Článek
V zasněžených kopcích podhůří Jizerských hor, kde sníh a led jsou přátelé dětských radovánek, se zrodil mimořádný talent. Dana Beldová Spálenská, narozená 10. února 1950 v Jablonci nad Nisou, usedla na sáňky poprvé v pouhých pěti letech. Nikdo tehdy netušil, že se malá holčička jednou zúčastní olympijských her a stane se jednou z nejlepších sáňkařek světa.
„Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v prostředí, kde sport byl něčím přirozeným,“ vzpomíná dnes Dana. Za její láskou k tomuto adrenalinovému sportu stál otec Miloslav Belda, významná osobnost sáňkařského světa, který v dceři rozpoznal výjimečný talent a cílevědomost.
Od horských svahů k olympijským drahám
Daně nestačilo jen sjíždět místní kopce ve Smržovce. Její odhodlání a precizní technika jí vynesly juniorský titul mistryně Evropy v Berchtesgadenu v roce 1968. Zatímco její vrstevníci teprve hledali své místo ve světě, osmnáctiletá Dana už s ledovým klidem svištěla po olympijské dráze v Grenoblu, kde obsadila úctyhodné 6. místo.
„Olympiáda v Grenoblu byla mým splněným snem. Být tam a sáňkovat mezi těmi nejlepšími bylo něco, co se nedá popsat,“ říká s jiskrou v očích. Její jízdy, známé mimořádnou přesností a odvahou, jí vynesly respekt soupeřek i obdiv diváků.
Vrchol její kariéry přišel v roce 1975, kdy na mistrovství světa ve švédském Hammarstrandu vybojovala bronzovou medaili. O rok později se kvalifikovala na svou druhou olympiádu v Innsbrucku, kde skončila desátá. „Vždycky jsem se snažila dát do každé jízdy všechno. Vím, že Innsbruck mohl dopadnout lépe, ale to je sport,“ komentuje s pokorou své výsledky.
Olympijský Innsbruck
Když slovo váží víc než talent
Nikdo nemohl tušit, že právě rok 1976 bude pro Danu osudový – nikoliv však na sáňkařské dráze, ale v malé vesničce Jistebsko. Během neformální besedy pronesl její kolega nevinnou poznámku o tom, že československá výprava ve svých oranžových oteplovačkách připomínala metaře. Slova, která by v normální společnosti vyvolala nanejvýš úsměv, se stala rozbuškou, když je jedna z přítomných žen, horlivá komunistka, nesprávně připsala Daně a rozhodla se ji udat.
„Byla jsem v šoku. Nikdy bych se neodvážila něco takového říct,“ vzpomíná Dana na moment, který navždy změnil její život. Následoval strohý telefonát s oznámením, že nesmí nadále reprezentovat Československo. „V jednu chvíli jsem byla na vrcholu, v druhou jsem už nemohla ani jezdit na mezinárodní závody.“ Takto bezdůvodně a nemilosrdně skončila kariéra jedné z našich nejnadějnějších sportovkyň.
Nová dráha života
Místo skluznic a ledových zatáček si Dana vybrala novou cestu – pomáhat lidem. Vystudovala obor rehabilitační sestry a začala pracovat v nemocnici v Tanvaldu. „Byla to jiná cesta, než jakou jsem si původně představovala, ale chtěla jsem dál pomáhat lidem,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Zajímavostí z její sportovní kariéry je i fakt, že na olympiádě v Grenoblu musela podstoupit tzv. test ženskosti – proceduru, která se na zimních hrách prováděla poprvé. Důvodem byl vzhled některých sovětských reprezentantek, které svou postavou připomínaly spíše muže.
Po sametové revoluci si Dana otevřela soukromou fyzioterapeutickou praxi, kde zúročila jak své sportovní zkušenosti, tak znalosti lidského těla. „Sport mě naučil věnovat se detailům, což jsem přenesla i do fyzioterapie. Každé tělo je jedinečné a potřebuje individuální přístup,“ říká o své druhé profesní kariéře.
Sáňkařská dráha ve Smržovce dnes
Život po sportu
Dnes Dana Spálenská Beldová žije ve Smržovce, je matkou syna a dcery. Její příběh je pozoruhodným svědectvím doby – ukazuje, jak může jedno křivé obvinění zničit slibnou kariéru, ale také jak se silný člověk dokáže se ztrátou vyrovnat a najít nový smysl života. I přes nespravedlnost, která ji potkala, nikdy nezahořkla a dokázala svůj talent a znalosti využít k pomoci druhým.
Dana Spálenská je tichá hrdinka, jejíž příběh připomíná, že skutečná síla spočívá nejen v dosažených úspěších, ale i ve schopnosti začít znovu, když vám osud podrazí nohy.
Zdroje:
