Článek
Penetraci ke spodní slupce se tedy úspěšně vyhýbá, bere prášky, sbírá bitcoiny, hraje Tetris, číhá na slevy, kandiduje, ztotožňuje se se svým instagramovým profilem a čte si knihy typu „Ženy, které milují příliš“. Přitom jakékoli pohnutí směrem do nitra je rozhodně správný krok k sobě, ale cibulový národ ho neudělá, protože je to cesta dlouhá.
Někdo z netrpělivosti sáhne po drogách, což je cesta rychlá a zrádná. Jako bychom postavili nemluvně rovnou na koloběžku a ono se nikdy nenaučilo používat nohy.
Tomu, kdo zkusí marihuanu, je všechno jedno, po prvním smotnutí neví, že se chtěl někam kdy dostat.
Kdo zkusí halucinogen, má naopak dojem, že se stal vším na světě, ale když účinek přejde, pěkně kouká.
Kdo si šňupne kokain, má pocit, že mu to děsně pálí a že všechno rozklíčuje, aniž by se musel někam proslupkovávat.
Nedávno jsem zaslechla cibulový vtip, který pěkně zmapoval typy uživatelů:
A: Ty jo, moje máma se včera zhulila a nestihla letadlo.
B: Ty jo, moje máma si včera dala lysohlávku a BYLA letadlo!
A: Ty jo, to znamená, že tvoje máma ulítla mojí mámě…
Tak nevím, jestli není lepší vzít si prášek, zčeknout instáč, přelousknout si duchovní manuál anebo zkusit kandidovat.
