Článek
Po odevzdání mi přišel mail: „Vyfakturujte nám, prosím, počet hodin.“
„Autorská činnost se hrozně těžko kvantifikuje. Spíš se hodnotí podle délky,“ odpověděla jsem.
„My na články bohužel nemáme fixní sazbu.“
„Jenže článek je věc tvůrčí. Nejvíc času zabere přemýšlení.“
„Vygenerujte tedy prosím, kolik hodin jste přemýšlela, a vyfakturujte, ano?“
„Tak dobře. Ráno jsem vstala s rodící se myšlenkou na článek. Za to si neúčtuju nic, protože mi mozek ještě nemakal naplno. Dala jsem si kávu a asi tak hodinu usilovně přemítala nad úvodem. Tok mých myšlenek přerušil zvuk vrtačky od souseda. Vyrazila jsem tedy raději na nákup. Cestou do Billy jsem navázala na předchozí myšlenky, ale počítám si půlku, protože bych šla nakoupit tak jako tak. Po příchodu do Billy v oddělení mléčných produktů myšlenky na článek vykulminovaly a přehlušily rozlišovací schopnost, takže jsem koupila špatný sýr, a zjistila to až venku. Započetla jsem si čas, ve kterém jsem se marně snažila sýr vrátit. Při odchodu jsem se srazila s prodavačkou Nového prostoru a skřípla si prst mezi dveře. Doma mi trvalo půl hodiny, než jsem bolavým prstem vyťukala těch několik vět, co mě napadly u sýra. Stejně nestály za nic. Šla jsem spát. Zdál se mi sen, ve kterém jsem přišla na pointu článku. Vygůglila jsem si, jak dlouho zhruba trvá průměrný sen, je to asi jeden mžitek. Pokud nemáte sazbu na mžitek, natáhla bych to na vteřinu, takže jsem vydělila 250 Kč (sazba za hodinu) 3600 vteřinami za hodinu, a vyšlo mi 0,069 koruny. Plus pět hodin za tohle vysvětlení.“
