Článek
Dnes stojí Dája Bedáňová na tenisovém kurtu v Olomouci a povzbuzuje své svěřence. „Výborně! Soustřeď se na zápěstí!“ Usmívá se. Chválí. Atmosféra připomíná běžný tréninkový den.
Teprve když sama začne vzpomínat na vlastní dětství, člověk pochopí, jak velký kontrast to je. „Často jsem brečela. Na tréninku i doma večer do polštáře,“ říká. Co zkažený míček, to kolečko navíc. Nebo facka. „Táta byl hodně tvrdej, ale zase jsme to spolu dotáhli daleko.“
Její otec Jan Bedáň zemřel před několika lety na infarkt. Vzájemný vztah nikdy nevyřešili.
Génius s životním plánem
Jan Bedáň nebyl člověk z okraje společnosti. Byl to vzdělaný programátor v OKD s naměřeným IQ 160, který si podle slov dcery sestavil detailní plán její sportovní kariéry. „Měl svůj životní plán a ústřední postavou jsem v něm byla já. Dája. Budoucí světová tenisová jednička,“ vzpomíná Bedáňová.
Když jí bylo devět let, rodina se přestěhovala z Finska do Německa, kde byla lepší šance prosadit se mezi tenisovou elitou. Malá Dája vyhrávala žákovské turnaje a otec v ní viděl hvězdu světového formátu. Tenis se stal jedinou prioritou rodiny.
Za každou chybu přišel trest – facka, ponižování, trestná kolečka. „Nikdo neviděl, jak drsné to bylo, když jsme byli sami,“ říká dnes. „Vždycky jsem se modlila, aby u kurtu někdo stál, to bylo mírnější.“
Financování kariéry bylo neobvyklé. Podle rozhovorů, které Bedáňová poskytla, otec získal německé investory, kteří rodině půjčili peníze s tím, že je splatí z budoucích výher. Pro dítě to znamenalo obrovskou zátěž a pocit odpovědnosti, který nepatří do dětského věku.
Úspěchy bez pochvaly
Výsledky se však dostavovaly. V patnácti letech se Dája stala nejmladší vítězkou Pardubické juniorky. Na přelomu tisíciletí ji WTA vyhlásila nováčkem roku. V roce 2001 porazila legendární Moniku Selešovou a postoupila do čtvrtfinále US Open. Dostala se až na 16. místo světového žebříčku.
„Ano, chtěla jsem vyhrát Wimbledon a být světovou jedničkou,“ říká dnes. Jenže doma žádné oslavy nepřišly. Po vítězství nad Selešovou otec pronesl: „Pár dobrých náhod tam bylo.“ Podle Bedáňové pochvalu slyšela jen výjimečně.
Myšlenky na sebevraždu od dětství
Za zavřenými dveřmi se odehrávalo něco, co okolí nevidělo. „Sebevražda se pro dětský mozek jevila být jediným východiskem. Nebylo to jednou, bylo to mnohokrát,“ řekla v projektu Bez frází.
Pro dítě, které bylo od narození součástí cizího plánu, kde každá chyba znamenala trest, se tenis stal paradoxem. „Milovala jsem pocit vítězství,“ vzpomíná. Současně byl ale zdrojem strachu, bolesti a přesvědčení, že selhání je neodpustitelné.
Ve 22 letech musela ukončit kariéru kvůli zdravotním problémům. Bojovala s bulimií. Neměla přirozenou menstruaci – cyklus udržovala pomocí léků. „Když se mě někdo zeptá, říkám: ‚Nechci, nemůžu,‘“ popisuje svůj vztah k mateřství. „Kdybych chtěla, bylo by to fyzicky velmi náročné. Strach z toho, jestli bych to zvládla, byl tak velký, že jsem do toho nešla.“
Podle odborníků mohou extrémní výkonnostní nároky a stres v dětském věku přispět k hormonálním potížím. Bedáňová sama říká, že její zdravotní problémy mohly souviset s dlouholetým tlakem a přetížením.
Příběh Dáji Bedáňové bohužel není ojedinělý.
„Je velmi jednoduché nechat se soutěživou atmosférou pohltit,“ říká sportovní psycholog Václav Petráš, který pracuje s českými sportovními svazy.
„Ze začátku rodiče chtějí, aby dítě mělo radost z pohybu. Ale pak přibydou tabulky, žebříčky a očekávání. A dítě začne vnímat, že vztah s rodičem závisí na výsledcích. To je obrovská psychická zátěž.“
Podle zahraničních studií až 70 % juniorských sportovců končí se sportem do 13 let právě kvůli tlaku.
Další „tenisové děti“ se stejným osudem
Historie profesionálního tenisu zná mnoho případů, kdy rodičovské ambice přerostly ve zneužívání.
Mary Pierceová
Dvojnásobná grandslamová šampionka vyrůstala pod dohledem agresivního otce, který jí veřejně nadával a na turnajích vyvolával konflikty. WTA mu v roce 1993 zakázala vstup na turnaje.
Jelena Dokičová
Australskou hvězdu otec bil od dětství. „Týden před US Open mě zkopal do bezvědomí,“ napsala v autobiografii. Damir Dokič byl později odsouzen za vyhrožování smrtí.
Steffi Grafová
Její otec Peter Graf nebyl násilný, ale dceru kontroloval do detailu. V roce 1997 byl odsouzen za daňové úniky spojené s jejím majetkem.
Fenomén toxických sportovních rodičů má několik příčin: přenesené ambice, finanční motivace, potřebu kontroly i strach, že „talent nesmí být promarněn“.
„Začíná to nevinně,“ říká psycholog Petráš. „Rodič vidí talent a chce pomoci. Postupně investuje víc času, peněz i emocí – a někdy překročí hranici, aniž si to uvědomí.“ WTA dnes provozuje programy zaměřené na ochranu mladých hráček a kontrolu doprovodných osob. Pro generaci Bedáňové však přicházejí pozdě.
Dnes trénuje jinak
Dája Bedáňová vede v Olomouci tenisovou akademii zaměřenou na amatéry. Pracuje s dětmi, které chtějí sportovat pro radost.
„Tenis mě pořád baví a chci, aby z něj měly radost i děti,“ říká. Profesionální úroveň vědomě odmítá. „Není přesný návod, kdy dítě popostrčit. A já nechci, aby se kdokoli cítil jako já kdysi.“ Chválí, povzbuzuje, směje se s nimi. Bez nátlaku. Bez strachu. Bez trestů.
Dája Bedáňová plnila sen, který nebyl jejím. Dosáhla světových výsledků, ale za cenu, která ovlivnila celý její život. Dnes se na kurtu snaží dětem předat to, co sama v dětství postrádala – bezpečí a radost ze hry. To, o co tehdy přišla, už nic nenahradí. Ale její svěřenci díky tomu vyrůstají v prostředí, kde je sport potěšením, ne povinností.
