Článek
Není to tak dávno, co jsem patřil do majoritní skupiny těch, které pevně přichycené plastové víčko k lahvi opravdu rozčilovalo. V anketě, která probíhala v dubnu minulého roku, jsem se totiž přesně na toto ptal. Hlasovalo celkem 10 591 čtenářů a odpověď „Ano, rozčiluje mě to“ zvolilo celkem 70,8 % z nich.
Ve zkratce. S tímto rozhodnutím, respektive nařízením přišla Evropská unie. Myšlenka bohulibá – víčka se nebudou nikde válet samostatně, ale pokud se člověk rozhodne třídit plastové lahve, spolu s lahví bude třídit automaticky i víčko, které je plastovým poutkem k lahvi pevně připevněno. Nařízení je platné od 3. 7. 2024. Některé firmy už ale toto pravidlo zavedly dříve, aby na datum účinnosti této směrnice byly s předstihem připraveny.
Moc už se nemyslelo na to, že se z lahve až tak prakticky nepije, když vám víčko nejde odtrhnout. Také se jaksi nepočítalo s tím, že někteří lidé (včetně mě) budou víčko dále odtrhávat, a tím se budou moci o čouhající plastové poutko lehce poranit. A myslím, že už se vůbec nepřemýšlelo o tom, že plastová víčka z celkové světové produkce plastu tvoří jistě velmi zanedbatelnou část. Ale životní prostředí je priorita číslo jedna, to všichni chápeme. Bez ironie.
Víčko připevněné k plastové lahvi tak, jak ho dnes nově známe
Dnes se ale na celé tohle nařízení dívám už trochu jinak. Ano, zvyknul jsem si. Jako tvorové jsme přizpůsobiví. Je to jedna z vlastností, kterou mám na nás rád a zároveň mi nejvíce vadí. A tak nebýt zatvrzelý a mít otevřenou mysl pro změnu názoru je jistě také něco užitečného. V tomto případě navíc ze změny pohledu můžeme ve výsledku i profitovat.
Už jsem tedy zapomněl na to, že někdo v Bruselu s tímto nařízením přišel a něco nám vnucuje, ale snažím se v tomto nápadu hledat to dobré. Tady jsou tři hlavní oblasti, které vnímám pozitivně a které můj prvotní negativní přístup zvrátily o téměř sto osmdesát stupňů.
- Neodnímatelnými víčky sice nezachráníme planetu, ale pokud by to mělo pomoci i jen malým procentem, jsem pro. Navíc nás to může přimět k přemýšlení, co dalšího bychom mohli do svého života zavést, abychom planetu ochránili. Třeba přijdeme na něco ještě více praktičtějšího a s výrazněji pozitivnějším dopadem, než jsou zmíněná plastová víčka.
- Od doby napevno přidělaných víček se mi nestalo, že by mi víčko během řízení auta zapadlo vedle sedadla. Touto nemilou zkušeností jsem v životě prošel několikrát. A nikdy jsem si nevěděl rady, co s plastovou lahví bez uzávěru a plnou vody můžu vlastně během řízení dělat. Ano, jedná se o maličkost, ale i ta potěší.
- Tímto rozhodnutím se patrně sníží počet tzv. víčkových sbírek. Osobně jsem jejich fanouškem nebyl, i když jsem nikdy neměl možnost ověřit, zda skutečně někdy pomohly. Pravděpodobně ano. A i děti se mohly zábavnou formou zapojit do pomoci druhým. Čistě pocitově se ale přikláním k názoru, který tvrdí i někteří ekologové a ochránci přírody, totiž že tyto víčkové sbírky z pohledu ekologie světu příliš neprospívaly.
