Článek
Polední klid nás jako vždy vyhnal ze stanů, abychom v lese potáhli z vysušených startek, když tu se před námi rozkryl výjev. Sošná vlastnice prvního altu byla přimáčknutá na borovici a třásla s jejím kmenem tak, že vrzání větví přilákalo na opuštěnou mýtinu kromě nás i další tajné kuřáky.
Jak jsme vyrůstaly, jehličnany a jiné pubertální pomůcky nahradila mužská část populace, která to neměla snadné. S obrovským přívalem módních tiskovin bylo zdánlivě dané kolik orgasmů je noční standard. Samotné dívky ovšem často ve vlastních požadavcích tápaly a vydávaly protichůdné povely: „Pomalu, víc, míň, rychle, dost, jsi normální?“
Ve chvíli, kdy se český petting jakž takž stabilizoval, přišel se svým převratným objevem německý gynekolog Ernst Grafenberg, jenž ve své ordinaci identifikoval slastný bod a nazval ho po sobě – bod Gé! Nikdo pořádně nevěděl, proč po bodu pátrat, když Pražanky a jejich zóny se tou dobou už nenásilně rozdělily na party klitoridální a vaginální. Přesto se rozpoutala štvanice na milimetrovou skrumáž nervové tkáně, nacházející se ve dvou třetinách cesty ke stydké kosti.
Chlapíci, kteří do té doby vystačili s lokalizováním prsou a zadku, při zmínce o bodu Gé jen smutně zírali do piva. „Jediný géčko, který dává smysl, je gambáč.“ Ale každý mýtus jednou skončí. Záhadný bod Gé nedávno ztratil svou fatální váhu. Stejně jako kdysi podíl železa ve špenátu. Italská sexuoložka Emmanuele Jannini totiž existenci bodu Gé popřela a vydala prohlášení, že slastný pocit vedoucí k orgasmu zprostředkovává klitouretrovaginální komplex, takzvaný KUVA komplex, díky němuž se erotogenní zóna oficiálně rozšířila z milimetrů na centimetry.
Kdo si to má, kuva, ale pořád pamatovat?
