Článek
Nejenže patří k nejbohatším a nejvyspělejším státům světa a pro návštěvníky z okolních zemí je synonymem vysokých cen, ale pyšní se také politickým systémem, který nemá v Evropě mnoho obdoby. Jeho výraznou součástí je přímá demokracie, díky níž mohou občané zasahovat do rozhodování mnohem přímočařeji než v běžných zastupitelských systémech.
Zatímco v České republice nebo v jiných členských zemích Evropské unie občané zpravidla volí své zástupce a ti následně rozhodují o zákonech, ve Švýcarsku mohou voliči mnohá konkrétní rozhodnutí sami potvrdit, nebo odmítnout. A dokonce mohou přijít s vlastním návrhem na změnu ústavy.
To je zásadní rozdíl. Ale znamená automaticky, že je švýcarská demokracie lepší?
Když nestačí jen zvolit politiky
Ve většině evropských zemí funguje demokracie především na zastupitelském principu. Občané si ve volbách vyberou politiky, kteří za ně po určitou dobu rozhodují. Pokud se jim jejich práce nelíbí, mohou je při dalších volbách vyměnit.
Švýcarský systém k tomu přidává další vrstvu. Občané mají možnost přímo hlasovat o konkrétních politických otázkách. Švýcarská vláda označuje za základní nástroje přímé demokracie lidovou iniciativu, fakultativní referendum a povinné referendum.
A právě v tom spočívá jedna z největších odlišností.
Švýcarsko jde vlastní cestou
Občané mohou zablokovat zákon
Představme si, že švýcarský parlament přijme zákon, se kterým část veřejnosti zásadně nesouhlasí. V určitých případech nemusí občané čekat několik let na další volby.
Pokud se podaří během 100 dnů shromáždit 50 000 platných podpisů, může být schválený federální zákon předložen k celostátnímu hlasování. O jeho osudu tak nakonec rozhodnou voliči.
Ještě silnější nástroj představuje lidová iniciativa. Ta umožňuje občanům navrhnout změnu nebo doplnění švýcarské ústavy. K jejímu vyvolání je zapotřebí 100 000 podpisů během 18 měsíců.
Jinými slovy: Švýcar není odkázán pouze na to, koho si zvolí do parlamentu. Má také možnost zasáhnout do konkrétních rozhodnutí.
Hlasuje se několikrát ročně
Nejde přitom o nějakou výjimečnou událost, která by se konala jednou za několik let. Švýcarští voliči jsou k hlasování na federální úrovni zváni přibližně čtyřikrát ročně a v průměru rozhodují asi o patnácti konkrétních otázkách.
To může být pro obyvatele jiných evropských zemí překvapivé.
Na druhou stranu má systém i svou odvrácenou stránku. Rozhodování o složitých otázkách vyžaduje od občanů poměrně vysokou míru informovanosti. A ani účast není automaticky vysoká – podle údajů švýcarské vlády se v posledních desetiletích průměrná volební účast pohybovala jen lehce nad 40 procenty.
Přímá demokracie tedy sama o sobě neznamená, že všichni občané pravidelně rozhodují o všem.
Švýcarská krajina
Evropská unie funguje jinak
Tady je důležité rozlišovat mezi Evropskou unií a jejími členskými státy. EU není státem vytvořeným podle švýcarského modelu a její demokratický systém je založen především na zastupitelském rozhodování.
Občané členských zemí volí poslance Evropského parlamentu, který společně s Radou EU přijímá právní předpisy. Evropská unie zároveň využívá i další demokratické mechanismy a občané mohou například prostřednictvím evropské občanské iniciativy vyzvat Evropskou komisi, aby se zabývala konkrétním návrhem.
Rozdíl oproti Švýcarsku je však zásadní: občané EU nemají obdobný systém pravidelných celounijních referend, v nichž by mohli přímo schvalovat nebo odmítat běžné evropské zákony.
Je švýcarský model skutečně lepší?
Tady už odpověď není tak jednoduchá.
Zastánci švýcarského modelu mohou argumentovat tím, že politici mají silnější motivaci naslouchat veřejnosti. Vědí totiž, že některá jejich rozhodnutí mohou občané přímo napadnout v referendu.
Švýcarský systém zároveň umožňuje, aby se do politické debaty dostala témata, která by jinak nemusela být prioritou parlamentních stran.
Jenže přímá demokracie má i své slabiny. Složité otázky se mohou v referendu změnit na jednoduchou volbu „ano, nebo ne“. Výsledek navíc může ovlivnit kvalita předvolební kampaně, emoce nebo množství finančních prostředků, které jednotlivé strany a iniciativy dokážou do kampaně vložit.
Švýcarský model proto není jednoduchým důkazem toho, že jedna forma demokracie je automaticky lepší než druhá.
Švýcarsko ukazuje především jednu věc
Přesto je na švýcarském systému něco, co může být pro jiné evropské země inspirativní. Občan není pouze člověkem, který jednou za několik let přijde k volební urně a vybere politickou stranu. Má také možnost konkrétní rozhodnutí ovlivnit, iniciovat změnu ústavy nebo se pokusit zákon přijatý parlamentem poslat k lidovému hlasování.
A právě proto bývá Švýcarsko často označováno za jednu z nejvýraznějších podob přímé demokracie.
O tom, zda je takový systém skutečně „lepší“, se ale mohou vést dlouhé debaty. Jedno je jisté: švýcarský model dává občanům nástroje, které v Evropské unii v takové podobě neexistují.
A možná právě proto se při pohledu na švýcarské referendum nabízí jednoduchá otázka: Měli by mít občané v Evropě možnost říct politikům „ne“ také častěji a přímo?
Zdroje:
https://www.ch-info.swiss/en/direkte-demokratie/abstimmungen
https://www.weforum.org/stories/geo-economics-and-politics/swiss-referendums-explained/
https://www.swissinfo.ch/eng/swiss-democracy/how-swiss-direct-democracy-works/89073820
