Článek
Čtyři měsíce. Čtyři měsíce od smrti Aničky a Felix Slováček už zase potřebuje být středem pozornosti. Nestačilo mu, že celá republika truchlila s jeho rodinou, nestačily mu kondolence, soucit a podpora tisíců lidí. Ne, Felix potřebuje víc. Potřebuje šokovat, provokovat a hlavně mluvit o sobě.
A tak nám v rozhovoru pro slovenskou televizi servíruje úvahu o tom, jak moc lituje, že si s mladou milenku neudělal dítě. Protože dnes by měl dvanáctiletého syna nebo dceru, víte? A rodina by podle něj měla mít co nejvíce dětí. Aha. To je tedy nová filozofie od muže, který celý život sbíral ženy jako poštovní známky.
Psychologie starého narcise
Co se to vlastně děje v hlavě 82letého saxofonisty? Psychologicky vzato, sledujeme klasický případ stárnoucího narcise, kterému dochází čas i možnosti, jak upoutat pozornost. Smrt dcery, nejbolestnější zkušenost, kterou může člověk zažít, se pro něj stává jen další příležitostí k sebeprezentaci.
Felix Slováček celý život žil z toho, že byl zajímavý. Hudba, ženy, skandály, rozchody, smíření. To vše bylo materiálem pro jeho ego. Teď, když je starý a když mu umřeli kamarádi a dokonce i dcera, zjišťuje, že pozornost publika slábne. A to pro narcistickou osobnost znamená existenční krizi.
Proto vytahuje vzpomínky na Lucii Gelemovou. Připomeňme si, že Lucie Gelemová je žena, která se s ním dala dohromady, když jí bylo něco přes třicet a jemu přes sedmdesát. Klasická nerovnováha sil, kde starší muž využívá svého postavení, peněz a slávy k tomu, aby si „koupil“ mladé tělo. A teď nám říká, že s ní měl mít dítě?
Ve skutečnosti lituje toho, že už není tím mužem, kterým býval. Dítě by bylo důkazem jeho mužnosti, jeho schopnosti oplodnit mladou ženu i v pokročilém věku. To je ten skutečný motiv jeho výroku. Ne láska k dětem nebo touha po rodině, ale potřeba dokázat si (a světu), že je stále muž.
Dáda jako ta rozumnější
Zatímco Dáda Patrasová se po smrti dcery uzavřela do sebe a truchlí, Felix se předvádí na společenských akcích a dává rozhovory. Když říká, že Dáda „nechce jít k lékaři“ a „chce žít ve svém světě“, ve skutečnosti popisuje normální reakci na ztrátu dítěte. Ale on to nechápe, protože pro něj je důležitější jeho vlastní potřeba být viděn a slyšen.
Jeho slova o tom, že se „bojí samoty“ a že „umřeli všichni jeho kamarádi“, jsou pokusem o vyvolání soucitu. Jenže místo toho, aby se obrátil k rodině, k přátelům, k psychologovi nebo k víře, obrací se k médiím. Hledá validaci od cizích lidí, místo aby pracoval na svém vnitřním světě.
Necitlivost k pozůstalým
Nejhorší na celé situaci je naprostá necitlivost k jeho současné rodině. Dáda Patrasová právě pochovala dceru a musí poslouchat, jak její manžel veřejně lituje, že neměl děti s jinou ženou. To je úder pod pás, který může rozbolet víc než kterýkoli jiný.
A co si o tom myslí jeho syn Felix mladší? Ten muž, který celý život žil ve stínu otcových skandálů a výstředností, teď musí poslouchat, jak tatínek říká, že by rád měl ještě další dítě. Jaký to musí být pocit vědět, že tvůj otec tě považuje za nedostatečného náhražky za hypotetické dítě s milenkou?
Dagmar Patrasová se synem
Čas mlčet
Někdy je mlčení zlatem. Pro Felixe Slováčka nastal ten čas už dávno. Každým dalším rozhovorem pouze ponižuje a zraňuje ty, které by měl mít nejradši.
„Felixi, už proboha mlč.“ Svět si zapamatuje tvou hudbu, ne tvoje výlevy o milenkách. Dcera si zaslouží, aby její otec truchlil důstojně, ne aby její smrt využíval k sebeprezentaci.
Je čas se zastavit, zamyslet se a najít konečně klid. Ne před kamerami, ale v sobě.
Zdroje:
