Diana de Poitiers: O 19 let starší milenka Jindřicha II. a vyhlášená krasavice zastínila i královnu

Diana de Poitiers vešla do historie jako velmi vlivná milenka Jindřicha II. Narodila se 3. září 1499 ve francouzské provincii Dauphiné. Její rodina byla bohatá a lpěla na tom, aby se Dianě dostalo patřičného vzdělání, které bylo v souladu s tehdejším vlivem humanismu. Diana se tedy učila umění rétoriky, řecky, latinsky, dále studovala i finance, právo, a dokonce i architekturu. Kromě toho, že byla velmi vzdělaná, byla také nepřehlédnutelnou kráskou. V tehdejší době se svou výškou 180 cm vyčnívala z davu. Štíhlou postavu si udržovala sportem i přísnou dietou. Věnovala se atletice i jízdě na koni. Bezstarostné mládí ale mělo Dianě brzy skončit.

Když bylo Dianě 15 let, byla provdána za hraběte Ludvíka de Brézé. Její manžel byl téměř o čtyřicet let starší, náladový, dost často nevrlý, přísný a také ošklivý. Nicméně tehdy platil za dobrou partii díky značnému majetku, který vlastnil a také byl obdivován za své vojenské zásluhy. Navíc měl urozený původ, byl synem Šarloty de Brézé, dcery krále Karla VII. Diana díky němu mohla žít v přepychu. Manželé spolu měli dvě dcery Françoise a Louise. Diana tou dobou pobývala na zámku Anet, který patřil jejímu manželovi. Tradovalo se, že na zámku straší, v minulosti zde totiž byla ubodána Ludvíkova matka. Těchto báchorek se ale odvážná Diana nezalekla. Neustále se snažila zámek zvelebovat. Ludvík byl často pryč na vojenských taženích, mezitím Diana trávila čas u dvora. Stala se dvorní dámou královny Klaudie Francouzské, posléze Eleonory Habsburské.

S Jindřichem se Diana setkala, když byl ještě malým princem, v té době mu bylo sedm let. Tehdy se malý Jindřich a jeho bratr stali rukojmími v mocenském sporu krále Františka I. a španělského krále Karla V. Král František I. své syny nabídl jako záruku, aby mohl být po porážce propuštěn. Pro celý královský dvůr bylo loučení s chlapci bolestné. Tehdy na scénu vstoupila Diana. Tu smutek malého Jindřicha natolik zarmoutil, že se rozhodla jej utěšit něžným polibkem. To ještě netušila, že na tento moment princ Jindřich nikdy nezapomene.

Na prince Jindřicha však čekala jiná nevěsta, bylo dohodnuto, že si vezme Kateřinu Medicejskou. Ta zdaleka nebyla tak půvabná jako Diana, do které byl Jindřich zamilovaný. V roce 1531 Diana ovdověla a zdědila manželův majetek. Přijala image oddané vdovy a do konce života oblékala černobílé šaty. Jindřich si v roce 1533 vzal Kateřinu Medicejskou, ale na Dianu nemohl přestat myslet. Odhaduje se, že roku 1536 započal milostný románek mezi ovdovělou Dianou a Jindřichem.

Kateřina o románku mezi Jindřichem a Dianou věděla a tiše ho trpěla, i když z toho měla být značně nešťastná. Navíc byl na Kateřinu tou dobou vyvíjen tlak, aby přivedla na svět dědice. Proto se samotné Dianě Kateřiny zželelo, a posílala Jindřicha do Kateřininy ložnice. Nakonec se královskému páru v průběhu let narodilo 10 dětí. V roce 1547 byl Jindřich korunován králem, od té doby je znám jako Jindřich II. Francouzský. V polovině šestnáctého století ve Francii již byla královská milenka něco jako neoficiální titul. Nebylo neobvyklé, že král má takových milenek více, což byl i případ Jindřicha. Ten ale jednoznačně preferoval Dianu. Dokonce jí umožnil i to, aby vzdělávala jeho děti.

Tou dobou se Diana stala nejmocnější ženou Francie a její vliv a krása zastínily i královnu. Krále si obmotala kolem prstu. Jindřich ji měl poslouchat na slovo, na její rady velmi dbal, přičemž bylo jedno, zda se jednalo o doporučení literatury nebo významné politické rozhodnutí. O 19 let starší milenka ho měla v hrsti. Jako důkaz svých ryzích citů nechal symbol jejich lásky, dvě propletená D s čárou uprostřed tvořící písmeno H, vyrýt po celé Paříži. K vidění je například v muzeu Louvre, pařížském vojenském muzeu, či na zámku Fontainebleau. Symbol se také nacházel na vojenských dělech a brnění. Oficiální dopisy nechával podepisovat „HenriDiane“ (Jindřich a Diana, pozn. red.), aby všem ukázal, kdo je pravá láska jeho života.

Své milence také věnoval drahocenné dary včetně klenotů a zámku Chenonceaux. Dianě psal i milostné dopisy. „Pamatuj na toho, kdo nikdy nemiloval nebo nikdy nebude milovat nikoho jiného než tebe,“ zní úryvek jednoho z nich. Zatímco si Diana užívala naplno královy přízně, těžko si představit, jaký vnitřní smutek musela prožívat odstrčená a nemilovaná Kateřina. Blízký vztah Diany a krále neunikl pozornosti dvořanů, kteří si o nich začínali šuškat.

Vše se pokazilo v roce 1559, kdy se konal rytířský turnaj, kterého se král Jindřich II. také účastnil. Během jednoho klání byl vážně zraněn. Kateřina se rozhodla, že k němu od této chvíle Diana nebude smět. A to i přestože umírající král volal na smrtelném loži jméno své milenky. Kateřina však neustoupila, a Dianu odmítla vpustit. Diana neměla možnost se s králem rozloučit, nejenže k němu nebyla vpuštěna, když v bolestech umíral, ale také nebyla pozvána na jeho pohřeb. Kateřina ji nechala vykázat i ze zámku Chenonceaux, který byl Dianiným vysněným domovem. Diana se tedy vrátila zpátky na zámek Anet. Zde zemřela za přítomnosti svých dvou dcer, bylo jí 66 let.

Zdroje: The Tudor Enthusiast, Miscelana, Wikipedia – heslo Diana de Poitiers