Článek
No, ve zkratce takhle – dva mladí youtubeři, kteří mají internetový magazín o akčních filmech, hodí do mixéru steroidy ze Severní Korey. Vznikne tak vír, díky němuž se ještě se ségrou Vendulou červí dírou nechtěně přesunou do roku 1976, přímo do věznice, kde právě usíná Václav Havel, a nedopatřením ho přizabijou hokejkou. Leknou se, že Havel umře a že nevznikne Charta 77, a tak se snaží svůj čin napravit.
„Hm, asi nepůjdu, to je na mě moc bláznivý.“
„To mě mrzí,“ řekl Martin.
Takže jsem šla.
Poté, co trojice hrdinů uvede Havla hokejkou do kómatu se začne odvíjet leporelo zážitků v prostředí totalitních sedmdesátých let. Mladí lidé se například dostanou do rukou esenbácké psychiatričky, která je kádruje:
„Pro koho pracujete?“
„Pro Youtube.“
„Kdo to je?“
„Američani.“
„Dobře, nenahlásím vás orgánům, ale budete pracovat pro toho vašeho Jůtůba i pro KSČ. Neposerte to. Půjdete na večírek undergroundu a přinesete kompromitující materiály na Jirouse.“
Na mejdanu trojice předstírá, že jsou kapela Buty. Jdou za Magorem, aby ho přiměli napsat petici proti establishmentu.
„Ale jasně, vždyť to každej ví, že vyhazujou ze škol za to, že někdo poslouchá Svobodnou Evropu, a že od tý doby, co emigroval Tříska, Belmonda dabuje nějakej Krampol. Ale mě nikdo neposlouchá, zkuste Havla.“
Trojice cestou domů narazí na vnuka Patočky, který je seznámí s dědou.
Pustí Patočkovi pásku Plastiků.
„Poslouchat se to nedá, ale mlčení je přitakávání zlu. Pomůžu vám s tou listinou,“ slibuje Patočka.
Vnuk nesouhlasí:
„Dědo, jestli to uděláš, já se nebudu moct stát paleontologem. Mám strašně rád dinosaury. Zničíš mi život, dědo.“
„Kdepak, já ti život právě zachráním.“
Havel je mezitím stále v kómatu. Vendula se rozhodne uvést sama sebe do klinické smrti, proniknout do Havlova nitra a přesvědčit ho, aby Chartu dopsal.
„Pane Havle, vraťte se! Budete mít bustu v Kapitolu, Stouni zahrajou na Strahově, vezmete si Veškrnovou! Jinak bude místo Lennonovy zdi Leninova!“
Havel kontempluje:
„Vy jste hodná dívka, ale ne moc bystrá. Dokud bude člověk člověkem, nebude na zemi takový ráj, v němž by nikdo lidská práva neporušoval. Kdyby zlí lidé byli pouze zlí, stačilo by je jen oddělit od ostatních a zničit. Ale hranice rozdělující dobro a zlo prochází srdcem každé bytosti. A kdo je ochoten zničit kus vlastního srdce?“
Jestli se naši hrdinové dostanou zpátky do současnosti nebudu prozrazovat, ale hra je skvělá. Navíc jsem Vendule vděčná, že se Havel tehdy vrátil, i když už tu zase není.
Včera jsem hrála v jeho Knihovně a na stěně jsem si všimla citátu:
„Nejlepším odporem proti totalitě je vypudit ji z vlastní duše.“
Takže tu vlastně pořád je.
