Vladimír Železný: asistentka Kony mu do cely poslala krém na boty. Už přes 20 let je jeho ženou

Ve čtvrtek 5. srpna 1999 v šest hodin ráno zapnuli diváci Novu jako každý den. Na obrazovce byly známé tváře, jen některé pořady měly nové názvy a znělky, které vznikaly přes noc. Málokdo tušil, že nejsledovanější televize v zemi vysílá z jiné budovy a že se za jedinou noc rozpadla na dvě části.

Za Novou totiž stály dvě firmy a jedna bez druhé nemohla fungovat. Vysílací licenci držela česká firma CET 21, kterou ovládal ředitel Vladimír Železný. Peníze, studia, techniku i stovky zaměstnanců dodávala firma ČNTS, kterou vlastnila převážně americká skupina CME miliardáře Ronalda Laudera. Dokud spolu obě strany vycházely, vydělávaly obě.

Na jaře 1999 se rozhádaly. Američané Železného obvinili, že z ČNTS vyvádí majetek a porušuje smluvní zákaz konkurence, a 19. dubna ho z čela firmy vyhodili. Železný ale dál držel licenci a bez ní nesměla ČNTS vysílat. Ve středu 4. srpna čekali jeho lidé marně na denní rozpis vysílání, který jim ČNTS posílala. Druhý den ráno už Nova vysílala z Barrandova, bez Američanů.

Ještě koncem července přitom ředitel ČNTS Jan Vávra tvrdil, že Železný nemá šanci dát program dohromady. Stačila mu jedna noc. Podle průzkumu sice 47 procent dotázaných považovalo vysílání z Barrandova za horší, na obrazovce ale dál běžela telenovela Esmeralda, hit roku 1999. CME, která do českého projektu vložila zhruba 140 milionů dolarů, zůstala s budovou plnou kamer a bez práva vysílat.

Sebevědomí Železnému nechybělo nikdy. Původně byl novinář a popularizátor vědy, hlavně astronomie. V srpnu 1968 ve 23 letech proti příkazům odvysílal záběry sovětských tanků v Praze, krátce nato komentoval v televizi lety Apolla na Měsíc. Za normalizace psal pod pseudonymem Vladimír Silný scénáře pořadu Okna vesmíru dokořán, po revoluci se stal mluvčím Občanského fóra a tiskovým mluvčím vlády. Licenci pro CET 21 získal v roce 1993 a 4. února 1994 začala Nova vysílat.

Slibovanou seriózní alternativu k veřejnoprávní televizi rychle vyměnila za zábavu a Železný z toho nedělal tajnost. „Nova není televize pro intelektuální elitu. Nova je hrací automat. Nova je pouť,“ prohlásil. Automat sypal. Stanice vydělávala od prvního roku, čistý zisk 210 milionů korun brzy vystřídalo 600 milionů a v roce 1997 držela v průměru 53 procent televizního trhu. Ředitel se každou sobotu ve svém pořadu Volejte řediteli chlubil koláčovými grafy, na kterých Nova polykala konkurenci.

Vstával v pět ráno a domů chodil pozdě večer. Doma čekala Marta, se kterou se oženil v roce 1969 a měl s ní dva syny. Nova ji odsunula na druhou kolej a on to ani nezastíral. „Ženu de facto nevidím,“ přiznal.

Jak vypadal boj o Novu ještě před srpnovou nocí, viděli diváci v přímém přenosu. V sobotu 5. června 1999 se v poledne ve Volejte řediteli místo Železného objevil Jan Vávra a titulek ho představil jako generálního ředitele TV Nova. Železný ovšem pořád ovládal vysílání, a tak nechal pořad prakticky vypnout. Diváci místo nového šéfa sledovali výzvu, ať si dají občerstvení.

O týden později seděl před kamerou zase on, v improvizovaném studiu v dnes už neexistující sportovní hale Brumlovka. Mluvčí CME Gerry Buckland si stěžoval, že firma přichází každý měsíc o dva a půl milionu dolarů, které jí z Novy plynuly.

Američané se bránili u mezinárodních arbitráží. V únoru 2001 rozhodl tribunál, že Železný osobně dluží CME 23,35 milionu dolarů. Policie ho začala podezírat, že mezi dubnem 1999 a začátkem roku 2001 převáděl pozemky a akcie na nově zakládané firmy, aby se k nim věřitel nedostal. Rozpadal se i jeho soukromý život. O rozvod požádala Marta a v lednu 2001 a jejich třicetileté manželství skončilo. Odpůrci mluvili o fintě, jak zachránit majetek před exekutory, Železný totiž občas přespal ve vile v Sibeliově ulici, kde jeho bývalá žena bydlela. O rok později se Marta vdala za Francouze Joëla Davouze a odstěhovala se s ním do Bretaně.

V úterý 13. listopadu 2001 po téměř šestihodinovém výslechu nechal vyšetřovatel Vladimír Machala zadržet Železného v cele předběžného zadržení. Podezření znělo na pokus poškodit věřitele: Železný měl vystavit lichtenštejnské nadaci Astrona Foundation miliardovou směnku a CME tím připravit zhruba o 900 milionů korun. Ve čtvrtek večer soud návrh na vazbu zamítl. „Nezhroutil jsem se. Jsem v pohodě, děkuji svým právníkům,“ řekl při odchodu z policejní budovy v Kongresové ulici.

Do cely mu mezitím jeho asistentka Konstancie Záhorková poslala tašku s nejnutnějšími věcmi. „Otevřel jsem tu tašku, podíval se dovnitř a rozesmál jsem se,“ vyprávěl o víkendu divákům Volejte řediteli. Navrchu leželo čištění na boty a smáli se i policisté kolem. Po návratu do kanceláře jí to vyčetl a dostal lekci. „Nechtěla jsem, abyste, až vyjdete ven a tam budou stát novináři, neměl čisté boty,“ odpověděla mu podle jeho slov. Uznal, že „i v takové situaci má mít člověk čisté boty“.

Mnohem větší rána nemířila na Železného, ale na český stát. Československo a USA se v roce 1991 dohodly, že budou chránit investice té druhé země. Když americká firma přijde o peníze vinou českého úřadu, může stát žalovat u mezinárodní arbitráže.

Podle Američanů se to stalo. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která Nově udělila licenci, prý nejdřív posvětila, že Nova bude spolupracovat jen s ČNTS. V roce 1999 pak změnila názor a pomohla Železnému Američany od televize odstavit.

Lauder a CME se obrátili na dva arbitrážní soudy. Lauder osobně v Londýně neuspěl, jeho firma CME se stejnými argumenty ve Stockholmu vyhrála a dostala 270 milionů dolarů s desetiprocentním úrokem. Česko tak muselo ze státního rozpočtu zaplatit přes deset miliard korun.

Na podzim 2002 Železný vyhrál senátní volby na Znojemsku. Svůj osobní dluh 23 milionů dolarů ale ze svého nesplatil. Ještě téhož roku ho za něj Američanům uhradily finanční skupiny PPF a MEF Holding, které mezitím ovládly jeho firmu CET 21 a s ní i Novu. Američané tak dostali své peníze a televize patřila novým majitelům. Železný v ní zůstal jako ředitel do května 2003, kdy ho PPF a MEF odvolaly. Senát ještě téhož roku souhlasil, aby jeho stíhání za poškozování věřitele i daňové delikty pokračovalo.

Umění sbíral Železný už v době, kdy řídil Novu. Právě obrazy ho nakonec jako jediné dostaly před soud, z něhož odešel pravomocně odsouzený. V roce 1998 koupil v americké galerii plátno Jákobův žebřík od Marca Chagalla za 750 000 dolarů a uložil ho ve švýcarském depozitáři. V londýnské aukční síni získal pět obrazů od Emila Filly, Andreje Nemeseči Alfreda Justitze. Do Česka je podle obžaloby převezl galerista George Novotný jako vlastní majetek, který si stěhuje z ciziny a který je od cla i daní osvobozený.

U soudu vyšlo najevo, že žádné clo nevzniklo, jen DPH. Obžalovaní to ale podle soudu nevěděli a jednali s úmyslem daně zkrátit. Stát měli připravit o téměř šest milionů korun. Soudce Paška uznal, že má Železný dar přesvědčovat lidi, jeho ale nepřesvědčil. Po letech odvolání dostal Železný v září 2010 pravomocně dva roky s podmíněným odkladem. Z pokusu poškodit věřitele ho vrchní soud naopak osvobodil.

V Třemošnici, městečku se třemi a půl tisíci obyvateli v Pardubickém kraji, Konstancii nikdo Kony neříkal. Ve škole byla Katka nebo Kačka, premiantka, na kterou učitelé vzpomínali jako na hodné a šikovné děvče. Do Prahy odešla jako účetní, prošla konkurzem do Novy a vypracovala se až na vedoucí sekretariátu generálního ředitele. Plánovala mu diář včetně masáží a návštěv u lékaře.

Podle moderátora Novy Pavla Poulíčka se význam historky s krémem trochu zveličuje. Jejich vztah se podle něj budoval dlouho. „To nepřišlo ze dne na den nebo snad v jediném okamžiku,“ řekl.

Když musel Železný v polovině května 2003 Novu opustit, sbalila se a odešla s ním. Vzali se 28. listopadu 2003, jí bylo 26 let, jemu 58. V Třemošnici prý noviny s jejich fotkami hned vykoupili. Později se jim narodila dcera Ester a syn Benjamin. Spolu jsou dodnes, v listopadu to bude 23 let od svatby.

Do politiky se Železný vrátil jako europoslanec, do televizního vedení už jen nakrátko v TV Barrandov. Trvalejší se ukázaly jiné vášně. V březnu 1999 založil v Bavorech u Mikulova vinařství Tanzberg, téhož roku galerii Zlatá husa. Část obrazů vykoupil v cizině a vrátil do Česka, další získal přímo z ateliérů malířů šedesátých let, které znal ještě jako mladý novinář.

Dnes sbírka v pražské Dlouhé ulici čítá kolem 1 700 obrazů, soch a kreseb z let 1900 až 1969, od Františka Kupky a Jana Zrzavého po Toyen a Jindřicha Štýrského. Přibylo do ní i Štýrského Trauma zrození, které před pařížskou aukcí odhadovali na 85 až 125 milionů korun. K 25. výročí galerie ji Železný v roce 2024 vystavil v Museu Kampa. Nejdražším obrazem byl Kupkův olej Sladkosti žití a návštěvníky po výstavě provázel spolu s dcerou Ester.

Jeho vlastní galerie ho dnes představuje jako muže, který je méně astronomem, politikem i manažerem, ale zůstal fotografem, který pije víno. Na otázku, odkud se sbírka vzala, odpověděl bez okolků už v roce 2007. „V této galerii je uschováno přes tisíc uměleckých děl a vložil jsem do nich většinu prostředků, které jsem vydělal v Televizi Nova.“

Zdroje: lupa.cz | novinky.cz | radio.cz | idnes.cz | seznamzpravy.cz | psp.cz | ct24.ceskatelevize.cz | epravo.cz | blesk.cz | novinky.cz | mediaguru.cz | denik.cz | blesk.cz | tanzgerg.cz | galeriezlatahusa.com | ceskegalerie.cz | echo24.cz | goout.net | Jan Vávra: Moc a nemoc televize Nova (Prostor, 2013)