Článek
O Velikonocích jsme vyrazili ve třech na chalupu.
Martin vytáhl v autě bábovku.
„Proč je zelená?“ ptám se.
„Je tam barvivo…“
„A tráva…“ dodala Jitka právě ve chvíli, kdy se mi poslední sousto skutálelo jícnem.
Za dvě hodiny mi byl díky tomu umožněn pohled shůry.
Cítila jsem se střídavě opuštěná a zároveň se všemi spojená, výskala jsem a pak zase zarytě mlčela, a do toho se snažila svůj změněný stav ututlat. Některé nápady mi ale připadaly jako neskutečná bomba, kterou si nemůžu nechat pro sebe: „Dneska je Boží hod a tady maj boží hot dog!“
Bábovkový klimax mě zastihl při nákupu v Tescu. U pečiva jsem se totiž zamyslela nad tím, co by se stalo, kdyby Ježíše neukřižovali. Když jsem kladla do košíku šedesátou žemli, vysvobodil mě Martin:
„Běž se projít, my nakoupíme sami.“
Ok, zkusím se zatím vžít do Ježíšovy kůže a představit si, jak by mu tady asi bylo.
Tak copak tu mají? Zastavím se u stánku s nápisem „Voňavé Jidáše“. Nic proti zdejšímu gustu, ale aby tolik Jidášů pohromadě vonělo, je empirická kravina.
„Musíte šlapat po tom mokrym?“ křičí na mě žena s hadrem.
„Samozřejmě, občas si musím oživit chození po vodě. Na to se už zřejmě zapomnělo.“
„Já vás pozoruju už hodinu, vy si to tady s tím vozejkem křižujete jen tak…“
„Ještě jednou řeknete „křižovat“ a proměním vám všechen chlast ve vodu.“
„Zhebni!“
„Už se stalo.“
Z nervozity plním košík nazdařbůh různýma blbostma a bez placení opouštím obchod. Nemá to cenu. To radši ať projde velbloud uchem jehly, než se obětovat pro takovou sebranku.
Celá sámoška na mě křičí a k tomu hrajou „She loves you yeh yeh yeh“. Haha, prej že jsou Beatles slavnější než já.
Venku čeká Martin s Jitkou.
Panebože, ty jsi VYKOUPILA celý Tesco!
Už zase?!!! Ježíš, já jsem ale bábovka.
