Článek
Pět telefonátů denně a pořád to není dost
Lenka má čtyřicet dva let, vlastní rodinu a úspěšnou kariéru. Přesto jí každý telefonát s matkou dokáže zkazit celý den. „Máma mi volá pětkrát denně. Do práce. Když to nezvednu, píše zprávy každých pár minut. A když konečně hovor přijmu, první věta je: ‚Ty mi ani nezavoláš. Ty se o mě vůbec nezajímáš,‘“ popisuje zoufalá žena.
Není sama. Do ordinací psychoterapeutů přicházejí desítky žen s podobnými příběhy. „Stává se vám, že jste z návštěvy rodičů vyčerpaní? Že se vám klepou ruce po běžném rozhovoru s ‚milovanou‘ maminkou?“ ptá se psycholog. Pokud ano, možná nejste trosky. Nejspíš prostě máte toxickou matku.
Co vlastně znamená toxická matka
Toxické matky zatěžují své děti neadekvátními emočními nároky. Vyžadují zájem, vděčnost a naprostou loajalitu – v podstatě sebepotvrzení, protože se v jádru cítí nejisté a nehodnotné. Žárlí, obviňují, vyčítají, zkrátka manipulují.
„Člověk má pocit, že se jim nikdy nezavděčí, dokud jim zcela nepodřídí svůj život,“ říká psychoterapeutka Alexandra Lammelová, která s dcerami toxických matek pracuje. Problém je v tom, že tyto matky jsou samy traumatizované. „Říká se tomu jednoduše: Traumatizovaní traumatizují.“
Čtyřicetiletá redaktorka Helena popisuje, jak se cítí: „Po fyzickém týrání vám zbydou viditelné stopy. Emoční se dá jen velmi stěží dokázat. Člověk chce utíkat, brečet a setřást to ze sebe. Jenže to nejde. Je to přece moje matka.“
Patnáct let – věk, kdy trauma nejvíc bolí
Martina si dodnes pamatuje každý detail. Stojí v kuchyni, je jí šestnáct a právě se vrátila z plavání. „Máma na mě vrhla pohled plný opovržení a řekla: ‚Ty máš odvahu se ukázat v plavkách? S tím zadkem?‘ Vážila jsem 58 kilo a měřila 170 centimetrů,“ vypráví dnes čtyřicetiletá žena.
Výzkumy ukazují, že nejsilnější trauma způsobuje emoční týrání ze strany rodičů právě v období dospívání. Nejcitlivější období je kolem patnácti let. „Toxické matky milují malé děti, protože ty jim všechno potvrzují. Holčička dává mamince obdiv a lásku. Jenže pak přijde puberta,“ vysvětluje Lammelová.
„Holčička začne mít vlastní názory, začne se hádat. Dcera začne matce dělat ‚zlou maminku‘. Ta jí to pak vrací – začne ji devalvovat, dcera pro ni začne být špatná dcera.“
Pět typů toxických matek
1. Narcistická matka Vidí jen samu sebe. Všechno se děje jí. Nejsou schopné přiznat svoji chybu a jsou přesvědčené o své pravdě. Když se dítěti něco stane, ona lituje především sebe. „Jak to, žes mi nepochválila oběd?“ je typická věta.
2. Kritizující matka Neustále srovnává své dítě s ostatními. „Proč nemůžeš být jako ona?“ je její oblíbená věta. Toxické matky mají tendenci neustále srovnávat – se sourozenci, přáteli, spolužáky. Jejich chování a kritický postoj ke všemu hluboko v duši dítěte zůstane po celý život.
3. Ovládající matka Nedopřeje dítěti svobodu vlastní volby. Všechno dělá pod záminkou, že je to pro jeho „vlastní dobro“. Nevěří, že by dítě mělo v jakékoliv oblasti dobrý úsudek. „Já to s tebou přece myslím dobře,“ je jedna z typických manipulativních vět.
4. Emocionálně nedostupná matka Se aktivně stahuje, jakmile dítě vyžaduje citovou angažovanost. Když se jí svěříte se svým trápením či obavami, dočkáte se jen kázání nebo kritiky. Takové chování zanechává děti emocionálně hladové.
5. Matka oběť Je sama, nemocná, smutná, unavená… A vaší povinností je se o ni starat. Problém je, že to není nikdy dost. Typickým znakem je, že jí nemáte šanci vyhovět a nikdy nebude úplně spokojená.
Vnitřní tyran, který vás hlídá celý život
„Jsem úplně blbá. Zase jsem to zkazila. Nikdy to nedokážu.“ Věty, které si Julie opakuje každý den. Má dvě vysoké školy, úspěšnou kariéru, ale pořád si připadá jako totální selhání.
„To, co nám rodiče říkají v dětství, se nám ukládá do nervové soustavy a pak nám to v hlavě celý život straší,“ vysvětluje Lammelová. „Stáváme se sami sobě tyranem. Máme v hlavě takzvaného vnitřního tyrana, který je vždycky připravený nás obviňovat.“
Vyrůstat s panovačnou matkou oslabuje emocionální sílu. Ztrácíte vůli stát si za svým a často se cítíte provinile, i když k tomu není žádný důvod. A raději souhlasíte i s věcmi, které ve skutečnosti vůbec dělat nechcete.
Jak poznáte, že je váš vztah s matkou toxický
Podle psycholožky Michele Goldmanové z nadace Naděje pro výzkum deprese jsou to tyto signály:
- Neustálé vzbuzování pocitů viny: „To mám za všechno, co jsem pro tebe udělala?" Citové vydírání je velmi účinný nástroj k ovládání.
- Zpochybňování vašich pocitů: „Ty jsi unavená? To já jsem taky byla, když jsem přišla z práce a my jsme to měli těžší." Matka by vás měla pochopit a vyslechnout, ne vám vysvětlovat, že to, jak se cítíte, není v pořádku.
- Hledání chyb na všem: Jedete na dovolenou? No tak to děláte špatně, měli byste raději šetřit. Chybičky najde toxická matka i na tom, jak vychováváte děti nebo co děláte ve volném čase.
- Cítíte se vyčerpaní a bezmocní: Po každé návštěvě nebo telefonátu se cítíte emocionálně vyprázdněné.
- Úroveň stresu se zvyšuje: Když jste s touto osobou, cítíte se špatně. Nutí vás to měnit svůj způsob bytí.
Uvědomte si, že problém není ve vás
„Prvním rozhodujícím momentem je uvědomit si, že se něco takového děje,“ říkají psychologové. Mnoho lidí si odmítá přiznat, že jejich vztah s matkou je toxický. Svůj vztah berou tak, že to mezi nimi zkrátka občas trochu skřípe, a dokonce hledají chyby sami u sebe.
Stanislav je právník, má čtyřiatřicet let. „Myslel jsem si, že to zmizí, až se mi narodí děti a máma uvidí, že už mám vlastní rodinu. Nezměnilo se vůbec nic,“ říká. „Pokaždé, když mluvím s matkou, je to stejné. Stačí s ní nesouhlasit a je zaděláno na konflikt. Docházím na terapie téměř celý svůj dospělý život.“
Jak se osvobodit: Sedm konkrétních kroků
Krok 1: Nastavte si jasné hranice
„Je důležité určit, co je pro vás přijatelné a co už ne,“ radí psychoterapeutka Tereza Malimánková. Nastavte jasná pravidla ohledně toho, jak s vámi může komunikovat a jaké chování už nepřipustíte.
Konkrétně to může vypadat takto:
- „Mami, o těchto tématech se spolu my dvě nemůžeme bavit."
- „Pokud začneš křičet, zavěsím telefon."
- „Navštívím tě jednou týdně, ne každý den."
Krok 2: Naučte se říkat NE
Ne znamená Ne. Je to váš svobodný názor, není to nevychovanost ani arogance. Začněte u malých věcí:
- „Ne, dnes to nestihneme."
- „Ne, tohle udělat nechci."
- „Ne, to není moje zodpovědnost."
Pokud jste pod tlakem a nemáte jasno, není potřeba okamžitě reagovat. Dopřejte si čas na přemýšlení. Někdy tou nejlepší odpovědí je „nevím, dej mi chvilku“.
Krok 3: Buďte co nejvíce samostatné
Uvědomte si, které vztahy vám něco dávají a ve kterých jste naopak zneužívány. Snažte se být co nejvíce samostatné, abyste nebyly na rodičích závislé – finančně ani emocionálně. Zvažte, jak často se s nimi chcete skutečně vídat.
Krok 4: Komunikujte jasně a klidně
Když mluvíte, snažte se být jasné, konzistentní a klidné. Vyhněte se emocionálním výbuchům, které by mohly situaci jenom zhoršit. Mluvte ze své vnitřní síly, sebejistoty a odvahy postavit se za sebe.
Nikdy nenastavujte hranice člověku, který je uvězněný ve svých emocích vzteku nebo frustrace. Prostě vás neuslyší. Musí nejdříve „vychladnout“.
Krok 5: Vyhledejte terapeutickou pomoc
„Stává se, že je přerušení kontaktu s matkou aspoň na nějakou dobu velmi zdravé,“ říká bez obalu Lammelová. „Když jde člověk na traumaterapii a pak se vrátí do traumatizujícího prostředí, je těžké se uzdravovat.“
Práce s terapeutem vám pomůže:
- Zpracovat dětská traumata
- Naučit se zdravým vztahovým vzorcům
- Budovat sebevědomí
- Osvobodit se od vnitřního tyrana
Krok 6: Pracujte na sebelásce
Pozornost a péči, kterou vám vaše matka nedala, si můžete začít dávat sama. Naučte se být sám sobě tou nejlepší matkou. To znamená:
- Přijmout se takoví, jací jste
- Přestat se neustále snažit být perfektní
- Uznat si vlastní hodnotu
- Být na sebe laskavé
„Když se konečně naučíte přijmout sami sebe takoví, jací jste, uvidíte, že už nepotřebujete být lepší. A člověk, který vás nedokáže milovat a uznávat takové, jací jste, nemá ve vašem životě co dělat,“ říkají psychologové.
Krok 7: Zvažte omezení nebo přerušení kontaktu
V některých případech bývá nejlepším řešením omezit nebo ukončit kontakt, pokud je to nezbytné pro vaše emocionální zdraví a pohodu. Není to selhání – je to projev péče o své vlastní blaho.
„Je důležité si uvědomit, že nemůžete změnit její chování; můžete jen kontrolovat svou reakci,“ upozorňuje mediátorka Kateřina Sodomková.
Odpuštění přijde samo – jako výsledek, ne jako prostředek
„Odpuštění je strašně složitý proces,“ přiznává Lammelová. „Můžu odpustit jen tehdy, když už ta vzpomínka nemá sílu. A ne naopak, jak se to bohužel často používá.“
Otázka odpuštění je navíc zatížená křesťanskými hodnotami. „Milujte své nepřátele, cti otce a matku svou… Lidé žijí v paradigmatu, že když neodpustí, jsou špatní.“
„Mým cílem není obvinit rodiče, ale pochopit, co s námi jejich působení udělalo,“ vysvětluje terapeutka. „Snažíme se od toho poodstoupit, rozklíčovat, jak jim v tom bylo. A potom přijmout rodiče takového, jaký je, a podle toho se zařídit.“
Partnerské vztahy: Začarovaný kruh se opakuje
Dcery toxických matek se často ocitají ve vztazích, kde zažívají podobné manipulace jako ve vztahu s matkou. Zcela nevědomě vyhledáváme vzorce, na které jsme zvyklé.
Petra si to uvědomila až po třetím rozvedeném manželství. „Všichni tři muži byli naprosto odlišní. A přesto jsem se u všech cítila úplně stejně – malá, neschopná, nedostatečná. Teprve v terapii jsem pochopila, že si v každém z nich podvědomě hledám mámu.“
„Při volbě partnera nevědomé procesy hrají mnohem větší roli než procesy vědomé,“ píše psychoterapeut Heinz-Peter Röhr. „S jistotou náměsíčníků se nacházejí lidé, kteří spolu inscenují tragédie svých dětství.“
Naděje na uzdravení existuje
„Když klientky říkají, že vidí, jak jsou jako jejich máma, vysvětluji jim: Už teď jste úplně jiná než vaše máma, protože vy to nahlížíte,“ říká Lammelová.
Pro dceru je obrovskou úlevou, když máma umí uznat svoji chybu. „Pro naši dětskou část rodič pořád zůstává určitou autoritou, i když jsme dospělí. Když máma řekne: ‚Tohle jsem udělala blbě,‘ dítěti se strašně uleví.“
A co když matka už nežije? „Samozřejmě můžeme pracovat i s otiskem v mozku. Nepracujeme s reálným rodičem, ale s tím, co v nás zanechal.“
Není nikdy pozdě začít se léčit. Není nikdy pozdě začít být sám sobě tou nejlepší matkou.
Zdroje:
