Článek
Nedělní odpoledne. Čas, kdy by si normální člověk dal kafe, nohy na stůl a předstíral, že svět je v pořádku. Ale ne, vy se rozhodnete pro extrémní sport: návštěvu u tchyně a tchána. Vždyť bydlí jen 150 metrů od vás, což je přesně ta vzdálenost, kterou by člověk v nouzi dokázal uběhnout sprintem, kdyby šlo o život. A taky že jde. O přežití nervového systému.
Naivně čekáte, že vás přivítají s otevřenou náručí a hlavně, že odpoledne proběhne v klidu. Realita? Vítá vás bublající kotel „Tchánova životní moudra“, kde se vaří směs nevyžádaných rad, katastrofických scénářů a špetky pasivní agrese.
Tchán, ten pohádkový dědeček, co na první pohled vypadá jako reklama na laskavost, je ve skutečnosti inspektor životních chyb a olympijský vítěz v disciplíně „Najdi na druhém chybu dřív, než řekne dobrý den“. Má radar na všechno, co děláte „špatně“ a že toho je, podle něj, požehnaně. Pokud zrovna neřeší, že držíte hrnek s kávou jako levák po mrtvici, rád vám připomene, že v Čechách je všechno na nic, válka je za rohem a politici jsou vtělené zlo. Prostě atmosféra, že by i Kafka záviděl a možná by si i něco zapsal do deníčku.
Ale dnes je krásně, děti si hrají na zahradě, všechno vypadá idylicky. Skoro jako v reklamě na rodinné štěstí, jen místo usměvavé babičky v zástěře je tu tchán, co má místo úsměvu permanentní výraz „čekám, až zase něco pokazíte“. A pak přijde ten moment: oznámíte, že od září jdete po rodičovské do práce. Práce z domova, přes počítač. Tchán se zatváří, jako byste právě přiznali, že pašujete drogy v dětských plenkách. „To jako budeš prodávat po telefonu? Otravovat lidi nebo snad budeš influencer?“ vyhrkne s velmi ironickým, pohrdavým úsměvem, který by se dal použít místo kuchyňského nože.
Snažíte se vysvětlit, že práce z domova není sprosté slovo, že nebudete volat důchodcům a nabízet jim hrnce, ani prodávat zázračné matrace, které vám zaručí věčný spánek (což je, mimochodem, jediná věc, po které teď opravdu toužíte). Vaše práce je prý „o něčem jiném“ – což je pro tchána zhruba stejně srozumitelné jako kvantová fyzika v maďarštině. Tchán už ale jede svoje: „To ti zdegeneruje mozek,“ pronese s takovým výrazem, jako byste právě oznámili, že budete doma pěstovat marihuanu a ještě to prodávat přes e-shop. „Budeš akorát jako husa dřepět doma na zadku!“
Práce hlavou? To je podle něj vstupenka do klubu společenských ztroskotanců, kde si můžete maximálně tak zahrát pexeso s jinými degeneráty. A kdyby vás to náhodou bavilo, tak vám připomene, že o vás si už ani cyklista neopře kolo, protože kdo by chtěl ženskou, co dřepí doma a kliká do počítače. Takže jako máte chodit do práce, aby vás někdo balil u kopírky. Copak nejsem žena jeho syna? A pozor, teď přichází perla: „Když budeš doma, začne tě můj syn podvádět!“ Jasně, protože do teď byl samozřejmě nejvěrnější chlap široko daleko, ale home office je evidentně spouštěč všech nevěr v okruhu pěti kilometrů. No, hlavně že tchán ví, jak to v životě chodí – a vy si připadáte jak v rodinné reality show, kde hlavní cenou je přežít další návštěvu bez ztráty nervů.
Místo podpory a uznání slyšíte další dávku „moudrých“ rad, které by vám v autoškole ani neuznali jako omluvu za špatné parkování. Za chvíli zvyšuje hlas a vy si říkáte, kolik decibelů ještě snese vaše asertivní maska, než praskne. V komunikaci s tchánem pokus jednat asertivně znamená spíše naser ty mě a to hodně. A pak to přijde – po dvaceti minutách zenového klidu vám rupnou nervy a poprvé za ta léta se přepnete do jeho rodinného dialektu: „Jděte už konečně pryč!“ (v reálu bylo použito jiné slovo než pryč, ale medium.cz nedovolí jeho publikaci, toto slovo si snadno domyslíte) a přidáte pár dalších perel, které by vám i v autoškole záviděli. A ejhle, najednou si rozumíte! Tchán řve, vy řvete, urážka střídá urážku, a vy poprvé v životě mluvíte jazykem jeho kmene.
Manžel sebere dítě a vy spolu s ním prcháte domů, protože manžel moc dobře ví, jaký je jeho otec, že se mu nezavděčíte, ať uděláte cokoli. Celý život ho jen kritizuje a buzeruje a už toho má taky dost, protože, aby jeho otec jeho ženu vlastně nabádal, aby ho podváděla, jinak prý bude nevěrník on sám, je vrchol.
Tchyně má u vás dveře pořád dokořán, protože je zvyklá přehlížet realitu a žádný alarm by ji stejně nevylekal. Zato tchán? Ten by se do vašeho domu dnes dostal jen přes nějakou Mission Impossible misi – nejdřív otisk prstu, potom hlasová analýza, následně psychotesty a na konci ještě laboratorní rozbor tkaniček na botách. Pokud by i to zvládl, spustí se siréna a v chodbě se mu přehraje motivační vzkaz: „Vraťte se zpět! Vraťte se zpět“
A od té doby mě naštěstí už manžel nenutí na povinné návštěvy jeho rodičů a světe div se, najednou se vztah mě a mého muže zlepší o 100 %, čím to asi je?
A teď rodinné návštěvy jen v duchu „nevidím–neslyším–nekomentuji“, popřípadě odcházím včas a když ani to nezabere, tak si tchán prostě vyslechne, co si o jeho „radách“ myslím a to pěkně nahlas.
Jenom se mi občas zdá, že nás tchán stejně sleduje dalekohledem z protější zahrady, protože on to nevzdá a jeho cíl rozvrátit naši rodinu a vyhnat mě, je pro něj doživotní misí. Ostatně, už jednou se mu ten rodinný rozklad dokonale povedl – vzpomeňme na jeho druhého syna. Tchán s oblibou tvrdí, že jeho bývalá partnerka byla nestvůra nejvyššího řádu a ještě utekla i s dětmi. Pravda je ovšem poněkud jiná: ona sama se mi svěřila, že utekla hlavně kvůli tchánovi. A upřímně? Teď jí naprosto rozumím. Protože pokud o čerstvé matce dokáže s klidem prohlásit, že „je tlustá jako prase“, je asi zbytečné si dělat iluze – tady už nejde o rodinnou pohodu, ale rovnou o přípravku na přežití v džungli s nápisem „Pozor, agresivní samci v revíru!“.
V tu chvíli mi bylo jasné, že s tchánem se člověk neocitá v rodině, ale v epizodě Survivor: Verze pro pokročilé. Hlavní výhrou je přežít manželství i s nervy vcelku.
Pro příště? Rodinné srazy navrhnu jedině on-line – ideálně za podmínky, že zvuk i video máš vypnuté a když tchán začne mluvit, tlačítko „opustit schůzku“ máš hned po ruce. Protože další monolog na téma „Za všechno může máslo a mladí“ by už mohl ohrozit nejen tvoje nervy, ale i wi-fi v celé ulici.
Více mých příběhů a článků je k dispozici na mém profilu; na z čtyři z nich níže připojuji odkazy:
