Dřív jsem Karla Šípa obdivoval, dnes nevím, co se s ním děje

Kdo mě zná, tak ví, že Karel Šíp je jeden z mých nejoblíbenějších bavičů vůbec. Přestože jsem jeho pořad Všechnopárty vždycky vnímal jako spíše orientovaný pro ty starší, sledoval jsem jej sám už jako teenager. Vrstevníkům jsem to neříkal, trochu jsem se za to tenkrát styděl. Dnes to přiznám nahlas a rád.

Vždycky mi přišlo, že Šípův humor byl jaksi unikátní. Určitě tomu pomáhala jeho obrovsky rozvinutá slovní zásoba, kterou vždycky disponoval. Ono popsat nějakou historku květnatě se správnými slovy, to on vždycky uměl.

Točil také v diskuzích všechna možná témata. Od všeho věděl něco, takže mu nedělalo problém vést skvělý rozhovor s politikem, sportovcem, lékařem nebo třeba učitelem.

Pokud bych se vás dneska zeptal na hlavní charakteristiku Šípova humoru, pravděpodobně byste zmiňovali přívlastky jako inteligentní, jemný a který nikdy nikomu neublížil.

Když k tomu ještě přidám zábavný fakt, že se Karel Šíp svým vtipům smál často i sám a zakrýval si u toho rukou obličej, měli jsme tu dlouhé roky televizní postavu, kterou bylo radost sledovat.

Asi jste si všimli, že jsem dosud používal minulý čas. A musím dodat ono slovo bohužel. Karel Šíp totiž byl opravdovým unikátem. A nešlo jen o Všechnopárty, ale o všechny ty scénky během Silvestrů, o moderování pěvecké soutěže Rozjezdy pro hvězdy z devadesátých let. Nebo vtipné Horoskopičny, kde jsme mohli Šípa vidět po boku legend, kterými byli už tenkrát Miroslav Šimek a Jiří Lábus. Ona celá Šípova kariéra byla unikátní, extrémně bohatá a pestrá. Jenže tenhle Šíp, kterého jsem obdivoval, jako by se z obrazovky vytratil.

V posledních měsících ale sleduji, jak se jeho humor proměňuje. Přitom humor byl a je základním kamenem samotného Šípa. Jistě najdeme spoustu talentů, kteří odmoderují akce lépe než Šíp. Také najdeme spoustu lidí, kteří povedou kvalitněji rozhovor s hostem než Šíp. Ale zvládnout tyto disciplíny s humorem a vtipem? Právě toto byla jeho doména.

Zlom ale přicházel postupně. Nejdříve to byl naprosto nevhodný smích nad představou uhořelých lidí v letadle, později povzdechy nad tím, že by se alkohol neměl zakazovat a naopak si jeho konzumace zaslouží podporu. Od září pak byl sešup kvality humoru ještě patrnější. Brzy začal sklouzávat k dvojsmyslným přízemním vtipům a mnohdy bylo smutné sledovat diváky v divadle, kteří se ani tolik nesmáli.

Otázkou zůstává, co za jeho proměnou stojí. Přiznávám, že mě to mrzí. Ztratit kredit jde tak lehce, zatímco vybudovat ho je otázka dlouhých let. A právě v těchto týdnech ho Šíp ztrácí. Své přání, že jde jen o dočasný přešlap, jsem vyjadřoval ve svém posledním textu o Šípovi. Bohužel hned v dalším díle z 31. října v samém úvodu znovu zklamal.

Tentokrát šlo o zesměšnění jakési učitelky, která vytýkala studentovi, že nezná Williama Shakespeara a že by měl zaměřit své priority na školství a učení. A on se jí zase na oplátku zeptal, jestli ví, kdo to byl Mateáš, Tadeáš, Vojta, Petr a Adam? Měla byste zaměřit své priority na svou dceru, zněla jeho odpověď.

Přiznávám, že mě to mrzí. Ne proto, že bych snad chtěl Šípovi počítat nepovedené vtipy, ale proto, že v něm pořád vidím člověka, který byl kdysi vzorem televizního humoru a který to v sobě určitě pořád má. Jen už se to nějak možná ztratilo mezi touhou pobavit laciným humorem.

Ten starý Karel Šíp, kterého jsem měl rád, uměl vyprávět. Uměl být laskavý, přemýšlivý a originální. Dnes se zdá, že na to rezignoval. A já jen doufám, že si znovu vzpomene, proč jsme ho měli tenkrát tolik rádi. Humor nemusí být o alkoholu, stereotypech a dvojsmyslech, aby byl skutečně vtipný.