Článek
Kýbl s ručníkem
Tara Pakanich uslyšela bouchnout domovní dveře. Bylo krátce po třetí hodině ranní 23. února 2022. Vstala z postele a sešla dolů do sklepa, kde měl pokoj její čtyřiadvacetiletý syn Shad. Nikde ho však neviděla. Když se otáčela k odchodu, zahlédla u schodů pětilitrový plastový kýbl. Nahoře ležel ručník.
Sundala ho.
Policii zavolala ve 3:25. Operátor slyšel v telefonu hysterii, kterou nebylo možné uklidnit. Když hlídka dorazila na adresu ve městě Green Bay ve státě Wisconsin, našli traumatizovanou ženu, která opakovala stále dokola: „Tam dole je hlava mého syna.“
Policisté sešli do sklepa. V kýblu skutečně byla useknutá lidská hlava. Obličejem dolů. Vedle na zemi ležel zelený plastový vak. Obsahoval lidské vnitřnosti. V jiné části domu našli nohu. Další části těla Shada Thyriona byly roztroušeny po celém domě v krabicích nebo v igelitových pytlích.
Drogy, sex a řetězy
Taylor Schabusiness bylo pětadvacet let. Se Shadem Thyrionem měla vztah, který nikdo z jejich okolí nedokázal přesně popsat. Milenci? Kamarádi na sex? Drogy? Všechno dohromady? Jedno bylo jisté. Oba užívali metamfetamin a oba měli problémy se zákonem.
Taylor byla na začátku roku 2022 podmínečně odsouzena na tři měsíce za útěk před policií a kladení odporu. V rámci podmínky nosila GPS náramek na kotníku, který si osudný večer sundala a nebylo ji tak možné sledovat.
Večer 21. února přijela Taylor za Shadem do domu jeho matky. Měli sex v pokoji v přízemí. Pak sešli do sklepa, kde Shad bydlel. Vzali si s sebou metamfetamin.
Podle výpovědi Taylor to nebyl jejich první experiment s erotickou asfyxií - dušením během sexu. Používali k tomu kovové řetězy. Taylor tvrdila, že tentokrát to ale bylo jinak. Když začala Shada škrtit řetězem, zalíbilo se jí to víc než jindy.
„Začal vykašlávat krev,“ řekla později policii klidným hlasem. „A já jsem pokračovala.“
Trvalo to tři až pět minut, než Shad zemřel.
Pak následovalo něco, co šokovalo i nejvíce otrlé vyšetřovatele. Taylor s mrtvým tělem pokračovala v sexu několik dalších hodin. Teprve časně ráno, když začalo svítat, si došla pro nože.
Rozebrání těla
Soudní znalec Dr. Vincent Tranchida později před soudem popsal proces, který musel trvat hodiny. Taylor systematicky rozřezala Shadovo tělo pomocí běžných kuchyňských nožů, které našla v domě.
Tělo položila na postel. Useknutou hlavu dala nad kýbl, aby zachytil krev. Tu pak slila do odpadu ve sprše ve sklepě. Orgány zabalila do igelitových pytlů. Rozřízla trup napůl, aby se dostala k hrudníku a břišní dutině. Odřízla kůži ze zad.
„Toto tělo bylo v podstatě bez krve,“ vysvětloval doktor Tranchida porotě. „Celý proces vykrvení a rozebrání musel trvat mnoho hodin.“
Části těla umístila do různých nádob, které našla v domě. Od kartonových krabiček, plastových boxů až po pytle. Něco nechala v domě. Nohu a další části naložila do zlatého minibusu Town and Country, kterým přijela.
Pak odešla. Bouchla dveřmi. To byl zvuk, který probudil Shadovu matku.
„Kvůli zatykači?“
Policie našla Taylor Schabusiness téhož dne odpoledne v nedalekém bytovém komplexu na Eastman Avenue. Vystupovala právě z budovy, když uviděla detektivy. Zastavila se uprostřed kroku.
Měla na sobě mikinu a tepláky pokryté krví. Její ruce byly celé od zaschlé krve. Na levém palci měla řeznou ránu. Na rukou a pažích škrábance, o kterých později tvrdila, že si je způsobila sama.
Detektiv se jí zeptal, jestli ví, proč tam jsou.
„Kvůli zatykači na mě?“ odpověděla.
Na policii byla klidná. Vysvětlila, co se stalo. Popisovala detaily tak, jako by mluvila o obyčejném večeru. Ano, škrtila Shada řetězem. Ano, líbilo se jí to. Ano, pokračovala několik hodin s mrtvým tělem. Ano, pak ho rozřezala.
„Nechtěla jsem ho zabít,“ řekla nakonec. „Ale když jsem ho škrtila, líbilo se mi to. Tak jsem prostě pokračovala.Víte, jaké to je milovat něco tak moc, že to zabijete?“
Soudní drama začíná
Taylor Schabusiness byla obviněna z vraždy prvního stupně, znesvěcení mrtvoly a sexuálního napadení třetího stupně. Její obhájce Quinn Jolly postavil obhajobu na nepříčetnosti. Taylor údajně v době činu nebyla duševně způsobilá.
Soudce Thomas Walsh musel několikrát rozhodovat, jestli je Taylor způsobilá stát před soudem. Pokaždé rozhodl, že ano. Jenže Taylor měla jiný názor.
Čtrnáctého února 2023, během jednání o odložení procesu, se Taylor náhle vrhla na svého vlastního obhájce. Quinn Jolly seděl vedle ní u stolu, když mu Taylor náhle vjela pěstmi do obličeje. Soudní zástupce spadl ze židle. Taylor museli odtáhnout tři soudní strážci.
„Zaútočila jsi na svého advokáta, Taylor,“ řekl jí jeden ze strážců na kameře. „Úplně ses zbláznila.“
Jolly následně z případu odstoupil. Nového obhájce, Christophera Froelicha, dostala Taylor až krátce před začátkem procesu.
Během přípravy na soud vyšly najevo další bizarní detaily. Forenzní psycholožka uvedla, že Taylor jí řekla, že „měla před rokem něco s Jeffreym Dahmerem“. Problém byl jen v tom, že Jeffrey Dahmer, sériový vrah známý kanibalizací svých obětí, byl zavražděn ve vězení v roce 1994. O dvacet osm let dříve.
Rozsudek: doživotí
Proces začal v červenci 2023. Matka Tara Pakanich musela před porotou vyprávět, jak našla hlavu svého syna. Soudní znalec popisoval, jak bylo tělo rozebráno. Přehrávaly se záznamy z výslechu Taylor, kde popisovala vraždu svým monotónním hlasem.
Obhajoba argumentovala duševní poruchou. Prokuratura tvrdila, že Taylor věděla, co dělá, a dělala to s rozkoší.
Porota potřebovala jen několik hodin k rozhodnutí. Taylor Schabusiness byla uznána vinnou ve všech bodech obžaloby. Porota také rozhodla, že nebyla duševně nemocná v době, kdy Shada zabila.
Taylor dorazila do soudní síně s třicetiminutovým zpožděním. Měla na sobě oranžový vězeňský overal, pouta na rukou i nohou a přes hlavu bílou síťovou masku takzvaný „spit hood“, ochrannou pomůcku proti plivání a kousání. Soudce Walsh vynesl rozsudek. Doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Plus dalších deset a půl roku za další zločiny.
„Musím chránit veřejnost před vámi,“ řekl soudce Walsh. „Tento zločin uráží lidskou slušnost, uráží lidskou důstojnost, uráží lidské společenství.“
Soudce se zeptal Taylor, jestli chce něco říct.
„Ne, nechci,“ odpověděla.
V soudní síni seděl Shadův otec. Po vynesení rozsudku řekl něco nečekaného: „Odpouštím jí. Věřím, že každý dělá špatná rozhodnutí. Možná ne v takovém měřítku, ale… každý.“
Násilí pokračuje
Příběh Taylor Schabusiness ale neskončil rozsudkem. Už ve vězení, v listopadu 2024, zaútočila na vězeňskou strážkyni.
Stěžovala si na třísku v ruce. Když ji přišla ošetřit zdravotní sestra s pinzetou, Taylor se na ni vrhla. Zasáhla vězeňská dozorkyně. Taylor po ní hodila podnos a začala útočit kovovou židlí.
Incident zachytila kamera. Celá scéna byla později přehrána u soudu. Taylor byla odsouzena na dalších devadesát dnů k jejímu doživotnímu trestu.
Tentokrát se omluvila. „Je mi líto, co se stalo,“ řekla soudci Anthonymu Nehlsovi. Její obhájce Christopher Froelich tvrdil, že jeho klientka „chce být lepším člověkem“.
Soudce Nehls jí neuvěřil.
Wisconsin a jeho mrtví
Green Bay leží ve státu Wisconsin. Tento stát má zvláštní místo v americké historii sériových vrahů. V padesátých letech tam žil Ed Gein, muž, který znesvěcoval hroby a vyráběl si z mrtvol nábytek a oblečení. Stal se inspirací pro Psycho, Texaský masakr motorovou pilou i Mlčení jehňátek.
V sedmdesátých a osmdesátých letech pátrali v Milwaukee po Jeffreym Dahmerovi, který zavraždil sedmnáct mužů, znásilňoval jejich mrtvoly a jedl je. Byl zabit ve vězení v roce 1994.
Taylor Schabusiness do tohoto seznamu nepatří svým počtem obětí. Ale brutalitou se vyrovná komukoliv.
Shadova matka Tara dnes žije s tím, že našla hlavu vlastního syna v kýblu ve vlastním sklepě. Terapeuti říkají, že z takové zkušenosti se člověk nikdy úplně nevzpamatuje. Mozek si sice může vytvořit obranné mechanismy, ale noční můry zůstávají.
Kde končí erotická hra a začíná vražda? Kde je hranice mezi souhlasem a zneužitím důvěry? A co se stane v lidské mysli, když během škrcení partnera někdo zjistí, že se mu to líbí?
Taylor sedí ve věznici ve Wisconsinu a bude tam do konce života. Podle jejích slov milovala Shada tak moc, že ho zabila. Podle zákona je to vražda prvního stupně. Podle běžného rozumu je to šílenství.
Zdroje:
