Článek
Můžeme mít svůj názor na to, zda Mistrem Janem zavedená reforma pravopisu v podobě „nabodeníček“ byla dobrý nebo špatný nápad. Při učení se psaní na klávesnici „všemi deseti“ kvůli tomu máme jednu písmennou řadu navíc, kterou se musíme naučit, a stejně tak i to, co napíšeme za „www“, musí být bez diakritiky - jinak se na netu nedostaneme nikam. Z tohoto úhlu pohledu ta nabodeníčka byla jen zbytečná komplikace a se spřežkami by se nám dnes asi žilo lépe.
Jenže ve své době to proti spřežkám určitě byl pokrok. Jednalo se mimo jiné i o reformou pravopisu, která usnadnila postupný nárůst gramotnosti. Jan Hus opravdu neměl křišťálovou kouli, aby mohl vědět, že za zhruba 650 let budou jeho „nabodeníčka“ zbytečně komplikovat práci na počítačích. Nevěděli to jezuitští jazykovědci v 17. a 18. století, ba ani naši obrozenci v 19. století, když kodifikovali spisovnou češtinu.
Navíc by je to (zcela logicky) nejspíš ani nenapadlo, protože nějaké „divné značky nad písmenky“ neměla zdaleka jenom čeština, ale písemná podoba jazyků většiny podunajské monarchie - vyskytovaly se jak v němčině, tak i v maďarštině. Dokonce též další evropské národy v tomto směru rozhodně nezaostávaly - jen si vezměte tu hromadu prapodivných znaků, které nad písmena (a občas i pod ně) píšou Francouzi, případně různé „diakritické podivnosti“ ve skandinávských jazycích.
Vlastně se dá říci, že angličtina je mezi evropskými jazyky spíše výraznou výjimkou tím, že žádnou diakritiku nemá.
A pokud jde o jazyky mimoevropské - v okamžiku, kdy se v daném státě začalo psát latinkou, neobešla se bez diakritiky. Stačí si vzpomenout nejen na současnou turečtinu, ale zejména na vietnamštinu. Když ve Vietnamu zavedli místo jejich tradičního „rozsypaného čaje“ evropskou abecedu, doplnili ji takovým množstvím speciálních znaků nad i pod písmenky, že by se z toho Husovi i obrozencům zatočila hlava a možná by ani nevěřili, že je něco takového vůbec možné.
Takže nejsme rozhodně jediní na světě, kteří nepočítali s tím, že jednou budou nějaké počítače, pro které bude diakritika problémem, případně že jednou bude hlavním dorozumívacím jazykem světa právě ta angličtina. Není proto jediného rozumného důvodu, proč bychom se za náš psaný pravopis měli stydět. A když už jednou máme nějakou podobu psané češtiny, tak bychom jí také měli psát.
Opravdu mě mohou „čerti pobrat“ když někdo ve svém článku např. o paní z Ukrajiny píše jako o „Lyudmile“, ve svém textu se rozplývá nad schopnostmi mnichů ze „shaolinského“ kláštera nebo se v něm snaží popsat „reformy Meiji“. Občas to vede i k tragikomickým situacím, kdy lidé neznalí anglické výslovnosti tyto patvary „vyslovují, jak je to napsané“ - což se dokonce stalo i reportérům České televize v pořadu Objektiv. Je opravdu vrcholně trapné, když profesionál, který se specializuje na reportáže ze zahraničí, za prvé neumí anglickou výslovnost a za druhé je tak neuvěřitelně nevzdělaný, že podle všeho nikdy v životě neslyšel o „nějakém“ období Mejdži v Japonsku na konci 19. století.
Zkrátka a dobře, pokud se něco v čínštině vyslovuje jako „č“ nebo „š“, tak to taky pišme česky jako „č“ či „š“, a pokud se něco rusky, ukrajinsky, řecky nebo třeba japonsky vyslovuje jako „ja“, „je“ nebo „ju“, není jediného racionálního důvodu, aby se to v českých článcích a knihách mělo psát jako „ya“, „ye“ a „yu“. Velmi vtipnou formou o tom mluví toto video.
Snad jediná místa, kam by ty anglické transpkripce jmen mohla patřit, jsou odkazy v česky psaných odborných článcích (aby v odkazech uváděné odborné texty i jejich autoři mohli být snadno dohledatelní) a možná by občas i v některých běžných reportážích nebo beletristických textech mohly (ne nutně musely) být poznámky pod čarou či závěrečné vysvětlivky v tom smyslu, že ta či ona osoba má ve svém cestovním pasu uvedeno své jméno psané latinkou přesně v tomto a tomto tvaru.
Jinak ale opravdu nemá vůbec žádný smysl psát výše popsané zhůvěřilosti.
A pokud už někdo svůj článek (či podklady pro něj) překládá z cizího jazyka - nejčastěji samozřejmě z angličtiny - pomocí Google, DeepL či podobného nástoje, neměl by být líný „jak vandrák v červenci“, ten strojový překlad si po sobě aspoň přečíst a opravit tam nesmysly, které umělá (ne)inteligence napáchala.
Pochopitelně včetně toho, že vlastní a místní jména přepíše do českého tvaru.
Na podobná témata:
