Článek
Datle jsou totiž moje nejoblíbenější ovoce, a jsem schopná sníst ho kvanta. Troufám tvrdit, že když se pořádně připravím, mohla bych soutěž dokonce i vyhrát. V den akce jsem si vytáhla žaludek teplým pečivem a před odchodem si dala dvě žvýkačky na trávení. Dorazila jsem na místo.
Vešla jsem do restaurace s dlouhým stolem uprostřed. U stolu seděla proti sobě řada mužů a žen s papírky. Takže seznamka, prostě rychlý rande, žádný datle.
Dvacet žen a dvacet mužů se čtyřiceti skleničkami nealka si během dvacetkrát pěti minut měli navzájem vymýt mozky, celé to vyhodnotit a čekat na spárování. Konkrétně: deset modelů s hranatou hlavou, jeden s ovčí, šest indiferentních ufounů, dva sympaťáci, zjevně nastrčení, a poslední nevím, protože měl na paži vytetováno „Don´t worry, be happy“ takovým fontem, že hlava už mi byla ukradená.
Když už jsem tady, tak to zkusím. Prvních pár mužů mě ve svých pětiminutovkách postupně poradilo, abych si zaškrtla všechny, protože když si zaškrtnu jen někoho, kdo si pak nezaškrtne mě, nedovím se, kdo všechno si mě zaškrtl. Zřejmě finta z minulého dýchánku, kterou jsem nepochopila. Ovčí hlava chtěla třikrát denně teplé jídlo, ufoun viděl anděly a hranaťáci sjíždeli kompy. Protože potřebuju na sbalení nejmíň hodinu, plus chuťové pohárky byly nastavené na datle, nebyla se mnou stejně řeč. Žádný z mužů překvapivě nezmínil to, co chce od ženy především: pravidelný sex a žádnou prudu.
A tak jsem ráda, že jsem s někým, kdo to umí říct, a navíc si mě zaškrtnul hned po naší první datli.
