Článek
Představa, že miliardy spirálovitých bakterií válejí sudy po mém menisku, občas se zahryznou do čéšky a nakonec vytuhnou v chrupavce, mi nebyla vůbec příjemná.
Volám na neurochirurgii.
„Dobrý den, bolí mě klouby. Docela dost.“
„Přijďte desátýho dubna.“
„Dřív by to nešlo?“
„Bohužel, dneska takhle fňuká každej.“
Zapsala jsem se tedy zatím na kurz hot jógy, ale praskání kloubů narušovalo ásany. Rozjela jsem tedy domácí strečink na balonu, kolena jsem polívala mentolovou alpou, balila do zelí, snídala huspeninu, obědvala chrupavky a večeřela gumové medvídky.
Nastal den Dé. Posadila jsem se v čekárně, kde seděli pacienti v různých stadiích kloubních náhrad; paní v napjatém očekávání o berlích, dva penzisté, kteří si své endoprotézy nemohli vynachválit – jeden právě čerstvě nakopal souseda, který chtěl našemu staříkovi ukrást dřevo ze stodoly s jistotou, že je imobilní. Druhý zase vyprávěl historku, že známému se kloub nečapnul a jeho manželce se navíc po pedikúře dostala do záděry infekce a museli jí uříznout půlku lýtka.
Za tři hodiny jsem přišla na řadu.
„Tak copak?“ zahlaholil doktor Klaban.
„Bolí mě klouby.“
„Vítejte v klubu.“
„Nezrentgenujeme to aspoň? Třeba je to vážný…“
„Kdyby to bylo vážný, tak byste sem nedošla. Stejně vás v budoucnu čeká artroplastika.“
„A kdy asi tak?“
„To poznáte.“
„Předepsal byste mi aspoň ortézu?“
„To určitě, a půlku zacvakám ze svýho, stejně je to k ničemu. Kupte si výživu pro koně.“
Koupila jsem si tedy komplexní výživu pro hříbata a klisny. V návodu stojí: iniciační dávka pro hmotnost minimálně 100kg je jedna odměrka. Prášek přimíchejte do ovsa nebo vkládejte rovnou do tlamy.
Jak rychle přibrat na sto kilo a kde sehnat oves? Snad tomu brzy přijdu na kloub.
