Tichá revoluce v našich vztazích: Co nám technologie dává a co nám bere

Představte si pátek večer před patnácti lety. Posíláte SMS: „Tak kde jste? Čekám v té nové kavárně.“ Pak netrpělivě vyhlížíte kamarády z okna a doufáte, že zpráva dorazila. Dnešní páteční večer? Skupinový chat, sdílená poloha v reálném čase, a ještě než dorazíte, víte, kdo si co objednal díky Instagram Stories.

Nedávno jsem mluvila s Martinou (42), která si ke mně přisedla v téměř prázdné kavárně. „Víte, co mě přivedlo k vyhledání terapeuta?“ zeptala se, když jsme se daly do řeči. „Můj manžel mi poslal e-mail s návrhem na dovolenou. Seděl přitom tři metry ode mě, na gauči.“

Případů jako Martina potkávám stále více. Lidé, kteří žijí vedle sebe, ale komunikují přes obrazovky. Podle výzkumu psycholožky Dr. Sherry Turkle z MIT publikovaného v knize „Reclaiming Conversation: The Power of Talk in a Digital Age“, více než 47 % párů přiznává, že řeší důležité vztahové otázky raději přes zprávy než osobně. Proč?

„Je to jednodušší. Digitální komunikace nám dává možnost promyslet si odpověď, vyhnout se bezprostřední reakci, a dokonce upravit, co jsme chtěli říct,“ vysvětluje rodinná terapeutka Karolína Höschlová. „Jenže právě ty nepříjemné momenty, ticho, rozpaky – to jsou často katalyzátory skutečné intimity.“

Ruku na srdce – kolikrát jste sáhli po telefonu, když nastala v konverzaci trapná pauza? Tento reflexivní pohyb není náhodný. Naše mozky byly postupně trénovány, aby vyhledávaly okamžitou odměnu v podobě notifikací, lajků a zpráv.

„Je to jako mít v kapse malé kasino,“ říká neurolog Pavel Mohr, vedoucí výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví. „Nikdy nevíte, kdy přijde ‚výhra‘ v podobě zprávy nebo oznámení. A právě tato nepředvídatelnost je silně návyková,“ dodává ve své studii publikované v časopise Česká a slovenská psychiatrie (2023).

Výzkumy společnosti Median pro projekt „Digitální Česko 2024“ ukazují, že průměrný Čech zkontroluje svůj telefon 96krát denně – to je jednou za deset minut bdělého stavu. Každá z těchto kontrolek je malým únikem z přítomnosti.

Petra (35), manažerka marketingu, si uvědomila rozsah problému, když její šestiletá dcera začala napodobovat její chování: „Našla jsem Elišku, jak si hraje s dřevěnou kostkou a předstírá, že je to telefon. Když jsem se jí zeptala, co dělá, odpověděla: ‚Jsem jako maminka v práci.‘ To byl můj budíček.“

V posledních letech se „digitální detox“ stal trendem. Hotely nabízejí pobyty bez Wi-Fi, existují aplikace, které blokují jiné aplikace, a sociální sítě paradoxně plní fotografie lidí, kteří se chlubí, jak jsou „offline“.

Je to jen další módní vlna wellness průmyslu, nebo odpověď na skutečnou potřebu?

Podle psychologa Jonathana Haidta z New York University, autora knihy „The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness“ (2024), nejde o rozmar: „Vidíme bezprecedentní nárůst úzkostí a depresí u generace Z, která jako první vyrůstala se smartphony. Korelace je alarmující,“ uvádí v rozhovoru pro The Atlantic (březen 2024).

Sám se rozhodl vyzkoušet týden bez sociálních sítí. První dny byly překvapivě těžké – automaticky sahal po telefonu, cítil nepokoj, dokonce měl pocit, že mu něco uniká. Čtvrtý den přišlo zvláštní uklidnění. Šestý den si všiml, že si pamatuje více detailů z rozhovorů a že má večer více energie.

Není reálné ani žádoucí zcela se odpojit. Technologie nám přináší nespočet výhod – od udržování kontaktu s blízkými na druhém konci světa po okamžitý přístup k vědění lidstva. Problém není v technologiích samotných, ale v našem vztahu k nim.

Zde jsou tři principy, které pomáhají najít zdravější rovnováhu:

1. Vědomé hranice

Stanovte si jasná pravidla – například žádné telefony u jídelního stolu, během schůzek s přáteli nebo hodinu před spaním. Výzkumy ukazují, že expozice modrému světlu z obrazovek před spaním zhoršuje kvalitu spánku až o 16 % a prodlužuje dobu usínání v průměru o 14 minut.

2. Technologie jako nástroj, ne pán

Používejte technologie záměrně, ne reflexivně. Před otevřením aplikace si položte otázku: „Proč to teď dělám? Co od toho očekávám?“ Tento jednoduchý krok pomáhá přerušit automatické chování.

3. Kultivace hluboké pozornosti

Pravidelně praktikujte aktivity vyžadující plnou pozornost – četba delších textů, meditace, ruční práce nebo konverzace bez přerušování. Tyto činnosti posilují „sval pozornosti“, který v digitálním světě oslabuje.

Možná nejde o to být méně připojený, ale být připojený kvalitněji. Technologie by měly rozšiřovat naše lidské spojení, ne ho nahrazovat.

Jak řekl filozof Martin Buber: „Veškerý skutečný život je setkáním.“ V digitálním věku musíme znovu definovat, co pro nás skutečné setkání znamená.

Co myslíte vy? Změnily technologie vaše vztahy k lepšímu, nebo horšímu? A dokázali byste si představit týden bez sociálních sítí?