Pět dnů v obklopení žraloků: Poklidná plavba na jachtě se v roce 1982 změnila v noční můru

Jednoho slunného dne v říjnu roku 1982 se americká jachtařka Deborah Scaling Kiley nalodila na loď Trashman spolu s kapitánem Johnem Lippothem, jeho partnerkou Meg Mooney a dále Bradem Cavanaghem a Markem Adamsem. Moře považovala za svůj druhý domov, plavila se už od dětství. Jako první Američanka zvládla zdárně absolvovat závod Whitbread Round the World Race, který je známý svou obtížností a drsnými podmínkami. Později začala pracovat jako členka posádky na jachtách. I při této plavbě byla Deborah jedním ze členů posádky a očekávala, že se bude jednat o rutinní plavbu z Maine na Floridu. Zkušeným jachtařem byl i Brad Cavanaugh, který se této zálibě věnoval už od malička. Pocházel z movité rodiny, která na výlety lodí vyrážela často. Jeho sestra byla úspěšnou jachtařkou, a tak se i Brad chtěl blýsknout před otcem a snažil se v tomto směru prorazit.

Cílem této plavby bylo dopravit jachtu patřící miliardáři na Floridu. Panovalo pěkné počasí a ideální podmínky pro plavbu, a tak si Deborah užívala čas strávený na lodi. Jenže to se brzy mělo změnit…Dva dny poté, co se posádka v poklidu plavila ve vodách Atlantiku, se nad nimi začala stahovat mračna – a to doslova. Nebe potemnělo a blížila se k nim tropická bouře doprovázená mohutnými vlnami a větrem o rychlosti až 160 kilometrů v hodině.

Bohužel kapitán Lippoth toho dne notně popíjel, a tak namísto aby se věnoval řízení lodi, spal. Probudily ho až vyděšené hlasy ostatních členů posádky. Vše se v ten moment snažil zachraňovat hlavně Brad Cavanaugh, tehdy 21letý mladík, který správně vytušil, že se všichni ocitli ve velmi nebezpečné situaci. Posádce se sice podařilo kontaktovat úřady a požádat je o pomoc, záchrana ale byla v nedohlednu. S nefunkčním motorem a poškozenou plachtou byli odkázáni na milost a nemilost osudu…

Je jen těžko představitelné, jaký strašný strach museli všichni členové posádky v ten moment zažívat. Kvůli obřím vlnám se plavidlo stalo neovladatelným a mohutně se kymácelo. Kapitánova přítelkyně Meg byla odmrštěna a spadla tak nešťastně, že skončila s rozříznutou nohou. Svíjela se v bolestech, a do toho se do lodi začala valit voda. Posádce bylo jasné, že jachta půjde ke dnu a je čeká boj o holý život. Povedlo se jim zachránit se, na palubě byl totiž malý člun pro případ nouze. Do něj se všichni nasoukali. Ale zdaleka neměli vyhráno, blížilo se k nim totiž jiné nebezpečí. Když Mark do člunu nasedal, ucítil nepatrné šťouchnutí a nebyl si jistý tím, co to bylo.

Brzy se ukázalo, že jde o stovky žraloků, kteří obklopili člun a kroužili okolo. Posádka potopené lodi se ocitla v hrozivé noční můře – sami uprostřed oceánu jen na vetchém člunu a kolem spousta hladových žraloků, které přilákal pach krve. Žraloci proto nepřestávali kolem člunu kroužit a narážet do něj. Když se ráno rozednělo, po bouři nebyly ani památky. Situace však stále nebyla dobrá. Noha Meg krvácela, a navíc se jí rána ošklivě zanítila. Všichni začali propadat beznaději, měli obrovský hlad a žízeň a stále byli bez vidiny na záchranu.

Hodiny čekání se změnily v dny. John a Mark nakonec nevydrželi vzdorovat žáru slunce a obrovské žízni, a začali hltavě pít slanou vodu. Jenže to byla obrovská chyba, kvůli které se do pár hodin dostavily halucinace. John si začal představovat, že už se člun blíží k pevnině. Byl o tom natolik přesvědčený, že se ostatním nepodařilo ho zadržet. Skočil do vody a plaval pryč. Ostatní po chvíli zaslechli pronikavý výkřik a nepochybovali o tom, že ho jeden ze žraloků kousl. Pak se rozhostilo ticho a Johna od té doby už nikdy nikdo neviděl. Halucinacemi brzy začal trpět i Mark. Začal mumlat, že si musí skočit do obchodu pro pivo a cigarety. Posléze se ponořil do vody, kde celou dobu netrpělivě kroužili žraloci, kteří se na něj okamžitě vrhli. Ostatní mu nemohli v daný moment pomoci a Deborah to popisovala jako„nejstrašidelnější moment jejího života“. Do toho se ještě zhoršil zdravotní stav Meg, která umírala na infekci ze zanícené rány.

Další úsvit už nespatřila, v noci zemřela. Přeživší dvojice jí sundala košili a vhodila její tělo do vody. Oděv si ponechali jako památku na ni, kterou pak hodlali předat jejím rodičům. Mezitím jim ale posloužil jako přikrývka na zahřátí během noci. Když už oba propadali beznaději, svitla jim po pěti dnech naděje. V dáli se objevila nákladní loď. Mávali na ní v naději, že je někdo z posádky uvidí – a tak se skutečně stalo. Když jim byl hozen záchranný kruh, pociťovali oba nepopsatelnou úlevu. Na palubě ruské nákladní lodi se jim dostalo teplé deky, horkého nápoje i vodky. Ještě v noci je vyzvedla pobřežní stráž a dopravila je do nemocnice.

Shodli se ale, že se na nich tento děsivý zážitek podepsal. Brad sice zůstal v oboru a pracuje jako námořník, ale sám říká, že je z něj jiný člověk. Deborah přiznala, že po tom, co prožila, už po zbytek života fungovala v „režimu přežití“. Za svůj život byla dvakrát vdaná, poprvé za Johna Colemana Kileyho III. Páru se narodily dvě děti – syn John a dcera Marka. Bohužel o syna přišla kvůli tragické události, kdy pod vlivem omamných látek utonul. Bylo mu pouhých 23 let. Její druhé manželství s Gregem Blackmonem skončilo taktéž rozvodem, u soudu Deborah obvinila manžela z domácího násilí. O svém životě a traumatickém zážitku napsala knihu Zrádné moře. Jejím bojem o přežití uprostřed oceánu jen volně inspirovaný film Capsized: Blood in the Water (2019). Deborah Scaling Kiley zemřela ve věku 54 let v Mexiku, příčina jejího úmrtí nebyla zveřejněna.

Zdroje: News.com.au, Mamamia, Boston Magazine, Explorersweb, Power & MotorYacht, Mfame, Wikipedia – Deborah Scaling Kiley