. Odpověď byla zdrcující: „Váš vynález je pro nás v současné době bezcenný. Stěrač by mohl odvádět řidičovu pozornost jak z hlediska ovládání, tak i pohybu po skle.“
Mary byla zničená. Žena, která vybudovala prosperující realitní byznys a úspěšně spravovala vinice, se poprvé cítila skutečně poražená. Rozhodla se patent neprodlužovat a vrátila se ke svým obvyklým aktivitám s hořkostí v srdci a přesvědčením, že svět její vynález prostě nepotřebuje.
Když v roce 1920 Maryin patent vypršel, automobilový průmysl právě explodoval. Auta už nebyla výstředností bohatých, stávala se běžnou součástí života milionů lidí. S nárůstem počtu automobilů přišla i poptávka po tom, co Mary vynalezla o sedmnáct let dříve.
V roce 1922 si Mary přečetla v novinách, že firma Cadillac se stala první automobilkou na světě, která zahrnula stěrače do standardní výbavy svých vozů. Ostatní značky ji rychle následovaly. Všechny tyto stěrače vycházely z konstrukce, kterou kdysi Mary Andersonová nabízela a nikdo o ni neměl zájem.
Mary byla v té době už šestapadesátiletá žena. Byla dost stará na to, aby pochopila ironii situace, ale možná už příliš unavená na to, aby se kvůli tomu trápila.
Ženy, které změnily automobilismus
Mary nebyla jedinou ženou, která přispěla k vývojy stěračů. V roce 1917 si Charlotte Bridgewoodová nechala patentovat první elektricky poháněné stěrače, ale místo gumových břitů navrhla válečky, proto se toto řešení nikdy masově neujalo. I ona skončila podobně jako Mary – bez uznání a bez finančního prospěchu ze svého vynálezu.
Mary Andersonová zemřela v roce 1953 ve věku 87 let ve svém letním domě v Tennessee. Její vynález stal naprostou samozřejmostí na každém autě na světě, ale nikdy z něj nezbohatla.
Spravedlnosti se jí dostalo až v roce 2011, kdy byla uvedena do Mezinárodní síně slávy vynálezců. Nezapomněli na ni ani tvůrci Simpsonových – v jedné epizodě Marge připomíná Homerovi, že stěrače vynalezla žena.
Mary Anderson
Poučení z minulosti
Příběh Mary Andersonové nám připomíná, jak často společnost nerozpozná hodnotu průlomových nápadů. Kolik dalších Marry Andersonových možná dnes přichází s nápady, které budou za padesát let považovány za samozřejmost?
A kolik z nich možná právě teď dostává odpověď podobnou té, kterou kdysi slyšela Mary: „Váš vynález je pro nás bezcenný.“
Historie má tendenci se opakovat. Jen doufejme, že se z ní také učíme.
Zdroje:
