Článek
Jenže podle „proporční teorie“ Paula Janeta čím jsme starší, tím menší zlomek našeho života čas představuje, a tak ho vnímáme jako kratší. O několik desítek let později prostě čas šíleně frčí, je mi úplně fuk, že jen zdánlivě, když mám pocit, že kupuju vánoční stromeček skoro každý měsíc.
Letos mě ovšem trumfl můj soused IT, kterému se prý čas stlačil do úplného minima a on se bojí, že Vánoce nestihne zaregistrovat vůbec. Domluvili jsme se tedy, že si přijdou se ženou rozbalit dárky k nám, aby se trochu zbrzdil. Manželce Ivana Trpáka letos ježíšek nadělil dárkovou zkratku: svíčku „New Mac“, která voní stejně jako nový Macbook právě vytažený z krabice. Když ji zapálíte, po pokoji se rozline vůně Apple storu, a vy máte pocit, že jste opravdu dostali notebook, a zároveň nemusíte nic instalovat.
Ivan zase dostal chytrého robůtka „RoBoHona“. Malý osobní asistentík umí telefonovat, chodit po stole, komunikovat a vyjadřovat náklonnost. Paní Trpáková několikrát vdechla vůni nového Macbooku, Ivan zainteragoval s robůtkem, který si ho mrknutím oka vyfotil, a oba už se začali shánět po kabátech.
Pan Trpák mi ve spěchu děkuje: „Nebýt vás, tak bych se ráno přepnul na autopilota, a nic bych nevnímal, jako vždycky. Kdyby mi tak někdo poradil, jak zase prodloužit čas.“
„Zkuste si přítomnost víc užít.“
„Příště, my teď musíme už jít.“
