Článek
Firma nám zaplatila letenky, hotel i několik výletů a já si říkal, že si po náročném roce konečně pořádně odpočinu. Jenže právě tam jsem zažil večer, na který jen tak nezapomenu.
Dnes už se tomu dokážu smát. Tehdy mi ale nebylo vůbec do smíchu. V jednom baru v Pattaye jsem totiž potkal ženu, která mě během několika minut zaujala víc než kdokoli za poslední měsíce. A vůbec mě nenapadlo, že o ní nevím zdaleka všechno.
Byla přesně můj typ
Bylo asi deset večer a s kolegy jsme seděli v baru nedaleko hotelu. Thajsko mě tehdy fascinovalo úplně vším – světly, hudbou, rušnými ulicemi i tím, jak odlišně tam lidé tráví večery. Seděl jsem s pivem u stolu, když jsem si všiml jí.
Byla vysoká, štíhlá, měla dlouhé tmavé vlasy a neuvěřitelný úsměv. Nešlo jen o vzhled. Působila sebevědomě, ale zároveň příjemně. Když se na mě podívala, usmála se a po chvíli přišla ke stolu.
Začali jsme si povídat anglicky. Jmenovala se Nok. Bylo jí kolem třiceti a pracovala nedaleko. Neptal jsem se na nic osobního. Proč taky? Byl jsem na dovolené, ona se mi líbila a večer příjemně utíkal.
Po chvíli jsem měl pocit, že ji znám mnohem déle.
Krásná žena mě uchvátila
Vůbec mě nenapadlo, že je něco jinak
Strávili jsme spolu několik hodin. Povídali jsme si o Praze, Thajsku, práci i cestování. Dokonce jsme se domluvili, že se druhý den uvidíme znovu.
Když jsem se vracel do hotelu, kolegové samozřejmě okamžitě vycítili, že jsem někoho potkal. Jeden z nich se mě začal vyptávat, kdo to byl.
„Normální holka,“ odpověděl jsem.
Dnes mě ta věta trochu pobaví.
Druhý den jsem se s Nok opravdu sešel. Šli jsme na večeři a potom na procházku. Všechno bylo úplně přirozené. Jenže večer se mě jeden z kolegů mezi čtyřma očima zeptal, jestli vím, koho jsem vlastně potkal.
Nechápal jsem.
„Jak to myslíš?“
Chvíli mlčel a potom řekl něco, co mě úplně zaskočilo.
Nok se narodila jako muž.
Kdo by to byl řekl, že se narodila jako muž
Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě kolega dělá legraci
První pocit, který přišel, byl šok. Druhý vztek. Nevěděl jsem přesně, na koho se zlobím, ale rozhodně jsem nebyl v pohodě. V hlavě mi běželo jediné: Proč mi to neřekla?
Ještě před pár hodinami jsem měl pocit, že jsem potkal ženu, která se mi opravdu líbí. Najednou jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Přemýšlel jsem, jestli jsem si nevšiml něčeho, co ostatním připadalo úplně očividné. Začal jsem si vybavovat její hlas, ruce, postavu, všechno. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím absurdnější mi celá situace připadala.
Když jsem se s Nok později znovu setkal, měl jsem chuť se jí rovnou zeptat. Zároveň jsem ale nevěděl jak. Připadal jsem si trapně a trochu podvedeně. Nechtěl jsem ji urazit, ale stejně jsem potřeboval slyšet pravdu přímo od ní.
Nakonec jsem se zeptal.
Nezapírala. Řekla mi, že se jako muž narodila, ale dnes žije jako žena. Že některým lidem to říká hned, jiným až ve chvíli, kdy jim začne věřit. A že se bála, že kdyby mi to řekla první večer, jednoduše bych odešel.
Na to jsem vlastně neměl co říct.
Měl jsem v tom větší zmatek, než bych čekal
Ten večer jsem se rozhodně necítil jako hrdina z romantického filmu. Spíš jsem byl zmatený. Jedna část mě byla pořád naštvaná, že mi něco tak zásadního neřekla. Druhá část si zase říkala, že jsem si k ní vytvořil vztah během těch několika dnů a že se tím, co mi řekla, všechny naše předchozí rozhovory najednou nemažou.
Nejhorší na tom bylo, že jsem vlastně nevěděl, co si mám myslet sám o sobě.
Nikdy předtím jsem podobnou situaci nezažil. Najednou jsem stál před člověkem, který se mi fyzicky líbil, dobře se mi s ním povídalo a se kterým jsem chtěl trávit čas. A současně jsem věděl něco, co jsem předtím vůbec netušil.
Potřeboval jsem si to srovnat.
Takže jsem neudělal ani jedno z toho, co by ode mě asi čekali kamarádi. Ani jsem okamžitě neutekl, ani jsem nedělal, že se nic nestalo. Prostě jsem jí řekl, že mě to zaskočilo a že potřebuji čas.
A ona to respektovala.
Dodnes nevím, co bych udělal, kdybych to věděl od začátku
Nakonec jsme spolu během dovolené ještě několikrát vyrazili ven. Už to samozřejmě nebylo stejné jako první večer. Něco se změnilo – hlavně ve mně. Z počátečního šoku postupně zmizel vztek a zůstala spíš zvědavost a spousta otázek.
Náš vztah z toho nevznikl. Po návratu do Česka jsme si ještě nějakou dobu psali, ale postupně jsme kontakt ztratili.
