Článek
Téměř šestina české populace, zhruba 1,6 milionu lidí, konzumuje alkohol rizikově. Skutečný počet osob s problémovým pitím je ale vyšší než uvádějí oficiální statistiky, protože lidé svoji konzumaci často podhodnocují. Lékařskou pomoc vyhledá jen malá část z nich.
Když fasáda praskne
Měli jsme kolegu, vtipného chlapa, který dokázal rozesmát celou kancelář. Věděli jsme, že má za sebou dvě propuštění z práce kvůli alkoholu. Naše firma mu přesto dala šanci. On to zvládal, fungoval, byl spolehlivý. Až do zářijového firemního grilování.
Teklo pivo, teklo víno. On nepil. Alespoň se tak jevilo. Měl v ruce pořád vodu, byl v náladě, vtipkoval víc než kdy jindy. Až příliš. Později vyšlo najevo, že měl schovanou láhev a tajně upíjel. Před námi držel fasádu čisté vody v ruce.
Druhý den ráno přijel do práce pod vlivem. Šlo to z něj cítit. Ten večírek ho hodil zpátky do začarovaného kruhu. V úterý jsem otevřela dveře do kanceláře a praštila mě do nosu vůně alkoholu, masivně překrytá silným parfémem. Kolega vypadal zvláštně, ale neřekla bych na první pohled, že je opilý.
Za týden byl pryč. Odešel tiše, bez rozloučení.
Když je pivo součástí týmu
Čísla jsou alarmující, ale jejich dopad na ekonomiku ještě víc. Alkohol stojí českou ekonomiku podle odhadů 33 až 55 miliard korun ročně. To není abstraktní cifra – jsou to absence, snížená produktivita, pracovní úrazy, propuštění a náklady na zdravotní péči. V USA odhaduje Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, že nadměrná konzumace alkoholu stojí ročně více než 220 miliard dolarů, přičemž 72 procent z toho připadá na ztrátu produktivity v práci. V Česku konkrétní dopad na produktivitu nikdo systematicky neměří. Což je samo o sobě příznačné.
Tolerance ke konzumaci alkoholu je v českých firmách značná. Přípitek k narozeninám nebo pivo při obědě zaměstnavatelé neřeší. Týmové večírky, teambuildingy, grilování – alkohol patří k české firemní kultuře stejně jako káva u pondělní porady.
Nikdo to neplánuje záměrně, ale vytváří se neformální tlak. Když celý tým zajde po práci na pivo a vy zůstanete sedět u počítače, jste mimo. Když na teambuildingu nepijete, někdo se vždycky zeptá proč. A když to pak vzdáte a „dáte si jedno“, může se to stát začátkem pádu. Zvlášť pro ty, kteří mají za sebou problém.
Generace Z tento vzorec narušuje. Mladší zaměstnanci častěji preferují kávu, nealkoholické nápoje nebo vůbec nejdou na firemní akce, které se točí kolem alkoholu. Pro starší generace je to často nepochopitelné – pivo přece vždycky ke kolektivu patřilo. Rozdíl v přístupu může vytvářet napětí, ale také příležitost ke změně.
Právní past bez východiska
Podle zákoníku práce nesmí zaměstnanec požívat alkoholické nápoje ani jiné návykové látky na pracovišti, nesmí vstupovat pod vlivem alkoholu na pracoviště a musí se podrobit kontrole, pokud o to zaměstnavatel požádá. Jenže právě v tom je háček.
Česká legislativa je v tomto rozporuplná. Formálně mohou zaměstnavatelé provádět i namátkové kontroly, ale jen pokud to mají jasně stanoveno ve vnitřních předpisech a určí písemně oprávněnou osobu. V praxi to ale málokterá firma dělá. Strach z právních sporů je silnější než snaha o prevenci.
A i když firma alkohol u zaměstnance prokáže? Není jasné, od kolika promile je možné mluvit o závažném porušení pracovních povinností. Vedoucí směny v ocelárně nadýchal 0,32 promile, soud to posoudil jako méně závažné porušení s ohledem na jeho dosavadní vzorné chování. Každý případ se posuzuje individuálně.
Existují případy, kdy soudy výpovědi kvůli alkoholu nepotvrdily. Kvůli pracovní historii zaměstnance, způsobu provedení testů nebo dalším okolnostem. Firmy pak často raději neřeší nic. Protože mlčení je levnější než odpovědnost.
To vytváří absurdní situaci: všichni vědí, že kolega pije, všichni to cítí, ale nikdo nemůže nic udělat, dokud se nestane něco vážného.
Tichý problém žen
Zatímco muži většinou pijí společensky a viditelně, ženy často pijí doma, o samotě. V kuchyni při vaření večeře, po uložení dětí, před spaním „na uklidnění“. Růst problémového pití u žen s vyšším vzděláním je v posledních letech alarmující.
Petra byla vedoucí oddělení v jiné firmě, chytrá, organizovaná, vždycky perfektně oblečená. Měla dvě malé děti, manžela na dobré pozici, rodinný dům. Vypadala jako žena, co má život pod kontrolou.
V práci sebou všude nosila termosku s kávou. Na porady, na schůzky s klienty, dokonce i na oběd. Používala intenzivní parfém a neustále cucala mentolky. Odpoledne, kolem čtvrté, se stávala podivně veselou a uvolněnou. Ráno vypadala unavená, bledá, občas jí třásly ruce.
Nikdo to nenapadlo. Petra byla výkonná, splňovala termíny. Až jednou přespala v kanceláři. Tvrdila, že usnula nad zprávou. V saku jí cinkaly prázdné malé láhve vodky. Ta „káva“ z termosky byla celou dobu něco jiného.
Personální to vyřešilo rychle a tiše. Petra dostala nabídku odejít sama nebo čelit okamžitému propuštění. Vybrala si první možnost.
Petra nebyla výjimka. Úspěšná profesionálka, která se snaží zvládnout kariéru, rodinu, domácnost. Alkohol zpočátku pomáhá „vypnout“, uvolnit se po náročném dni. Pak se z pomocníka stává tyran.
Co funguje
Některé společnosti vsázejí na prevenci a osvětu. T-Mobile například spolupracuje s iniciativou Suchej únor a podporuje zaměstnance ve výzvě k měsíci bez alkoholu, pořádá tematické přednášky a webináře. „Z hlediska BOZP se držíme platných právních předpisů, nad rámec toho se věnujeme především prevenci. Součástí naší wellbeingové strategie je i péče o duševní zdraví, která s tím úzce souvisí,“ říká HR ředitelka Jitka Adámková.
O2 nedávno uspořádalo setkání se záchranářem Markem Dvořákem, který na Instagramu edukuje o alkoholu a drogách. Stavební koncern Skanska jde ještě dál, kontroluje zaměstnance před vstupem na stavbu alkoholtesterem.
Je to rozumnější cesta než řešit následky. Jenže prevence v české kultuře, kde je pivo národním nápojem a víno symbolem úspěchu, je jako jít proti větru.
Ne každý firemní večírek musí být postaven na alkoholu. Existují skvělé nealkoholické alternativy – kvalitní nealkoholické nápoje, které nejsou jen voda a džus. Existují aktivity, kde alkohol prostě není potřeba – escape rooms, sportovní akce, workshopy, kulturní programy.
V severských zemích nebo v USA je běžné, že na firemních akcích alkohol buď vůbec není, nebo je jeho konzumace velmi omezená. A funguje to – lidé se baví, poznávají se, budují vztahy. Jen jinak.
Suchej únor jako začátek změny
Jak dopadl kolega z prvního příběhu? Nevím, jak to s ním dopadlo. Ani s Petrou. Možná šli do léčebny, možná do další firmy, kde se příběh opakuje.
Vím jen, že to není příběh o dvou lidech, ale o tisících podobných, kteří žijí vedle nás. V kancelářích, továrnách, úřadech.
Suchej únor je pro mnohé symbolickou pauzou. Pro české firmy by mohl být příležitostí k otevřené debatě. Ne o abstinenci, ale o zdravém vztahu k alkoholu. O tom, že nemusí být automaticky součástí každé pracovní oslavy. O tom, že podpora kolegy, který nepije, není slabost, ale síla.
Protože dokud bude pivo na teambuildingu samozřejmost a „dám si jedno“ nevinná fráze, budou se tyhle příběhy opakovat. Česká republika má s alkoholem komplikovaný vztah. A dokud ho nebudeme schopni pojmenovat a řešit otevřeně, nic se nezmění.
Zdroje:
