Článek
Najít dražší dárky dalo fušku. Jednou jsem si až při odjezdu z chalupy všimla, že v jezírku plave dětské Casio zabalené v igelitu. Byly to takové jarní Vánoce, a ještě dlouho potom jsem si pletla Ježíškovo datum narození a smrti.
Proto jsem se zaradovala, když mi kamarádka navrhla, že svým dětem společně připravíme na chalupě Velikonoce v tradičním duchu. Koupila jsem malou krabičku vajec a sadu nevkusných samolepek. V rychlosti si odbudeme nevyhnutelný rituál barvení a ponoříme se do historie: vysvětlím dětem symbol beránka jako oběti a v tiché meditaci si připomeneme význam smrti a vzkříšení.
Přijíždíme na chalupu.
Jana: „Poslouchejte, děti, teta Eva vám vysvětlí, proč Ježíšek umřel.“
Já: „Přesně tak, děti, nejdřív si ale v rychlosti obarvíme šest vajec.“
Jana: „Pro všechny koledníky v okolí jen šest vajec?“
Já: „Pro jaký koledníky? Dáme auto do dvora, zamkneme se a budeme dělat, že tu nejsme. Nechci mít kvůli beďarovitým joudům tejden na zadku jelita.“
Jana: „Řekli jsme, že budou tradiční Velikonoce.“
Já: „No ale bez koledování.“
Jana: „Kluci se na to těšili nejvíc, tak to my jedem radši k babičce.“
Já: „No tak čau.“
To jsou ale vypráskané Velikonoce. Je po kamarádství kvůli počtu vajec?
Snažím se zachránit situaci: „Nevadí, děti, Ježíšek se taky s každým vždycky neshod.“
„A co vlastně dělal o Velikonocích?“ ptá se malý Ferda.
„Vstával z mrtvých.“
„A nevíš, proč si na ně lehal?“
„Nevím, ale do Vánoc to zjistím.“
