Článek
Přesně to jsem si říkala, když jsem plánovala rodinnou dovolenou. A jako bonus navíc ještě ušetříme, což se rozhodně hodí, když namísto platů rostou jen ceny za energie a výdaje za všechno okolo dětí. Aspoň, že zrušené školkovné se nás už netýká a plány na snížení důchodů pro matky za vychované děti se mě ještě netýká.
Jak už to tak bývá, moje naivní představy rychle vzaly za své. Za polední menu pro čtyřčlennou rodinu včetně pití jsme ve vesnické restauraci zaplatili téměř 1000 korun. Uklidňovala jsem se, že jsme prostě jen byli někde, kde to bylo drahé a neopouštěla jsem svůj plán celotýdenního obědvání v restauracích. Další den navíc mile překvapil krásný skanzen ve Strážnici, kde měly děti (do patnácti let) vstup zdarma. No, aspoň že někdo myslí na rodiny, když už vláda ne! Poprvé jsme se trochu ztrapnili v obchodu se suvenýry, kde jsme vesele nakoupili, a pak zjistili, že nemáme na zaplacení, protože neberou karty. Platební karty, to je kapitola sama pro sebe, protože v téhle době nikdy nevíte, kde budou stačit a kde ne. A pak si třeba na výletě v letním parnu ani nemůžete koupit pití, když po kapsách nevyštracháte drobné (bankomat samozřejmě nikde). Mimochodem, v létě vyhledávám bankomaty na mapě v mobilu častěji, než z něj volám. Je to zajímavá doba…
Ale zpátky k dalšímu trapasu. Když jsem šla v restauraci zaplatit kartou za oběd (ano, zrovna tam je brali), bezmyšlenkovitě jsem odsouhlasila číslo stolu, i když jsem samozřejmě o nějakém čísle neměla ani tušení. Zaplatila jsem a říkám si, že tentokrát to celkem šlo. Radost mě přešla ve chvíli, kdy mě zastavil mladý muž od vedlejšího stolu s tím, že jsem zaplatila za něj. Skutečná cena byla znovu kolem tisícovky. Vyrovnali jsme spolu rozdíl v hotovosti a všechno bylo zase zalité sluncem. Tedy až na finanční plán naší dovolené. A tak jsme škrtli obědy v restauracích a místo toho si začali vařit. Potom jsme škrtli i návštěvy zámků, a to nejen z finančních důvodů (samotné vstupné třeba na Lednický zámek by nás stálo 780 Kč). My jako rodiče bychom si to nejspíš užili (já poslouchání výkladu, manžel kladení otázek průvodci), ale naši synové by se za ty peníze jenom těšili ven na zmrzlinu. A navíc už jsem nechtěla zažít podobnou situaci, kdy průvodkyně vyprávěla, že Albrecht z Valdštejna onemocněl syfilis a můj tehdy šestiletý syn nahlas přede všemi prohlásil: „Tak to bych teda nechtěl dostat!“
Takže nakonec přece jen všechno dopadlo dobře. Ušetřili jsme, a tak na konci srpna a v září můžeme vesele vydávat tisíce za školní pomůcky, batoh, kroužky, školu v přírodě, družinu, SRPŠ atd. No, ještě, že mít děti není jenom o penězích.
