Článek
Imanuelité se řadí do tzv. nových náboženských hnutí v Česku. Jedná se o jednu z mála ryze českých sekt. Myšlenkově vychází z díla Ve světle pravdy, což je kniha z pera saského obchodníka Oskara Ernsta Bernhardta, který je také známý jako Abd-ru-shin. Poté, co jej britské úřady deportovaly ze země, vydal se na svou duchovní cestu a začal hledat smysl života. V roce 1929 o sobě začal hovořit jako o mesiáši a „Synovi člověka“, který je předurčen k tomu namísto Boha soudit lidi a také stvořit „Tisíciletou říši“. Ta měla vzniknout po konci světa. Zatímco Abd-ru-shinův rozvoj Hnutí grálu byl zastaven po nástupu nacistů k moci, na jeho učení navázali imanuelité, společenství, které se zrodilo v 90. letech 20. století.
Počátky sekty imanuelitů
Zakladatelem sekty imanuelitů byl Jan Dvorský. Narodil se v roce 1965 do rodiny umělců. Poté, co si vyzkoušel několik různých zaměstnání, začal studovat vysokou školu. Předmětem jeho studia byla scenáristika a dramaturgie. V té době žil bohémským životem, ale šťastným ho to neučinilo. Přelom v jeho životě nastal až po seznámení s Lucií Dvorskou, dcerou slavné herečky Mileny Dvorské. Lucie Dvorská se také pohybovala v uměleckých kruzích a oba dva je zaujala stejná kniha, kterou nebylo nic jiného, než výše zmíněné dílo Ve světle pravdy. Po přečtení knihy mělo u obou dojít k jakémusi prozření, na jehož základě změnili svůj životní styl.
V tuto dobu se Jan Dvorský začal nazývat „Synem člověka“ a svou partnerku Lucii tituloval jako „První Ženu, družku Syna Člověka“ či „Labutí pannu“. Sám si začal říkat Parsifal Imanuel, od toho je pak odvozen název jeho stoupenců – imanuelité. V této době rozvíjí učení imanuelitů. Základním kamenem, se kterým tato víra pracuje, je tzv. „převrácení“. Příznivci tohoto učení věří, že všichni lidé jsou „převrácení“ a že „dnešní muži inkarnují výhradně ženské duše a ženy výhradně mužské duše“. Sebe a svou partnerku Lucii označoval za jediné, kterých se to netýká. Tím se postavil do role mesiáše, jehož úkolem je spasit lidstvo a vytvořit Tisíciletou říši, o které hovořil už jeho předchůdce Abd-ru-shin. Své myšlenky sepsal do děl Svět bez mužů a žen a Syn Člověka: Mesiášovo živé Slovo k všenápravě lidstva.
Prim hrála aura
Učení imanuelitů si brzy našlo své první příznivce. Vstoupit do sekty ale nemohl každý. Zájemci museli projít přijímacím řízením. Jak to už u různých sektářských společností bývá, nejprve bylo nutné oprostit se od hmotných věcí. „Musíte opustit vše staré, nehmotné i hmotné, ale nic nesmíte přenechat špatnému světu zadarmo – tím byste jen posílili Temno!“, zněla výzva. Našli se lidé, kteří v průběhu let sektu opustili a posléze si stěžovali, že přišli o veškerý majetek. Zbavit se této tíže ale nebyla jediná podmínka pro vstup. Ještě bylo potřeba prokázat tzv. duchovní vyspělost. Ta se rozpoznávala dle fialové aury, která měla danou osobu obklopovat a značit, že se jedná o mimořádně mentálně vyzrálého jedince.
Po vstupu do této náboženské komunity si lidé zvolili nová jména, aby tak stvrdili, že začínají žít jinak. Odpoutat se nebylo třeba jen od hmotných věcí a původního jména, ale také docházelo k zpřetrhání vazeb s rodinou a přáteli. To se týkalo i Lucie Dvorské, která se přestala stýkat se svou matkou, slavnou herečkou Milenou Dvorskou. Herečka o celé věci promluvila v dokumentu ČT 13. komnata Mileny Dvorské. Někteří lidé před nástupem na tuto novou duchovní cestu spálili i své staré knihy či vybavení bytu. Stoupenci sekty se usadili na Hořovicku, zde měli usilovně pracovat na spáse lidstva. Jejich počet dle dostupných informací nepřekročil dvacet lidí současně. Jejich denní režim byl obrácený, jelikož dle učení imanuelitů právě v noci přichází ten pravý čas pro duchovní rozvoj.
Ani poté, co jste úspěšně do sekty vstoupili a velebili učení imanuelitů, jste ale neměli vyhráno – i tak jste mohli být vyloučeni. Stačilo, že vůdce sekty spolu s jasnovidcem došli k závěru, že jste „neodstranili chyby“. Hodnotila se průběžně i barva aury, pokud vám zežloutla, považovali to imanuelité za špatné. Vyloučení ze sekty vnímali lidé opouštějící sektu jako velkou hanbu a osobní selhání. Po odchodu mohli být vystaveni odsudkům, cítili vinu a báli se, co bude dál. Někteří bývalí členové společenství imanuelitů se dokonce měli pokusit o sebevraždu, kterou vnímali jako možnost vykoupení. Nebyl zaznamenán případ uskutečněné sebevraždy.
Zánik sekty
Přelomovým rokem pro imanuelity byl rok 1994, kdy v jednom z domů, kde pobývali, musela zasahovat policie. Stalo se tak ve středočeské obci Hvozdec. Jedna z členek sekty byla proti své vůli transportována na psychiatrickou kliniku. Incident vyvolal konflikt s policií, a tak celá věc neunikla ani pozornosti českých médií. Tou dobou Jan Dvorský s rodinou pobýval v Itálii, kde měl čekat na živelnou katastrofu, která odstartuje vznik Tisícileté říše. Odtud dával pokyny svým následovníkům. V tento čas se k němu někteří z nich začali obracet zády.
Hnutí mělo definitivně zaniknout v roce 1995, kdy policie začala po Dvorském pátrat z důvodu, že byl předvolán k výslechu pro podezření z ohrožování mravní výchovy dětí. Dvorský a další členové imanuelitů totiž neposílali děti do školy. Řadu let bylo místo pobytu Dvorských neznámé, dle informací v médiích se rodina měla zdržovat například v Belgii či na Slovensku. V roce 2009 bylo trestní stíhání zastaveno. V současné době prý mají pobývat v Praze.
Zdroje: Refresher, webové stránky religionisty Zdeňka Vojtíška, Wikipedia – heslo Imanuelité
VACHNIČENKO, Jevhenija. Medializace nových náboženských hnutí v České republice na příkladu Imanuelitů. Praha, 2017. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, dostupné zde.
LEFFLEROVÁ, Šárka. Sekty a nová náboženská hnutí v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, dostupné zde.
