Článek
Když jsem se na své první terapii zeptala psycholožky, kolik si účtuje za hodinu, řekla mi:
„Nechám to na vás. Na kolik si té hodiny ceníte?“
„Na stovku.“
„Jenom na stovku? A důvod?“
„Vzhledem k mým finančním možnostem je to akorát.“
„Vidím, že vaší třináctou komnatou je neschopnost přitáhnout si do života hojnost. Zkusíme si hned na úvod takovou vizualizaci. Je to vlastně určitá forma sugesce, která má na náš život přímý vliv. Skrze vizualizaci můžeme dosáhnout svých cílů a přání. Zavřete oči a představte si sama sebe už jako milionářku se vším všudy. Krásné šaty, vilu u moře, luxusní auto, prostě hojnost. Máte to?“
„Nemám.“
„Proč?“
„Nejde to.“
„Tak si představte něco jednoduššího. Válíte se v kupě bankovek. Jde to?“
„Nejde.“
„Tak si představte pro začátek jednu stovku.“
„Nic.“
„Umíte si představit sluníčko, sněhuláka, domeček?“
„Ne.“
„Představovala jste si vůbec někdy něco?“
„S kamarádkou jsme sedávaly na chalupě u krbu a po pár lahvích vína se mi vždycky v něco proměnila.“
„Třeba v co?“
„Třeba v Bohdalku.“
„To není vizualizace, to je diagnóza!“ vypakovala mě psycholožka.
Díky ní jsem konečně pochopila, proč nikdy netrefím nikam podle návodu podaného ústně, proč přeskakuju celé kapitoly knih, kde se jedná o popis objektu, zatímco eseje od Henryho Millera, kde jde o myšlenkové pochody, zhltnu jedním dechem. Jsem prostě s vizualizací na štíru. Ale dá se s tím žít, i když občas dochází k situacím, které nekončí úplně konstruktivně.
Před týdnem přijel ke mně na chalupu instalatér domluvit zavedení vodovodní přípojky a odpadu.
„Tak říkejte, jakou máte představu.“
„Představu… Aby mi tekla voda do baráku a odpad z baráku. Určitě ne naopak.“
„Koukám, že jste spíš dramatik než praktik. Tak heleďte se, odhrábnem drny, pásákem uděláme díru devadesátku, na dno hodíme písek, položíme trubky, celý se to zhutní žábou a odpad se rozšmelcuje v kalovce nebo napojí na místní řad. Trubky dáme asi stovky, jestli si to umíte představit.“
„Neumím si představit ani jednu stovku, ani kupu bankovek, ani sněhuláka, sluníčko nebo domeček. Jenom Bohdalku u krbu. Vizualizaci po mně fakt nechtějte.“
„Já po vás nechci žádnou vizunalizaci, já přijel kvůli kanalizaci. A dejte mi pokoj s Bohdalkou, umíte si vůbec představit, kolik mám práce?“
„Právě že ne.“
