Článek
Nenasytný od dětství
Eddy dostal své první kolo ve čtyřech letech a už tehdy měl jasno. „Věděl jsem, že chci být cyklistou,“ vzpomínal později. V šestnácti nastoupil do prvního závodu a hned skončil šestý. O měsíc později už vyhrál. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1965 do 1978 a přinesla 525 vítězství z celkových 1585 startů.
Merckx vyhrával vše. Jarní klasiky, etapové závody, sprinty i horské etapy. V roce 1969 jako první a dosud jediný cyklista získal na Tour de France zároveň žlutý trikot pro vítěze, zelený pro nejlepšího spurtera i puntíkatý pro krále hor. Celkem ve žlutém strávil rekordních 96 etap.
Jeho přezdívka „Kanibal“ vznikla nevinně. Dcera jednoho z kolegů si posteskla, že Eddy nechce nikomu dovolit vyhrát. Měla pravdu.
Čistý jako lilie? Ne tak docela
Merckxova image nebyla vždy bez poskvrny. V roce 1969 byl vyloučen z Giro d’Italia kvůli pozitivnímu testu na fenyletanolamin. Stimulant, jehož přítomnost v těle odmítal a označil za chybu laboratoře. O osm let později byl pozitivně testován znovu ve Francii. Přesto nikdy nebyl obviněn ze systematického dopingu a většina odborníků se shoduje, že jeho výkon měl základ především v extrémní fyzické výkonnosti, vytrvalosti a mentalitě šampiona.
Eddy neměl cyklistickou postavu (183 cm, 75 kg) jakou vidíte u dnešních cyklistů. Jeho jedinečnost spočívala také v úžasné schopnosti regenerace, kterou dokumentují hodnoty tepové frekvence:
- max. pulz: 162 tepů za minutu,
- pulz v klidu: 38 tepů za minutu,
- pulz 30 sekund po maximální zátěži: 68 tepů za minut
Když měnil pravidla hry
Merckx nebyl jen vítěz. Byl to jezdec, který rozšířil definici dominance. Dnes je běžné, že se cyklisté specializují. Někdo je vrchař, jiný klasikář. Merckx chtěl všechno. Vyhrál všech pět tzv. monumentů – nejprestižnějších jednodenních závodů cyklistické sezóny: Milán–San Remo (7×), Tour of Flanders (2×), Paříž–Roubaix (3×), Liège–Bastogne–Liège (5×), Giro di Lombardia (2×).
K tomu přidal pět vítězství na Tour, pět na Giro, jedno na Vueltě a v roce 1972 vytvořil hodinový rekord 49,431 km, který vydržel dvanáct let do Moserova překonání v roce 1984.
I dnešní šampioni jako Tadej Pogačar nebo Remco Evenepoel bývají s Merckxem srovnáváni. Sám Merckx k tomu letos poznamenal: „Vidím v Pogačarovi něco ze sebe. Kdybych dnes závodil, klidně bych si ho uměl představit jako týmového kolegu.“
Cyklistický historik William Fotheringham to shrnuje jednoduše: „Nikdo jiný v historii neměl takovou paletu talentu a chuť vyhrávat zároveň.“
Co dělá dnes?
Ačkoli už nezávodí, Merckx nezmizel z cyklistického světa. V roce 1980 založil značku Eddy Merckx Cycles, která i dnes vyrábí špičková silniční a gravelová kola. V červenci 2025 uvedla limitovanou edici „Eddy 80“ k jeho osmdesátinám.
Zůstává také respektovaným komentátorem a jeho názory se pravidelně objevují v Cyclingnews a RTBF. V posledních letech se angažoval i při organizaci závodů v Belgii a je čestným hostem na Tour de France.
V osobním životě si užívá důchod, cestuje, sleduje hokej, a hlavně, jak sám říká: „Doháním čas, který jsem kvůli závodům nemohl věnovat svým dětem.“
Eddy Merckx dnes
Nejen legenda, ale i člověk
Merckx nikdy nehrál roli sportovní celebrity. Nebyl showmanem jako Armstrong nebo později Sagan. Na rozdíl od nich zůstal zdrženlivý, skromný, a možná právě proto mu lidé věří.
Na otázku, co pro něj znamená osmdesátka, odpověděl s úsměvem:
„Říkal jsem si to už v sedmdesáti. Když máte 100 centimetrů a uříznete 70, ještě pořád něco zbývá. Ale dnes už těch centimetrů ubývá rychleji.“
A možná právě v téhle věcnosti spočívá síla legendy. Eddy Merckx nechtěl být modlou. Chtěl být nejlepší. A přitom zůstal tím, čím začínal - klukem z obchodu s potravinami, co rád jezdil na kole.
Zdroje:
