EU mi zkazila požitek z pití Coca-Coly kvůli víčku

V tomto roce jsem přesedlal z běžné Coca-Coly na Coca-Colu Zero. V domnění, že udělám alespoň malý krok pro svoje zdraví. Ta úplně první zkušenost ale nebyla nikterak pozitivní. Po koupi své první plastové půllitrovky Coca-Coly Zero mi totiž nešlo odšroubovat víčko. Respektive šlo, ale víčko zůstávalo stále připevněné k láhvi a nešlo odtrhnout (viz následující fotografie). Nějak na sílu jsem to pak dokázal, ale čouhalo mi z lahve takové to plastové „poutko“, které mi znepříjemňovalo gurmánský zážitek. A ve finále mi docela poškrábalo rty. Nejdřív jsem si to vysvětloval jako náhodu, že jsem narazil na „zmetek“. Jenže od té doby se to opakuje pořád. Že by zrovna ta varianta Coca-Coly Zero byla nějaká jiná než ty ostatní? Ale kdepak. To s tím vůbec nesouvisí.

Za vším hledej… Brusel. Nebo skoro za vším. V EU totiž zjistili, že „uzávěry a víčka vyrobené z plastu, které se používají na nádoby na nápoje, patří mezi nejčastěji nacházené plastové výrobky na jedno použití na plážích v Unii. Uvádění nádob na nápoje, jež jsou plastovými výrobky na jedno použití, na trh by tudíž mělo být povoleno pouze tehdy, pokud splňují specifické požadavky…“ viz citace ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. 6. 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. A co že je myšleno tím slovním spojením „specifické požadavky“? Brusel přišel s požadavkem na členské státy, aby v našem případě plastové lahve na jedno použití (v objemu do 3 litrů), které mají „uzávěry a víčka vyrobené z plastu, mohly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud uzávěry a víčka zůstanou během fáze určeného použití výrobků připevněny k nádobě.“ Víčka se tedy jednoduše už tak nezbavíme.

Přestože platnost tohoto nařízení je směřována k datu 3. července 2024, firmy se na toto pochopitelně chystají už s předstihem. Ono změnit způsob výroby a vše řádně otestovat není otázka dní ani týdnů. Proto se s tímto fenoménem můžeme setkávat už v těchto dnech a to nejen u zmíněné Coca-Coly v plastu, ale i u jiných značek. Moje negativní zkušenost tedy nebyla náhoda. Takových příběhů bude určitě přibývat. Úplně neočekávám, že by začaly firmy vyrábět lahve s objemem nad tři litry, aby se této povinnosti vyhnuly. Stejně tak přechod na sklo nebo plechovky se z marketingového hlediska nemusí zdát ekonomicky až tak úplně výhodný. Bude to tedy ve finále na nás zákaznících, jestli a jak často si dané produkty budeme dále kupovat.

Nemůžu se zbavit dojmu, že toto nařízení prostě nebude efektivní. Ano, pomůžeme si s pár víčky, které zůstanou na lahvi a do odpadu se dostanou společně. Taky se nám už nestane, že nám víčko jednoduše spadne na zem a zkomplikuje nám konzumaci třeba při řízení auta. Na druhou stranu mám ale za to, že zaměřit bychom se měli na něco úplně jiného. K čemu nám bude, když víčko zůstane připevněné k lahvi, ale samotná lahev se nedostane tam, kam patří? Proces recyklace plastů zkrátka pořád v Česku moc dobře nefunguje. Mohli bychom se tedy více zaměřit například na roli vzdělávání v téhle oblasti a pomoci tak pozměnit přístup nás všech k plastům jako takovým. O to se mimo jiné snaží i iniciativa zalohujme.cz, která uvádí, že v české přírodě končí ročně na sto milionů PET lahví. Přimlouvám se tedy za to, ať toto nařízení EU přetavíme v něco užitečného. I kdyby šlo jen o krátké zamyšlení se a sebereflexi našeho vztahu k plastům na obecné rovině.