Článek
Květen 2020. Gene Simmons, frontman legendární kapely KISS, sedí před kamerami německého listu Bild. Před ním leží sto stran dokumentů, které nikdy neviděl: archivní záznamy o matce Floře Klein, seznamy z koncentračních táborů, kartotéky Červeného kříže, žádosti o kompenzaci za utrpění během holocaustu.
Čte. Pláče. „Nevěděl jsem skoro nic,“ říká se zlomeným hlasem.
Flora Klein zemřela před dvěma lety. Celý život mlčela. Teprve teď, z úředních dokumentů, se její syn dovídá pravdu o tom, co prožila.
Maďarsko 1944
Flora se narodila v roce 1925 v maďarském Jándu, malé vesnici ve Velké dunajské nížině. Vyrostla v tradiční židovské rodině ve světě synagog, rodinných tradic a staletého života maďarských Židů.
V březnu 1944 obsadilo nacistické Německo Maďarsko. Do té doby byla židovská menšina v relativním bezpečí. Konec přišel rychle a brutálně.
Od května do července 1944, za osm týdnů, bylo z Maďarska deportováno přes 437 tisíc Židů. Dvanáct tisíc lidí denně. Adolf Eichmann osobně dohlížel na „efektivitu“. Osmdesát procent deportovaných skončilo v plynových komorách.
Flora byla mezi nimi. Devatenáctiletá dívka, která ještě před pár měsíci žila normální život. Pak přišla žlutá hvězda. Ghetto. Transport. V Osvětimi prožila moment, o kterém později pověděla jediné, co o válce vůbec kdy řekla nahlas: její matka se rozhodla jít do plynové komory společně se svou vlastní matkou. Nechtěla, aby stará žena umírala sama. Babička řekla Floře jen dvě slova v maďarštině: „Žij a přežij.“
Tři tábory, jedna naděje
Flora nezemřela. Prošla třemi koncentračními tábory.
Prvním byl Ravensbrück. Ve své pozdější výpovědi úřadu pro odškodnění popsala, jak sbírala brambory na polích mimo tábor v starých civilních šatech s bílým křížem namalovaným na zádech. V lednu 1945 ji přesunuli do podtábora Flossenbürgu. V březnu přišel Mauthausen, jeden z nejkrutějších táborů celé nacistické mašinerie.
Jak přežila?
Flora před válkou chodila do kadeřnické školy. Uměla stříhat vlasy, uměla líčit. Manželka SS komandanta si ji vybrala jako svou osobní kadeřnici. Za kosmetické služby dostávala Flora to, co ostatní vězni neměli – šanci přežít další den.
Pátého května 1945 osvobodila americká armáda Mauthausen. Floře bylo necelých dvacet let. Z její rodiny přežila jen ona a bratr Larry. Stovky let rodinné historie, generace předků, všichni vymazáni za několik měsíců.
Nový začátek – dvakrát
V roce 1946 se Flora vdala za tesaře Jechiela Weitze. O rok později emigrovali do Izraele. V srpnu 1949 se jí v Haifě narodil syn. Pojmenovala ho Chaim – hebrejsky „život“. Jméno po dědečkovi zavražděném v Osvětimi.
Ale manželství se rozpadlo. Jechiel odešel za jinou ženou a nechal Floru samotnou s malým synem. V roce 1958, když bylo Chaimovi osm let, sebrala odvahu a emigrovala se synem do Ameriky. Do New Yorku. Ani jeden neuměl anglicky. Flora měla třicet tři let. Začínala úplně od nuly. Už potřetí v životě.
New York: továrna na knoflíky i na sny
V Brooklynu našla Flora práci v továrně na knoflíky. Plat? Půl centu za knoflíkovou dírku. Tisíce kabátů denně, ruce bolavé od opakované práce. K platu si přilepšovala v kavárně.
Chaim, který si teď říkal Gene Klein, protože američtí učitelé nedokázali vyslovit hebrejské jméno, byl často u pečovatelek. Naučil se turecky, španělsky, maďarsky. Rok chodil do ortodoxní ješivy, pak přestoupil na veřejnou školu. Žili skromně. Flora měla své životní motto: „Každý den nad zemí je dobrý.“
Když se Gene později stal slavným, volal matce každý týden kdekoliv byl. Flora mu volala každý den. Když nikdo nezvedl telefon, mluvila do záznamníku klidně půl hodiny.
„Je důležité, aby děti, i když jsou slavné, věděly, že je tu někdo, kdo se o ně stará,“ říkala v rozhovoru. „I když jsi slavný, můžeš být osamělý.“
Paul Stanley, spoluzakladatel KISS, vzpomíná na její pohostinnost: „Flora mi vždycky otevřela dveře se slovy: ‚Co je jeden talíř navíc?‘ Všichni jsme si pak nasadili jarmulky a Gene vedl modlitbu.“
Z Chaima se stal Démon
Gene Klein objevoval Ameriku očima emigranta. Supermarkety plné jídla – pro dítě matky, která přežila hladomor, to byl zázrak. Televize. Komiksy. Monster filmy. A rock'n'roll.
V roce 1964 viděl patnáctiletý Gene s matkou Beatles v The Ed Sullivan Show. Čtyři hubení chlapci z Liverpoolu změnili jeho život. Ještě téhož roku založil svou první kapelu, The Missing Links. Když vyhráli školní soutěž talentů, Gene poznal chuť slávy. A už nikdy ji nepustil. Na konci šedesátých let se Gene Klein přejmenoval znovu, tentokrát z Klein na Simmons. Inspiroval se zpěvákem Jumpin' Gene Simmonsem, kterého obdivoval, a jeho nové jméno znělo více rockověji než Klein.
Po studiích na vysoké škole a krátkém angažmá jako učitel šesťáků v Harlemu se v roce 1973 spojil s Paulem Stanleym. Založili skupinu KISS. Každý člen měl své vlastní alter ego, které vystupovalo v kostýmech a specifickém líčení. Gene Simmons se stal „Démonem“ – postavou, která chrlila oheň na pódiu a vytvořil jednu z nejikoničtějších rockových figur historie. „Démon“ měl černobílý make-up s ostře tvarovanými „netopýřími“ křivkami kolem očí a dlouhý vyplazený jazyk.
KISS prodali přes sto milionů alb. Hráli pro zaplněné stadiony po celém světě. Uprostřed všeho toho rockového divadla vynikal ještě jeden paradox: Gene Simmons nikdy v životě nezkusil drogy. Nikdy se neopil.
„Nikdy jsem se nedotkl drog kvůli matčině utrpení v holocaustu,“ řekl v rozhovoru pro Jerusalem Post.
Flora přežila koncentrační tábory tím, že zůstala při smyslech, že byla silná. Gene ji nikdy nezklamal. Když ostatní rockoví muzikanti umírali na předávkování, on žil podle pravidel, která mu vštípila matka.Každý den nad zemí je dobrý. Neplýtvej životem, který ti téměř vzali.
Mlčení a jeho cena
Co vlastně Gene o matce a válce věděl? Skoro nic. Flora řekla synovi základní fakta: tábory, smrt rodiny. Ale detaily zůstaly pohřbené. Jako tisíce jiných přeživších se rozhodla mlčet, aby ochránila syna před traumatem, aby sama mohla žít dál.
Až v květnu 2020, dva roky po její smrti, Gene poprvé viděl skutečnost černé na bílém. Jména táborů. Data přesunů. Popis oblečení s bílým křížem. A jméno prababičky Ester Blau, zavražděné v plynové komoře. „Byla silná,“ řekl se slzami v očích. „Bojovala se vším tím sama.“
Jak vysvětlit dětem narozeným v bezpečí a hojnosti, co znamená přežít holocaust? „Moje děti to prostě nemohou pochopit,“ dodal Gene. „Nemohou tomu uvěřit.“
Setkání s osvoboditelem
Podle židovského deníku St. Louis Jewish Light se v květnu 2025 Gene Simmons setkal se stoletým veteránem americké armády, který byl přítomen při osvobození Mauthausenu. Veterán popsal ohromující zápach spalovaných lidských ostatků, vyhublé vězně v šoku, psychologické trauma horší než běžný boj. Jeho jednotka za prvních 24 hodin pohřbila přibližně pět set mrtvol. Flora byla v ten den mezi těmi, kdo přežili. Měla sotva dvacet let.
„Téměř o tom nemluvila,“ řekl Gene. „Teď vím, jak blízko jsem byl tomu přijít o všechno.“ Jak blízko to bylo k tomu, že by se nikdy nenarodil. Že by nebyla žádná matka, žádný Chaim, žádný Gene, žádní KISS. Historie vibruje na těchto okamžicích náhody a přežití.
Dědictví
Flora Klein zemřela v prosinci 2018 v Connecticutu. Bylo jí 93 let. Dožila se toho, že viděla svého syna jako legendu, stovky tisíc fanoušků křičících jeho jméno, pět desetiletí kariéry, nesmrtelnost v rock'n'rollu.
Gene sám o ní řekl prostě: „Nejlepší matka na světě.“ V jednom z rozhovorů použil Gene metaforu, která možná nejlépe vystihuje Flořino poselství: „Když vidíte šváby v kuchyni, musíte na ně posvítit, abyste je jasně viděli. A musíte je vyhnat ze světla.“
Každý rok 5. května si svět připomíná osvobození Mauthausenu. Flora Klein žila po tomto dni dalších 73 let. Roky, které jí nacisté chtěli odepřít. Gene Simmons plive oheň na pódiu už víc než padesát let. Ale skutečný oheň – ten, který říká „přežij“ – dostal od matky.
Zdroje:
