Hlavní obsah
Satira

SATIRA: Felix Slováček a jeho múzy: Umělecký projekt s nárokem na státní podporu

Foto: Jacopo Tintoretto, Public domain, via Wikimedia Commons

V době, kdy se kulturní granty rozdělují mezi digitální instalace mapující dopad klimatických změn na lidovou píseň či queer slam poetry, je tu jedno nenápadné, a přesto dramaticky podfinancované umělecké těleso: Múzy Felixe Slováčka.

Článek

Zatímco ostatní osmdesátníci bojují s inflací inkontinence, Felix bojuje s převisem nabídek. A nejen těch hudebních. Kdo jiný než on by si zasloužil vlastní národní úřad pro múzy, jehož existence by zajistila transparentní reporting, vhodné ošacení a hlavně důstojnost. Nejen pro něj, ale i pro všechny ženy, které se dobrovolně (nebo samovolně) ocitají v jeho gravitačním poli.

Vary jako svatostánek múz

Felix nepůsobí jako pán v letech, ale jako kulturní program sám o sobě. Letošní ročník filmového festivalu v Karlových Varech tak přinesl kromě uměleckých děl i několik živoucích instalací, mezi nimiž největší pozornost poutaly „Felixovy ručky“, jak výstižně informoval Blesk. Tříčlenný ženský doprovod, hotelové přesuny s Dragounovou a slova jako „než umřu, tak chci…“ dávají tušit, že Slováček nehraje poslední tóny, ale rovnou sólové finále.

Někteří volají po důchodové reformě, jiní po morální. Felix však nevolá. On cukruje, ošahává, přiváží a objímá, jako by místo osmdesátky slavil osmnáctiny.

Dragounová – stálá múza, nebo rezidentní performerka?

Média označují Lenku Dragounovou za „Slováčkovu múzu“. Ale co to dnes vlastně znamená? Má být múza mladá, obdařená a schopná přečkat tiskovou konferenci bez ztráty podprsenky? Nebo jde spíš o permanentní rezidenci v kulturním diskurzu jednoho muže, který se do dámské společnosti zřejmě zamiloval tak hluboko, že z ní učinil svůj hlavní žánr?

A co ostatní ženy, které se v reportech vynořují jako „kočky“, „společnice“ či „členky harému“? Nezaslouží si všechny alespoň jednorázový příspěvek z Evropského fondu soudržnosti?

Proč potřebujeme Institut múz Felixe Slováčka?

V časech, kdy umělá inteligence tvoří umění a generuje emoce, představuje Felix Slováček posledního romantika analogového věku. Jeho múzy nejsou algoritmicky generované, ale ručně vybrané, hýčkané a vděčně líbané. V této činnosti vidíme nadčasovou hodnotu, kterou by měl stát nejen sledovat, ale i podpořit.

Navrhujeme tedy zřízení Institutu múz Felixe Slováčka. Úřad by měl zajišťovat následující:

  • Módní poradenství – pro případy, kdy plavky přetékají nebo tematické outfity nevyhovují společenským standardům
  • Mediální školení pro múzy – jak komunikovat s médii bez zbytečných kontroverzí a udržet si důstojnost alespoň v titulcích
  • Psychologickou podporu – pro případ, že si Felix přiveze domů tři ženy a zapomene na jméno své manželky

Protože v zemi, kde se rozdávají dotace na projekt „Mapování genderových stereotypů v loutkových představeních 19. století“, si Felix Slováček a jeho múzy zaslouží alespoň základní institucionální podporu.

Grantová literatura k tématu:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz