Článek
Pro Rodneyho Foxe byl oceán druhým domovem už od malička. Narodil se v Adelaide v Austrálii a už v dětství ho otec s sebou brával chytat ryby. Voda ho přitahovala jako magnet, jako malý trávil celé dny potápěním v nádrži, kterou měli jeho rodiče na zahradě. Jako teenager pak lovil ryby harpunou a nosil je domů, kde si je celá rodina dala k večeři. Už tehdy bylo jasné, že bude chtít v životě dělat něco, co by se pojilo s jeho vášní pro potápění.
Rodney Fox oceán miloval od malička
Lovu harpunou se nakonec začal věnovat i na profesionální úrovni. Když mu bylo 23 let, zúčastnil se mistrovství v této disciplíně. Onoho osudného dne, 8. 12. 1963, závodil na australské pláži Aldinga. Na setkání s mořskými tvory byl už zvyklý, tentokrát měl ale stanout před obávaným predátorem a postrachem oceánu – žralokem bílým.
Ten dosahuje délky 4 až maximálně 7 metrů a může vážit i přes tři tuny. Při stisku by dle vědců mohl vyvinout sílu až 18 000 N, což je podobná hodnota jako u krokodýla mořského, který má mít nejsilnější stisk ze všech žijících zvířat. Ačkoliv je díky své velikosti i filmu Čelisti obávaným tvorem, ve skutečnosti člověka napadne jen opravdu velmi ojediněle. Navíc je pro něj typické, že nejdříve kousne s cílem zjistit, zda se jedná o pro něj vhodnou potravu. Až pak přejde do útoku naplno. Nutno dodat, že i jeho „zkušební“ kousnutí může mít hrozivé následky.
Žraloci bílí loví různými způsoby, jejichž cílem je zaručit, že jim jejich kořist neublíží.
Zázrakem přežil útok žraloka bílého
I v případě Rodneyho to skončilo špatně. Zatímco se potápěl a lovil rybu, zaútočil na něj žralok bílý zespodu. Jen těžko si lze představit, jaký šok to musel být. Zakousl se mu do trupu, v důsledku čehož měl Rodney propíchnutou bránici a utrpěl i poranění žeber a plic. Naštěstí v dané situaci neztuhnul, ale dovedl se aktivně bránit. K tomu využil harpunu, kterou měl v ruce.
Zuřivě žraloka bodal a snažil se ho odehnat. Správně zvolil místo, kam úder cílil – tloukl ho vší silou do rypáku. Někdy se doporučuje mířit třeba i na oči nebo žábry. Povedlo se mu žraloka odradit od dalšího útoku, predátor nakonec odplaval. Rodney Fox ale ztratil velké množství krve. Jako zázrakem se mu povedlo doplavat za ostatními, kteří mu přispěchali na pomoc.
Život zasvětil osvětě ohledně žraloků
Následky byly děsivé, v nemocnici sice dovedli lékaři jeho život zachránit, ale čekala ho dlouhá rekonvalescence. Musel podstoupit několik operací. Ačkoliv mu zůstaly jizvy na kůži, dalo by se říct, že na duši ne. Naopak v něm setkání se žralokem bílým probudilo touhu tento živočišný druh chránit. Uvědomil si totiž, že útok typu, který i on sám zažil, vnímá část veřejnosti velmi negativně.
Rok po útoku už se opět účastnil další soutěže v lovu harpunou, která se konala ve Victorii, povedlo se mu být nejlepším ve 3 ze 4 disciplín. Jenže strach měl pořád, moc mu v tom nepomohl dopis, který k němu doputoval do nemocnice. Slavný rybář Alf Dean mu v něm píše: „Kdybyste viděli to, co já, pověsili byste si potápěčskou výstroj na hřebík a už nikdy byste do vody nevstoupili.“
Jenže Rodney Fox se nakonec rozhodl, že to pro něj bude výzva a že svůj strach překoná. Kontaktoval Deana a naplánovali si společnou výpravu za žraloky. Jenže z ulovených žraloků radost neměl, cítil spíš smutek. Postupem času se tedy začal věnovat tomu, aby lidem žraloky (zejména ty bílé) přiblížil a vykreslil je spíše jako fascinující stvoření než potenciální požírače lidí. Při jednom natáčení s člověkem v kleci například ukázal, že žralok šel po návnadě, namísto aby zaútočil.
Také začal brát lidi na exkurze za žraloky bílými, které bral jako skvělou příležitost, jak veřejnost seznámit s tímto tvorem. Dnes platí za uznávaného odborníka, filmaře a fotografa žraloků bílých. Přednáší o nich na konferencích i ve školách, věnuje se jejich ochraně. Je úžasné vidět, jak dovedl osobní zážitek, který by pro jiné byl traumatizující, přetavit v úsilí o zachování tohoto druhu.
Zdroje: Rodney Fox, Wikipedia – žralok bílý, The Daily Jaws, Wikipedia – Rodney Fox, Natural History Museum
