Článek
Letos v červenci se během letu BA276 z indického Hajdarábádu do Londýna udělalo naráz nevolno všem třem pilotům. Přímo na palubě boeingu 777-200 jeden z nich zkolaboval a musel dostat kyslík, další dva i přes zhoršující se stav dokázali bezpečně dokončit téměř jedenáctihodinový let a přistát na letišti Heathrow. Po přistání podstoupil nejvíce postižený pilot dvanáctihodinovou operaci. Vyšetřovatelé teď prověřují, zda událost způsobila kontaminovaná balená voda od externího dodavatele, kterou piloti pili při společné snídani v hajdarábádském hotelu.
Přesně tomuhle riziku má zabránit zavedená praxe, kterou dnes dodržuje řada aerolinek, kdy kapitán a druhý pilot nemají jíst za letu stejné jídlo. Vznikla kvůli jedné konkrétní katastrofě z roku 1975, mnohem větší, než jaká hrozila nad Indií.
Odměna za dobrý rok
Koncem roku 1974 oznámila japonská pobočka Coca-Coly desítkám svých nejlepších obchodních zástupců, že za splněné prodejní plány pojedou příští rok i s partnery do Paříže. Byla to hlavní cena velké soutěže, o které se ve firmě mluvilo měsíce. Pro řadu z nich to měla být první cesta do Evropy v životě.
Na začátku února 1975 nastoupili výherci do Boeingu 747 Japan Airlines, který mířil z Tokia do Paříže se dvěma mezipřistáními, na Aljašce a v Kodani. Na palubě sedělo 364 lidí, z toho 344 cestujících a dvacet členů posádky. Naprostou většinu cestujících tvořili účastníci firemního zájezdu.
2. února přistáli v aljašském Anchorage. Tam naložili do letadla snídani na další úsek cesty do Kodaně. Součástí byly šunkové omelety.
Poslední půlhodina letu
Ráno 3. února, zhruba devadesát minut před plánovaným přistáním v Kodani, začaly letušky roznášet snídani. Omeletu se šunkou si vzalo 228 ze 364 lidí na palubě, mezi nimi celá první třída.
Přibližně hodinu po jídle, tedy zhruba půl hodiny před plánovaným dosednutím, začali první cestující hlásit nevolnost. Během několika minut se stejné příznaky začaly objevovat i v dalších řadách. U toalet se rychle tvořily fronty a řada cestujících k nim ani nestačila doběhnout. Palubní personál brzy přestal zvládat pomáhat jednotlivcům a musel řešit desítky nemocných najednou. Nikdo na palubě v tu chvíli nevěděl, co příznaky způsobilo ani kolik dalších lidí ještě postihnou.
Piloti stihli s letadlem bezpečně dosednout na letišti v Kodani. Posádka ještě za letu upozornila kodaňské letiště a na ploše už čekali zdravotníci s nosítky.
Stopa vedla k omeletám
Do kodaňské nemocnice nakonec odvezli 142 cestujících a jednoho stevarda. Žádný z místních lékařů nemluvil japonsky a jen málokdo z pacientů uměl dánsky nebo anglicky. Nemocnice narychlo sehnala japonsky mluvící personál z kodaňských restaurací, aby dělal tlumočníky mezi lékaři a vyděšenými pacienty.
Vyšetřování převzal Dr. Mickey S. Eisenberg, epidemiolog Aljašského ministerstva zdravotnictví pracující pro americkou zdravotní službu. Jeho tým nejdřív odebral vzorky stolice a zvratků od 143 hospitalizovaných. Vzorky potvrdily přítomnost bakterie Staphylococcus aureus.Jde o běžnou bakterii, kterou má na kůži bez jakýchkoli příznaků většina lidí. Nebezpečnou se stává až tehdy, když se dostane do jídla bohatého na bílkoviny a nechá se v teple, kde stihne vyprodukovat toxin, který nezničí ani pozdější vaření.
Pak přišla otázka, které jídlo bylo zdrojem nákazy. Tým otestoval třiatřicet vzorků zbylých omelet z letadla a našel v nich stejný kmen. Stopa nakonec vedla zpátky do kuchyně cateringové společnosti na Aljašce. Vyšetřování zjistilo, že 31. ledna přišel do práce kuchař se dvěma infikovanými ranami na pravé ruce. Rány si zalepil náplastí, ale nadřízeným je nenahlásil. Firma zdravotní stav zaměstnanců v kuchyni před směnou nekontrolovala. Právě tenhle muž připravoval šunku na omelety.
Mezi přípravou šunky a jejím podáním na palubě uplynuly asi tři dny. Připravená šunka navíc část této doby ležela při pokojové teplotě mimo chladicí box. Teplo dalo bakterii čas, aby se v mase namnožila a vyprodukovala tolik toxinu, že příznaky u postižených propukly už přibližně hodinu po jídle.
Další otázka byla, proč z 228 lidí, kteří si dali omeletu, nakonec onemocnělo jen 196 cestujících a jeden stevard. Epidemiologové zjistili, že nejvíc nemocných sedělo v přední části kabiny, kam putovala právě várka s kontaminovanou šunkou, zatímco zbylí strávníci dostali omeletu z jiné, čisté dávky. Do nemocnice jich nakonec odvezli 143. Lékaři v Kodani třídili pacienty podle závažnosti stavu. Zbytek nemocných měl mírnější průběh, stačilo mu pozorování a tekutiny, a hospitalizaci nepotřeboval..
Piloti, kteří dostali stejnou nabídku menu
Vyšetřování dále odhalilo ještě jeden detail, možná ještě důležitější než samotný zdroj nákazy. V kokpitu seděli tři muži, kterým nabídli stejná jídla jako všem ostatním. V roce 1975 ještě žádné pravidlo nenutilo kapitána a druhého pilota jíst něco jiného než cestující.
Kvůli časovému posunu ale piloti na snídani neměli chuť a objednali si radši steak. Epidemiologové to zjistili při rekonstrukci jídel podávaných během letu. Až vyšetřování ukázalo, jak blízko byli tomu, aby při přistání seděli v kokpitu tři muži s rozvinutými příznaky otravy.
Muž, kterého otrava nezasáhla, a přesto zemřel
Odpovědnost za provoz cateringové společnosti v Anchorage nesl Kenji Kuwabara, jednapadesátiletý viceprezident firmy. Přestěhoval se tam rok předtím, v roce 1974, a sám tamní pobočku zakládal poté, co dvacet pět let pracoval pro Japan Airlines. Nebyl v kuchyni, nekrájel šunku. Seděl v kanceláři a odpovídal za provoz, v němž podle vyšetřování došlo k rozhodujícím pochybením.
Deset dní od startu letu, 10. února 1975, ho našli mrtvého v jeho bytě. Podle tehdejší zprávy agentury Associated Press zemřel střelnou ranou, kterou si sám způsobil. Podle dobových novinových zpráv po sobě zanechal krátký vzkaz, ve kterém na sebe vzal plnou odpovědnost za otravu.
Jeho přítel později listu Anchorage Daily News řekl, že Kuwabara byl vždycky „mimořádně příjemný a svědomitý člověk, který měl rád Aljašku“ a rád tam chodil na lov a na ryby.
Je to jediná oběť celého případu. Žádný z cestujících, kteří snědli omeletu z kontaminované várky, nezemřel. Zemřel muž, kterého se otrava fyzicky nedotkla vůbec.
Zavedená opatření
Po hromadné otravě Japan Airlines zavedly opatření, která později převzala řada dalších aerolinek. Kapitán a druhý pilot nemají za letu jíst stejné jídlo, aby případně kontaminovaná porce nemohla vyřadit oba muže v kokpitu současně. Žádný federální úřad tohle nikde nevyžaduje jako zákon, je to jen zavedená praxe jednotlivých aerolinek a každá ji dodržuje jinak přísně.
Že nešlo o jednorázovou reakci na jeden incident, ukázaly další případy, které následovaly. V srpnu 1982 onemocnělo osm z deseti členů posádky letu z Lisabonu do Bostonu po snědení nakažené tapiokové kaše, druhý pilot si dal jiný dezert a zůstal jediný způsobilý dovést stroj bezpečně na zem.
V roce 1990 zase oba piloti letu Aerolíneas Argentinas onemocněli poté, co si navzdory zavedenému pravidlu objednali totéž jídlo. Ani jeden z případů neskončil tragicky, oba ale ukázaly, že jakmile se pravidlo poruší nebo obejde, riziko z roku 1975 se okamžitě vrací.
Případ letu British Airways z července 2026 ukazuje mezeru, kterou takové opatření obvykle nepokrývá. Všichni tři piloti před odletem snídali společně v hajdarábádském hotelu, ne na palubě, kde se pravidlo běžně uplatňuje. Podle odborové organizace BALPA přitom na hygienické podmínky v tomhle konkrétním hotelu dorazily už dřív desítky stížností a vedení aerolinek na ně bylo opakovaně upozorňováno.
V roce 1975 piloty Japan Airlines zachránila jen náhodná volba jiného jídla, přesně to, co dnešní praxe odděleného stravování na palubě už nenechává na náhodě, alespoň ne ve vzduchu. Kenji Kuwabara se jejího zavedení nedožil.
Zdroje:
