Článek
V době mého dospívání má máma na potkání hlásila: „Držím bodovou dietu, co vidím, to zbodnu.“ V té době také vyšel převratný dietetický trhák ostravského obezitologa Rajka Dolečka Nebezpečný svět kalorií, založený na rovnováze mezi příjmem a výdejem jídla měřené jednotkami energie. Dodnes si pamatuji, že hlt oleje rovná se jablku. Otčím krátkodobě držel chmelovou dietu, dával si o tři piva míň, aby zpomalil proces tvrdnutí jater, ale nějaké alergie na lepek, prach, pyly, kouř nebo bodnutí hmyzem?! Ani náhodou. Vyndat žihadlo, namazat cibulí a šmytec.
Jenomže s přívalem svobody a demokracie vpluly do našeho, západní civilizací netknutého, stravovacího prostoru i konzervanty, barviva a emulgátory.
V době, kdy člověk polykal gumové medvídky i ve spánku, se dověděl, že právě tihle roztomilí čumáčci obsahují ta nejdrastičtější éčka. Po detailní rešerši jsem raději přešla na Eskymo. Jenomže po dvou letech nadýmání učinila krutá gastroskopie blaženým chvílím s dobrotou na špejli konec. Odhalila totiž, že nemám žádné enzymy na štěpení laktózy.
„Vynechte mléčné výrobky, v případě zpracovaných sýrů, například zrajících, vyzkoušejte, ano?“ vyškolili mě na gastroenterologii.
„Jasně, vždyť přece kafe a mlíko, na rakev víko.“ Přecházím z mléka na sušeného sójového zajíce a ejhle – chuťově připomíná smetanu. Mají ho dokonce u Vietnamců, takže enzymy se můžou jít klouzat.
„Dávám si až pět hrnků denně,“ říkám kamarádce.
„A z čeho máš tu vyrážku na obličeji?“ řekne kamarádka a objednává mě na alergologii. Verdikt zní: „Histaminová intolerance neboli HIT, to znamená, že budete jíst jen čerstvé potraviny, to znamená, že nesmíte konzervované či fermentované výrobky, žádné zrající sýry a náhrady mléka,“ informuje mě alergoložka.
„A zajíce můžu?“
„Zvěřinu ano.“
„Ale sójového…“
„Sója je modifikovaná, to znamená, že tu ne.“
„A co ryby?“
„Čerstvé, to znamená pouze právě chycené.“
„A vejce?
„Z vajec žloutky. To znamená…“
„… pouze bez bílků,“ řeknu otráveně. „Tak díky a nashle,“ pakuju se schlíple.
Jdu domů, vygoogluju si dietu HIT a vyhazuji zásoby jasných histaminobomb: konzervy, naložené houby, sbohem zrající sýre a domácí uzenino.
Všechno odvezu na Vltavskou bezdomovcům, kteří konzervy zakopnou pod lavičku a vrhnou se na hotovky. Rozhlížím se po nějaké právě chycené rybě, když mi někdo dává do ruky leták:
„Staňte se brethariánem. Napojte se na pránu, která vás vyživí.“
Propránajána! To je ono! Napojím se na pránu a žádná alergie mi v její konzumaci nezaprání.
