Článek
Princezna zvaná Qajar, celým jménem Zahra Chanún Tádž al-Sultana, se narodila v roce 1884 v Persii (dnešním Íránu, pozn. red.). Jejím otcem byl perský vládce Násir ad-Dín Šáh. Zahra měla svého otce velmi ráda a domnívala se, že byla jednou z jeho nejoblíbenějších dcer. Kromě velkého počtu dcer měl Násir ad-Dín Šáh ještě 14 synů, děti zplodil s několika svými manželkami. O otci princezny se říkalo, že velmi rád fotografoval celý svůj harém, a proto existuje tolik snímků dívky.
Už v mládí byla rebelkou
Jako velmi mladá se provdala za svého prvního manžela Sardara Hassana Shojaha al-Saltaneha. Její choť byl urozeného původu a pocházel z dobré rodiny, byl synem tehdejšího ministra obrany. Měli spolu čtyři dětí. Manželství jim ale nevydrželo, princezna Qajar prolomila tabu, když se rozhodla rozvést. Stala se tak jednou z prvních žen v královské rodině, která se k takovému zásadnímu rozhodnutí odhodlala. Později ve svých pamětech napsala, že zasnoubení ve věku 8 let pro ni bylo bolestnou zkušeností a dohodnuté manželství napáchalo škody.
To však nebyl její jediný odvážný počin, princezna Qajar byla známá tím, že odmítala nosit hidžáb a preferovala západní styl oblékání. Duchem byla feministka, které se nelíbil útlak, kterému byly íránské ženy vystavovány. „Perské ženy byly vyčleněny z lidského rodu a dány na úroveň dobytka a zvířat. Celý svůj život prožívají zoufalství ve vězení, jsou zdrcené svými hořkými ideály,“ napsala princezna Qajar o tehdejší roli perských žen ve společnosti. Vyzývala k větší emancipaci žen a bojovala za ženská práva. Kromě toho byla princezna také spisovatelkou, umělkyní a intelektuálkou.
Muži ji považovali za krásku a páchali kvůli ní sebevraždy
Ideál krásy se neustále vyvíjí, do jeho dnešní podoby princezna Qajar příliš nezapadá, ale ve své době platila za velmi atraktivní ženu, které muži padali k nohám. A to i přestože měla poměrně výrazné mužské rysy. Princezna Qajar oplývala atypickou krásou. Byla zavalité postavy, měla velmi husté a výrazné obočí a pověstný výrazný knírek. V tehdejší Persii to byly znaky krásy, jednalo se o kontrast k mužům, kteří se tehdy snažili být štíhlí a působit jemně a uhlazeně. Je zajímavé, jak se situace během let proměnila, a v dnešní době platí spíše opak.
Muži princeznu Qajar milovali, měla spoustu nápadníků. Jedním z nich byl perský básník Aref Qazvini, který pro ni napsal svou báseň Ey Taj. Někteří muži byli princeznou posedlí natolik, že si kvůli odmítnutí z její strany vzali život. Je známo, že 13 ctitelů spáchalo sebevraždu poté, co je princezna odmítla.
Její odkaz
Princezna Qajar zemřela 25. ledna 1936. Byla pohřbena na hřbitově Zahir od-Dowleh v Tajrish. Její život včetně podpory feminismu a psaní je zkoumán předními univerzitami světa, od Teheránu po Harvard. Dnes platí za jednu z nejvýznamnějších průkopnic feminismu počátku 20. století.
Zdroje: All That's Interesting, The Mind Circle, Reflex, Monovisions, Čtidoma, Iranwire, Wikipedia – heslo Zahra Khanom Tadj es-Saltaneh
