Příběh Virginie Apgar, ženy, jejíž skóre pomohlo zachránit tisíce novorozenců

Stačí několik desítek vteřin po narození a lékaři mohou získat důležitou informaci o tom, jak novorozenec zvládá přechod z matčina těla do samostatného života. Sledují jeho tep, dýchání, svalové napětí, reakce i barvu kůže. Z těchto pěti jednoduchých ukazatelů vzniká číslo, které dnes zná snad každý rodič – Apgar skóre.

Za jeho vznikem stojí americká lékařka Virginia Apgarová, která v době, kdy medicíně stále dominovali muži, dokázala vybudovat pozoruhodnou kariéru. Původně chtěla být chirurgyní, nakonec se ale vydala cestou anesteziologie. Právě díky tomu se začala zabývat otázkou, co se s dítětem děje v prvních okamžicích po porodu a jak rychle poznat, že potřebuje pomoc.

Její jednoduchý systém, představený v roce 1952 a publikovaný o rok později, se postupně rozšířil po celém světě.

Virginia Apgarová se narodila v roce 1909 v americkém New Jersey. O medicínu se zajímala už od mládí a po absolvování Mount Holyoke College nastoupila v roce 1929 na Columbia University College of Physicians and Surgeons v New Yorku. Studovala v době velké hospodářské krize, kdy nebylo snadné získat peníze ani na samotné studium. Přesto školu v roce 1933 dokončila s vynikajícím výsledkem – skončila čtvrtá v ročníku.

Jejím snem byla chirurgie. Dostala se na chirurgickou stáž a několik let pracovala pod vedením známého chirurga Allena Whipplea. Právě on ji ale přesvědčil, aby svou kariéru nasměrovala jinam. Ženy měly tehdy v chirurgii výrazně horší možnosti uplatnění a Whipple se obával, že by v tomto oboru jen obtížně získala stabilní akademickou kariéru.

Doporučil jí proto tehdy stále mladý obor anesteziologie. Apgarová jeho radu přijala a absolvovala specializované stáže na University of Wisconsin a v Bellevue Hospital v New Yorku. V roce 1938 se vrátila na Columbii, kde začala budovat anesteziologické pracoviště. Nebyla to přitom žádná pohodlná cesta. Anesteziologie ještě nebyla plně respektovanou lékařskou specializací a získat další lékaře pro tento obor nebylo jednoduché.

Přesto se Apgarová postupně prosadila. V roce 1949 se stala první ženou, která získala profesuru na Columbia University College of Physicians and Surgeons.

Právě práce anestezioložky ji přivedla k porodnictví. Zajímalo ji, jak anestetika podávaná matce během porodu ovlivňují dítě. Brzy si ale všimla ještě něčeho zásadnějšího: bezprostředně po narození neexistoval jednoduchý a jednotný způsob, jak rychle popsat stav novorozence.

Lékaři samozřejmě poznali, když dítě nedýchalo nebo mělo velmi slabý tep. Chyběl však jednoduchý systém, který by umožnil stav různých novorozenců rychle a srovnatelně zaznamenat.

Apgarová proto v roce 1952 představila systém založený na pěti snadno pozorovatelných znacích. Každému z nich přiřadila 0, 1 nebo 2 body. Výsledkem byl součet od 0 do 10. Její původní práce byla publikována v roce 1953.

Zajímavé je, že samotné označení APGAR jako mnemotechnická pomůcka vzniklo až později. Dnes se anglická slova Appearance, Pulse, Grimace, Activity, Respiration používají jako pomůcka pro zapamatování pěti sledovaných znaků.

Apgar skóre hodnotí pět základních projevů novorozence. Každý z nich může získat 0, 1 nebo 2 body.

Barva kůže: Růžová

Pulz: Nad 100/min

Dýchání: Silný křik

Aktivita: Aktivní pohyb

Reakce na podráždění: Kašel

Barva kůže: Namodralé části končetin

Pulz: Pod 100/min

Dýchání: Nepravidelné

Aktivita: Slabý pohyb končetin

Reakce na podráždění: Stažený obličej

Barva kůže: Bledá, promodralá

Pulz: Pod 60/min

Dýchání: Žádné

Aktivita: Bez pohybu

Reakce na podráždění: Bez reakce

Maximální součet je tedy 10 bodů. Důležité ale je, že Apgar skóre není známka, kterou by lékaři hodnotili dítě podobně jako školákův test. Je to rychlý obraz jeho aktuálního stavu v konkrétním okamžiku.

Původně Apgarová navrhla hodnocení v první minutě po narození. Mělo pomoci rychle popsat stav dítěte a upozornit na novorozence, který potřebuje okamžitou pozornost.

Později se jako standard začalo používat také hodnocení v páté minutě. Pokud je skóre v pěti minutách nižší než 7, hodnocení se podle současných doporučení opakuje v pětiminutových intervalech až do 20. minuty.

Právě změna skóre mezi první a pátou minutou může být důležitá. Lékařům například ukazuje, jak dítě reaguje na případnou resuscitaci.

Důležitá je však jedna věc: Apgar skóre samo o sobě neurčuje, zda je dítě zdravé, ani nepředpovídá jeho budoucí vývoj. Nízké skóre může mít řadu příčin a ovlivnit ho může například nedonošenost, léky či anestezie podané matce, vrozené vady nebo samotná resuscitace.

Síla Apgarové systému spočívá právě v jeho jednoduchosti. Lékaři a porodníci dostali způsob, jak několika čísly popsat stav dítěte bezprostředně po porodu a sledovat, jak se jeho stav vyvíjí.

Systém se zpočátku setkával s určitou nedůvěrou, protože působil až příliš jednoduše. V následujících letech byl ale používán a ověřován na velkém počtu novorozenců a postupně se stal běžnou součástí porodnické a neonatologické péče.

Dnes je Apgar skóre mezinárodně uznávaným způsobem, jak standardizovaně popsat stav novorozence krátce po narození. Americká vysoká škola porodníků a gynekologů zároveň upozorňuje, že skóre samo o sobě nemá sloužit k rozhodnutí, zda zahájit úvodní resuscitaci – ta musí být v případě potřeby zahájena okamžitě, nikoli až po výpočtu skóre.

Virginia Apgarová nezůstala celý život pouze u svého slavného skóre. V roce 1959 získala magisterský titul z veřejného zdraví na Johns Hopkins University a následně se začala výrazně věnovat prevenci vrozených vad.

Pracovala pro National Foundation for Infantile Paralysis, dnešní March of Dimes, kde se podílela na výzkumu a veřejné osvětě v oblasti vrozených vad. Zajímala se mimo jiné o jejich prevenci, očkování proti zarděnkám nebo problematiku Rh inkompatibility.

Její život tak ukazuje, že někdy nemusí velkou změnu přinést složitá technologie ani drahé vybavení. Apgarová přišla s něčím zdánlivě prostým – s několika pozorovatelnými znaky, které bylo možné během okamžiku zaznamenat a převést do čísel.