Článek
Lyudmila Pavlichenko původně chtěla být učitelkou
Lyudmila Pavlichenko (rozená Belova) se narodila dne 12. července 1916 na Ukrajině, ve městě Bila Tserkva. Její otec pracoval nejprve jako zámečník, ale později se stal členem Komunistické strany a začal sloužit v Rudé armádě. Za své odhodlání v boji si vysloužil Řád rudého praporu. Lyudmila Pavlichenko se „potatila“, byla nesmírně soutěživá a bavila ji střelba a sport. Už od malička preferovala klučičí hry a byla dost neukázněná. Aby se zdokonalila ve střelbě, vstoupila do kyjevského střeleckého klubu. Když jí bylo pouhých 16 let, provdala se za Alexeje Pavlichenka. Ještě téhož roku se páru narodil syn Rostislav. Jenže manželství nebylo šťastné, a přestože spolu byli krátce, jejich vztah prožíval těžkou krizi.
Ta nakonec vyústila v rozvod a návrat Lyudmily k rodičům. Ambiciózní Lyudmila kromě starosti o malého syna ještě přes den pracovala v místní továrně a v noci navštěvovala školu a dodělávala si vzdělání. V roce 1937 se rozhodla začít studovat historii na Kyjevské univerzitě, jejím cílem bylo stát se učitelkou dějepisu. Při studiu prokázala svůj sportovní talent hned v několika disciplínách. Ani na vysoké škole se nepřestala věnovat svému koníčku – střelbě, na 6 měsíců nastoupila do vojenské školy Rudé armády, kde působila jako odstřelovačka. Stále však doufala, že se jednoho dne stane učitelkou, ale osud tomu chtěl jinak…
Legendární odstřelovačce přezdívali „Paní smrt“
Život Lyudmily nabral zcela nový směr, když v červnu 1941 Němci spustili operaci s krycím názvem Barbarossa, jejímž cílem bylo srazit Sovětský sraz na kolena, zničit tamní režim a území si zabrat pro sebe. Lyudmila Pavlichenko nehodlala přihlížet se založenýma rukama tomu, jak Němci útočí na její vlast. Chtěla se dostat do armády a zúročit své dovednosti odstřelovačky, ale zpočátku tvrdě narazila. Dívky totiž v té době do armády nebyly přijímány, a tak začala hledat různé „kličky“, kterými by nařízení mohla obejít. Byla jí nabídnuta pozice zdravotní sestry, ale to razantně odmítla. Více platná si přišla v boji, a tak se nevzdala a naléhala, aby ji přijali. Absolvovala několik kurzů, které jí nakonec dveře do armády otevřely, a byla přidělena ke střelecké divizi.
Zpočátku ale pouze kopala zákopy, protože Sovětský svaz neměl tolik zbraní, a na Lyudmilu nevyzbyla. Později se ale jedna příslušnice armády zranila, a předala ji svou pušku, a tak se Lyudmila konečně stala válečnou odstřelovačkou. Ihned prokázala, že je ženou na svém místě a má perfektní mušku. Už po pár měsících služby měla na kontě 187 zabitých nepřátelských vojáků. V květnu 1942 počet jí zabitých nacistických vojáků stoupl na 257. Kromě toho, že v armádě našla uplatnění, potkala zde i svou další lásku – zamilovala se do odstřelovače Alexeje Kitsenka, za kterého se provdala. Jejich manželství ale netrvalo dlouho, Alexej byl během bojů zraněn granátem, a bohužel nepřežil.
Neuplynul ani rok od vstupu Lyudmily do armády, a stala se legendou. Přezdívky dostávala různé, nejčastěji se o ní hovořilo jako o „Paní smrt“, Němci jí ovšem přezdívali jí „ruská mrcha z pekla“. Vzkazovali jí, že jak se jim dostane do rukou, rozervou ji na 309 kousků – tolik nepřátelských vojáků totiž Lyudmila zabila. Toho se však neohrožená střelkyně nezalekla, a nechala se slyšet, že je ráda, že mají tak přesná data. V roce 1942 byla ovšem dosud neporažená odstřelovačka zraněna minometnými střepinami. Byla převezena do nemocnice, kde se posléze ze svých zranění v pořádku zotavila. Jenže její další kroky už nevedly zpátky na frontu, Sověti s ní měli jiné plány.
Po zbytek života trpěla posttraumatickou stresovou poruchou
Statečná Lyudmila Pavlichenko se měla stát tváří jejich propagandy a zapůsobit na první dámu Eleanor Roosevelt v rámci návštěvy Spojených států amerických, a přitom lobovat za podporu vzniku druhé fronty v Evropě. Během svého pobytu v Bílém domě se Lyudmila s první dámou skamarádila natolik, že jim přátelství nakonec vydrželo celý život. Eleanor Roosevelt ji dokonce požádala, aby ji doprovodila na turné po USA, kde se obě setkávaly s vojáky a Lyudmila jim vyprávěla své zážitky.
Pánové, je mi 25 let a už jsem zabila 309 fašistických okupantů. Nemyslíte si, pánové, že se za mými zády schováváte příliš dlouho?
Druhou frontu propagovala posléze i v dalších spojeneckých zemích, ale k jejímu otevření došlo nakonec až za dva roky. Poté se vrátila do své vlasti, kde se jí dostalo náležitého uznání. Byla povýšena na majora a také obdržela vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád. Byla jí svěřena úloha školit další sovětské odstřelovače, tuto práci vykonávala až do roku 1945. Po válce si splnila sen, dokončila studium na univerzitě, a konečně se stala historičkou. I přestože během druhé světové války vztahy mezi USA a Sovětským svazem ochladly, přijela za ní na návštěvu Eleanor Roosevelt. Byl to jeden ze světlých momentů pro Lyudmilu, která po válce trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Lyudmila Pavlichenko, dost možná nejlepší odstřelovačka všech dob, skonala dne 10. října 1974, příčinou úmrtí byla mrtvice. Dodnes platí v Rusku za národní hrdinku.
Zdroje: Wikipedia – Lyudmila Pavlichenko, All That's Interesting, History Today, The National WWII Museum New Orleans
