Článek
Hobit, který to všechno začal
Příběh českého překladu Tolkiena nezačíná ani tak u slavného Pána prstenů, ale u Hobita. V prosinci 1973 přivezl americký kytarista Tony Ackerman do Prahy odřené paperbackové vydání a věnoval ho svému příteli Tomáši Vrbovi. Ten vzpomíná: „Můj otec si knížky všiml, přečetl ji a rozhodl se, že se pustí do překladu, i když neměl smlouvu a nevěděl, zda a kdy by mohla vyjít.“
Náhoda tomu chtěla, že jen o rok dříve, v říjnu 1972, předložil muzikolog Lubomír Dorůžka totéž dílo nakladatelství Odeon k přeložení. Protože František Vrba měl po pražském jaru zákaz publikovat, stal se Dorůžka jeho „pokrývačem“. Oficiálně podepsal překlad, který ve skutečnosti vytvořil Vrba. Hobit nakonec vyšel až v roce 1979 – jako první a jediné Tolkienovo dílo vydané u nás za komunismu. Ale už tehdy bylo jasné, že příběh Tolkiena u nás tímto neskončí.
Dno pytle, ilustrace John Howe
Knihovnice proti cenzuře
Stanislava Pošustová-Menšíková nebyla disidentka v pravém slova smyslu. Když se na začátku 80. let pustila do překladu Pána prstenů, pracovala jako knihovnice na anglistice Filozofické fakulty UK. „Z pozůstalosti jsme tehdy dostali trilogii v originále. O prázdninách jsem ji otevřela – a už neodložila,“ vzpomíná.
Důvod, proč se pustila do překladu, byl prozaický: chtěla, aby si knihy mohl přečíst její otec, který neuměl anglicky. Přitom měla díky své práci přístup k historickým slovníkům, které jinde v Československu prakticky neexistovaly.
V prosinci 1980 jí redaktor Jiří Josek zprostředkoval smlouvu s nakladatelstvím Mladá fronta. Jenže vydání se stále odkládalo – oficiálně kvůli „nedostatku papíru“, ve skutečnosti z ideologických důvodů.
Pro komunistické úřady bylo alegorické čtení v kontextu studené války příliš průhledné. Kdo představoval Temného pána Saurona, který chce ovládnout celý svět a kdo svobodné národy Středozemě bojující za svobodu, si každý mohl vyložit po svém.
Samizdatová továrna na sny
Když bylo jasné, že k oficiálnímu vydání jen tak nedojde, převzal iniciativu chartista Daniel Kumermann. Roku 1981 svěřil rukopis Petrušce Šustrové, která jej jako první přepsala na stroji. A od té chvíle už začal text žít vlastním životem.
Strojopisné kopie se šířily po republice. „Dvanáct papírů, mezi to kopíráky a nesmíte to přehodit,“ popisuje Pavel Frait z Hořic, jeden z „přepisovačů“. Přepsání jedné strany trvalo půl hodiny. Továrna na sny fungovala na průklepových kopiích.
Podzemní společenstva čtenářů
Kolem Pána prstenů vyrostla skutečná podzemní komunita. V Praze fungovala „dílna“ Vladimíra Šebka, která mezi lety 1979–1989 vydala asi stovku knih. Ve Valašském Meziříčí se pořádala společná čtení, přepisovali texty na průklepy a vytvářeli vlastní ilustrace i doprovodné materiály. V Hořicích kolektiv kolem časopisu Sklepník v roce 1989 opsal dílo v šesti svazcích. „Tehdy jsme věděli, že děláme něco důležitého,“ vzpomíná Frait. „Nebylo to jen o knihách – bylo to o svobodě.“
Ztracený Silmarillion
Méně známý je příběh překladu Silmarillionu. Pošustová se do něj pustila hned po dokončení Pána prstenů. Jenže rukopis se dostal do rukou Andreje Stankoviče, představitele pražského undergroundu, který jej začal přepisovat „podle svých představ“. Část se ztratila a překladatelka musela začít znovu. Silmarillion tak vyšel až v roce 1992.
Jazyk jako kouzelná hůlka
Největší výzvou pro překladatelku však nebyla ideologie, ale jazyk samotný. Každé jméno u Tolkiena má svůj etymologický původ, každý název něco znamená. Bilbo Baggins se stal Bilbem Pytlíkem, Bag End se proměnilo ve Dno pytle a hobití Shire v Kraj. „Jedna velmi zábavná výzva bylo vymýšlení českých ekvivalentů jmen a názvů, skutečný problém byl to, že čeština nemá jazykovou vrstvu odpovídající nejvyšší „obřadné“ vrstvě anglického jazyka.“ komentovala Pošustová svou práci.
Listopadové vítězství
Listopad 1989 vše změnil. Nakladatelství Mladá fronta konečně mohlo vydat překlad, který ležel roky v šuplíku. Mezi lety 1990–1992 postupně vyšly všechny tři díly trilogie. Úspěch byl ohromující. Českoslovenští čtenáři, kteří měli fantasy literaturu dostupnou jen sporadicky, se doslova vrhli na knihy o Středozemi. První náklady se vyprodaly během týdnů.
První oficiální vydání Pána prstenů z nakladatelství Mladá Fronta
Když fantasy dobývá školní lavice
Tolkien otevřel českým čtenářům brány do moderní fantasy a inspiroval generaci spisovatelů, hráčů RPG (Role-Playing Game)i filmových tvůrců. Nejvýraznějším dokladem této proměny je fakt, že Pán prstenů, který kdysi koloval jen jako samizdat, byl zařazen do povinné školní četby.
Dnes vycházejí Tolkienovy knihy v luxusních edicích a je těžké představit si dobu, kdy se šířily na rozpadajících se průklepech. Stanislava Pošustová-Menšíková se mezitím stala dvorní překladatelkou jeho díla a přeložila přes padesát knih. To, co dříve existovalo jen v několika opisech, je dnes samozřejmou součástí české čtenářské zkušenosti.
Zdroje:
Online zdroje:
Tolkien.cz (Společnost přátel díla pana J.R.R. Tolkiena)
Smolková, Barbora: Samizdatové a fanouškovské vydávání díla J. R. R. Tolkiena v českém překladu, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, 2024
